Soderbergh nebyl zdaleka první, komu se podařilo do svého filmu ukecat tak početnou skvadru soudobých hereckých hvězd (historické a válečné velkofilmy v 60s a 70s na tom byli podobně, ne-li možná ještě o něco lépe, o originálu pochopitelně ani nemluvě), ale pohotově využil "mezeru na trhu", jelikož těžil z toho, že se tenhle přístup (co jméno v titulcích, to velká herecká hvězda) ve filmech postupem času přestal objevovat (z pochopitelných důvodů) a v době uvedení filmu tak působil takový casting jako něco mimořádného.
Což taky bylo, protože podobnou bilanci počtu současných hereckých hvězd na metr čtvereční se podařilo zopakovat snad až o další dekádu později (jednička Avengers a následně další marvelovky, částečně Expendables). V tomhle ohledu je fakt skvělé, že Soderbergh šel ve stopách původního filmu a casting neodbyl velkou hvězdou v hlavní roli a zbytek neřešil stylem "ten obličej odněkud znám, ale na jméno si nevzpomenu".
Jen úctyhodný casting by ovšem ke kvalitnímu výsledku nevedl. Soderbergh měl naštěstí šťastnou ruku i v případě chytře vystavěného a skvěle šlapajícího scénáře, který si celou dobu vede diváka pěkně za ručičku. Jak moc potřeba je pohlídat si kvalitu nejen stran slavných jmen v titulcích, ale především na poli scénáře, se o něco později naplno ukázalo v mizerné dvojce a průměrné trojce, protože obě pokračování dokázaly těžit už jen z toho castingu.