Arthur The King 7/10

Krátce po sobě další spolupráce Jonese s Wahlbergem a tentokrát osvědčená sázka na jistotu. Biopic se sportovní tématikou, plus decentní survival prvek, plus divácky vděčný zvířecí motiv, plus exotické prostředí, plus masivní dávka emocí s nepostradatelným happy endem, rovná se nenáročná feel-good žánrovka, která sice neexceluje v žádném ohledu (postavy, příběh, herecké výkony, produkční hodnoty, atd.), ale jako celek funguje na výbornou.

Samotná historka samozřejmě nemá po dějové stránce čím překvapit, příběhová linka je předvídatelná od začátku do konce nejen v průběhu závodu, ale i během postupného budování citového pouta mezi členy týmu (v čele s hlavní postavou) a neohroženým čtyřnohým společníkem a kromě adrenalinové sekvence s lanovkou (nejlepší scéna v celém filmu) na žádné jiné dramaticky vypjaté momenty ve filmu nedojde.

Na druhou stranu Wahlbergovi typově podobné role sedí a tady tomu není jinak, Emmanuel kupodivu není tak otravná jako obvykle (vítaná změna), účinkující hafan se pohybuje na ideální hraně roztomilosti/obyčejnosti, navzdory nevzrušivému vyprávění film díky svižnému tempu ani na chvíli nenudí, v rámci dojemného finále dojde dle očekávání na volný průchod diváckých emocí (osobně vyzkoušeno:-)) a celé to netrvá déle, než je nezbytně nutné.

Love Lies Bleeding 6/10

Naštěstí to není tak špatné jako poslední počin jednoho z Coenů, bohužel to není tak dobré jako rané počiny obou Coenů. Glass dodala napůl vážně míněné vztahové drama, pokoušející se o jakousi sociologickou sondu do života skupinky postav na okraji společnosti v čele s nesourodým romantickým párem, a napůl nevážně míněný krimi thriller, založený na oblíbené žánrové šabloně "řešení problému s mrtvolou skrze vyrábění dalších mrtvol". To celé zabalené do typické atmosféry 80s (bizarní móda s účesy, plus steroidy, pochopitelně přítomny) a opatřené několika nečekanými fantasmagorickými vsuvkami.  

Problém je, že vztahovka mezi Stewart (kudos za footfetish) a O'Brian (kudos za fyzičku), případně dalšími postavami, nejenže nenabízí nic moc zajímavého a trpí utahaným tempem, ale tvoří skutečně polovinu stopáže. Jakmile se ovšem v druhé polovině přepne do gangsterky a na scéně se objeví nepohodlná mrtvola, do hry razantně vstoupí výstavní mánička Harris (kudos za sestřih) a roztočí se kolotoč průserů, omylů a podrazů, děj konečně nabere na obrátkách a faktor zábavnosti stoupá rychle nahoru. A protože všechny důležité postavy jsou mentálně nestabilní ztroskotanci, parchanti, či přímo totální psychopati, o černohumorné situace, bizarní momenty (fantaskní konec je krok stranou, ale plusové body má za originalitu:-)), nebo náhlé exploze eRkového násilí není následně nouze. 

The Exorcism

Při vzpomínce na trojku Screamu by nějaká satirická meta rovina s filmovým natáčením hororu nemusela být úplně marná, ale mám takové neblahé tušení, že tímhle potenciálně zábavným směrem se to nejspíše nevydá a bude to jen taková kulisa, protože trailer je standardní sterilní mix všech možných klišé žánru a jediná věc, která film odlišuje od dalších podobných nízkorozpočtových béček je strejda Crowe v hlavní roli. Každopádně vymítače si už vyzkoušel, tady bude posedlý, tak už zbývá jen zahrát si přímo nějakého zlovolného démona:-).

The Three Musketeers: Milady 8/10

Jednička byla poctivá dobrodružná jízda ve velkém stylu a dvojka v nastoleném trendu naštěstí pokračuje:-). Výhody natáčení obou dílů na jeden zátah (stejně schopní lidé před i za kamerou) se projevily a všechny silné stránky z předchozího filmu se v pokračování podařilo zachovat a některé z mála nedostatků dokonce napravit.

Celkově realistické pojetí, moderní audiovizuál, typově přesně zvolený casting (Green tentokrát dostala dostatek prostoru a využila jej na maximum:-)), výborná dobová atmosféra, velkorysá výprava a kostýmy, svižné tempo, frenetická akce (jednotlivé bitky a zvláště přepadovka pevnosti pod rouškou tmy stojí za to) a pohotová, častokrát ruční, kamera, která v některých scénách přímo exceluje (plynulé přechody z běžného záběru na postavy na záběr celé scény z dronu, jsou parádní, stejně tak "kaskadérské" záběry během volných pádů). To vše funguje stejně dobře jako posledně.

Tvůrci se chvályhodně nezdržují žádnou zdlouhavou expozicí a hned po stručné rekapitulaci klíčových událostí z minulého filmu vrhají diváky přímo doprostřed dění. Novinkou je žánrový posun od přímočaré dobrodružné podívané k politikou prosycenému vyprávění, ve kterém se do popředí dostávají mocenské hry, intriky, spiknutí a válečná tažení. Přesto nechybí ani osobní vztahová dramata, jež jsou opět zdrojem emocionálně silných scén (tajná schůzka v lese, výslech s pistolí v ruce, zpověď nepříteli před popravou nebo poslední rozloučení milenců).

Po příběhové stránce se předloha přepisovala ještě výrazněji než posledně, díky čemuž dojde hned na několik zajímavých posunů perspektivy. Postava Green nově získává určitou hloubku a stává se z ní téměř tragická figura, některé postavy se nedožijí závěrečných titulků jako tomu bylo dříve a naopak se na scéně objevují dosud neznámí aktéři. Snad jen "nezbytnou" etnickou vsuvku si mohli tvůrci odpustit, protože ve srovnání s realisticky podaným zbytkem filmu vyznívá skoro až pohádkově. Největší překvapení se ovšem nachází až v úplném závěru v podobě otevřeného konce, což zamrzí o to více, že naděje na vznik dalšího pokračování není s ohledem na tristní výdělky obou dílů příliš velká.

Ghostbusters: Frozen Empire 5/10

Pokračování ve stylu "neopravuj, co není rozbité a drž se osvědčených postupů", akorát že už minule to na některých místech rozbité bylo a notně letité osvědčené postupy v dnešní době už přestávají stačit. Kenan s Reitmanem si prohodili role, ale k lepšímu výsledku to bohužel nevedlo, protože chyby z předchozího filmu se tady do puntíku opakují a jako bonus navíc se k nim přidávají nové.

Samotný děj ani akce tentokrát nestojí za moc, tempo po většinu filmu nedosahuje žádných závratných hodnot, dramaturgie trpí stejnými problémy jako v předchozím filmu (expozice v Afterlife trvala zbytečně dlouho, nově je povinná dějová vata nepochopitelně natažena na většinu stopáže a podstata celé značky, tj. nahánění a chytání duchů, se začne řešit až v úplném závěru filmu), hlavní záporák je tuctová figurka bez sebemenší známky osobnosti a kromě toho má v ději minimum prostoru a přesunutí děje zpět do velkoměsta je naprosto nevyužito (finále je odbyto krátkou a navíc hodně komorní potyčkou v ústředí týmu), o rozmarech počasí z podtitulu ani nemluvě.

Opětovná sázka na tunu nostalgie, citování originálu pomalu na každém kroku a dojení emocí převážně skrze původní partu navíc funguje o poznání hůře než posledně, protože se opakuje jako podle šablony a nic zásadního navíc už ve filmu není. Pár potenciálně nosných nápadů by se tady sice našlo (morální aspekty likvidace duchů, letmá návštěva světa duchů, navázání přátelských styků s duchy), ale jsou utnuty hned v zárodku a nic zajímavého z nich později nevyplyne. Celkově generický sequel, který kromě vydatné porce fan service prvků toho nabízí pramálo.

Boy Kills World 6/10

V rámci žánru nejde o žádné veledílo, ale na debutové poměry Mohr odvedl dobrou práci a jako zábavné akční béčko to funguje bez větších problémů. Historka o cestě za pomstou za smrt člena rodiny samozřejmě nemá po dějové stránce čím překvapit, všechny obvyklé náležitosti žánru jsou tady zastoupeny (tréninková montáž, motivační flashback odhalující tragickou ztrátu, hromada anonymních poskoků na odpravení, než dojde na souboj s finálním bossem, atd.) a všechny postavy bez výjimky jsou jen jednorozměrné škatulky, ale pár plusových bodů si Mohr přesto připisuje.

Povinná přípravka, tj. výcviková/motivační sekvence, se odehraje hned v úvodní čtvrthodině a zbytek stopáže se už věnuje důležitějším věcem (likvidace padouchů na všechny možné způsoby:-)), s čímž souvisí fakt, že Ruhianovo vystoupení naštěstí není zredukováno pouze na mentorské hostování, jelikož se proslulá mlátička plnohodnotně zapojí do akce. V závěru dojde na fajn pointu, která sice nešokuje svou originalitou, ale figurky na šachovnici v rámci koncovky rozmístí do zajímavých pozic, z čehož pak v úplném finále vyplynou jisté konsekvence. A konečně samotný finálový souboj provedením i aktéry hezky připomene jinou, dnes už legendární, bitku dva na jednoho, ve které taktéž figurovala sourozenecká dvojice, stojící původně proti sobě, a totální badass, nebo-li šílený pejsek, který neštěká, ale sakra kouše:-).

Na druhou stranu v traileru vnitřní promluvy hlavního hrdiny, pronášené extra drsným hlasem, působily místy vtipně, místy nuceně a místy trapně a totéž se týká celého filmu. Bohužel vyjma téhle nadstavby ve filmu humor příliš není, což je s ohledem na celkové brakové podání na pomezí pocty a parodie žánru škoda. Akce má slušnou úroveň a vyskytuje se v dostatečném množství, nicméně je postavena nikoliv na propracované choreografii bitek, ale na zběsilých digitálních prostocvicích s kamerou, přičemž pokud si má Mohr vybrat, zda vybraný záběr natočit standardně nebo efektně, téměř vždy zvolí druhou možnost, čehož výsledkem je, že některé scény vypadají stylově a jiné jen samoúčelně. A zatímco Skarsgård v berserk režimu potěšil, dvojka Janssen a Copley bohužel nikoliv, protože je v ději trestuhodně nevyužita.

Shōgun (Sezóna 1) 8/10

Ve zkratce Game of Thrones z feudálního Japonska se vším, co k tomu patří (převážně komorní vyprávění, postavené na dialogových výměnách a nikoliv na výpravných válečných scénách, hromada postav a frakcí s nejrůznějšími motivacemi a cíli, složité politické pozadí, spojenectví a zrady a mezi tím intriky ve všech možných podobách), mínus fantasy prvky a explicitní nahota a sex (což je, s ohledem na dámský casting, jedna z mála kaněk na kráse:-)), plus všechny předpokládané propriety související s místem a dobou děje (samurajové, kastovní společnost, klanové války, střet odlišných kultur, náboženské sváry, specifické tradice a zvyky, hodnoty typu povinnost a čest cennější než život). 

Kromě toho je tady ovšem spousta dalších příjemných věcí, hodných pozornosti. V prvé řadě špičkový casting, který v naprosté většině případů exceluje, ať už se jedná o stěžejní role, nebo okrajové pár minutové vystoupení. Charisma na potkání rozdávající Sanada je samozřejmě sázka na hereckou jistotu, která tvůrcům vyšla na výbornou, Asano jako jeho vychytralý vazal a v druhém plánu komická figurka baví v každé scéně, ale celému osazenstvu dominuje podmanivá Sawai, která nejlépe napsanou postavu povyšuje ještě výše svým neokázalým, přesto citlivým výkonem. Naopak Jarvis v hlavní roli ve srovnání se zbytkem castingu nepředvádí nic extra a pravidelně střídá silnější herecké chvilky se slabšími, což odsun hlavní postavy v rámci narativu na vedlejší kolej napříč celou sérii ještě zdůrazňuje.

Na velkolepé bitevní sekvence sice bohužel nedojde, ale patřičně brutální akce přítomna je (byť její dávkování by mohlo být častější), stejně tak nepostradatelné obřadní skoncování se životem. Tvůrci si najdou čas i na tragickou love story (respektive milostný trojúhelník), lyrické momenty prostřednictvím haiku poezie, humorné situace skrze "ztraceno v překladu", nebo poutavé flashbacky, vysvětlující myšlenkové a pocitové rozpoložení postav, které jen nezdržují děj, ale naopak jej stran práce s postavami posouvají vpřed. S čímž souvisí fakt, že tak charakterově propracované postavy tady už dlouho nebyly. A pochopitelně dojde i na emocionálně silné scény (celá dějová linka Sawai, Jarvisovy pravidla pána domu, poslední rozprava Sanady s Asanem). Škoda předčasného vrcholu série v podobě předposlední epizody, vinou čehož nevyzní finále tak naléhavě, přestože do značné míry otevřenému závěru nechybí určitá katarze.

Hit Man

Trailer toho zase vykecal zbytečně moc (měli to useknout v okamžiku, kdy Powell narazí na Arjona a "jak to bylo dál" se uvidí až při premiéře), ale jinak to vypadá hodně nadějně (po dlouhé době nějaká netflixovka, která už z traileru nepůsobí jako rutinní filler) a kombo Linklater & Powell spolu za psacím stolem (wow), plus jeden před kamerou a druhý za ní, slibuje velké věci. Powell má v poslední době kariéru jak se patří rozjetou a kromě toho střídá jeden zajímavý žánr za druhým, tak snad festivalové ohlasy nekecají a Linklater natočil potenciálně novou žánrovou trvalku:-).  

Rebel Moon: Part Two - The Scargiver 4/10

Enfant terrible současné blockbusterové produkce znovu zasahuje a je to nepřekvapivě zase tak mizerné jako posledně. Jako nezamýšlená reklama na Lucasovu originální i prequelovou trilogii, kterými si divák spraví náladu a uklidní nervy po zhlédnutí finále Snyderova dvojitého majstrštyku, to funguje náramně. Jako samostatný film, pozvánka k případným prodlouženým verzím obou dílů, natož etablování nové silné značky, to selhává v podstatě na všech úrovních. Nepatrnou výhodou tady jen je, že po jedničce už divák přesně ví, co jej ve dvojce čeká a nemine.

Nezajímavý worldbuilding, předvídatelný děj, generický audiovizuál, po stránce art designu prakticky jedna velká vykrádačka kdečeho ze SW, případně dalších sci-fi filmů (ani černá díra z Interstellaru nezůstala ušetřena:-)), šablonovité postavy s charismatem v záporných hodnotách, u nichž nemá cenu si zapamatovat ani jejich jména, natož minulost, motivace nebo cokoliv jiného, zbytečné flashbackové odbočky pouze natahující děj, rezignace na sebemenší přítomnost humoru (velká chyba), patetické dialogy o odvaze a sebeobětování, wtf momenty (partička fidlalů, zaskakující za Holkenborga přímo na scéně, mě upřímně rozesmála:-)) a samozřejmě tuny zpomalovaček (nová vychytávka z minula - zpomalovačky ve zpomalovačkách - nechybí ani tentokrát, ou jé:-)), které se ve filmu vyskytují naprosto nahodile, tudíž emocionální dopad na diváka se u nich limitně blíží nule. Nic z toho tady po předchozím filmu nepřekvapí.

Co ovšem nepříjemně překvapí je fakt, že po úmorné dvouhodinové verbovačce postav v jedničce se Snyder ve dvojce hned po úvodních titulcích nevrhne rovnou do akce, ale stráví další hodinu zbytečným agrofetišem, dojemným sbližováním a hrdinskými proslovy, než konečně vítězoslavně dojde na (slow-mo) střelbu, výbuchy, šermovačky a otrocké citování bitvy o Geonosis/Coruscant obecně. Akce a bitek je sice ve dvojce o poznání více, ale svým provedením jsou stejně rutinní a bez nápadu (které by nepocházely odjinud) jako v jedničce. Nadále platí, že v rámci produkčních hodnot z celého ohňostroje marnosti nejlépe vychází Holkenborgův OST, což je trestuhodně málo. Dílo zkázy dokonává otevřený konec, veledůležitě naznačující, že Snyderova šoková terapie ještě nedosáhla svého vrcholu (respektive dna:-)).

Hundreds Of Beavers 8/10

Místy bezelstně prostoduché, místy důmyslně sofistikované, ale po celou dobu obdivuhodně nápadité a celkově velice zábavné:-). Nápad vyřešit obvyklou potíž filmařů - práci se zvířaty - nikoliv tradičními prostředky (live action, animace, cgi, atd.), ale herci ve zvířecích kostýmech a navíc stylizovaných do marketingových maskotů, je tak imbecilní, až je geniální:-). Naštěstí to jen u toho neskončilo a tvůrci na diváka skrze jednoduchou historku, podanou videoherním konceptem "trap-fail/kill-repete", pálí další a další dávky invence, od audiovizuálních hrátek, přes situační humor ve všech možných i nemožných podobách, až po naprosto dada finále, ve kterém se tvůrci vydávají cestou all-in a všechny zbývající mantinely imaginace posílají k zemi. A to vše v doprovodu až překvapivě povedeného OST.

Stopáž někde okolo hodiny a půl by tomu slušela o něco lépe, protože jistou dobu trvá, než se film pořádně rozjede a do té doby se děj trochu táhne (expozice trvá déle, než by bylo záhodno), kvalita vtipů v průběhu filmu občas zakolísá (v tom množství ani není divu) a některé vtipy se zbytečně často opakují (někdy i krátce po sobě), ale jinak jedna velká bobří paráda a kudos tvůrcům za podobně nevšední zážitek. Budu muset mrknout i na jejich předchozí "monster" počin.

Immaculate 4/10

Dobrá zpráva je, že trailery zase pro jednou kecaly a žádný další zaměnitelný vymítačský horor v řadě se tentokrát nekoná, protože horor to vyjma pár nudných lekaček, které lze navíc spočítat na prstech jedné notně zmrzačené ruky, není ani omylem. Špatná zpráva je, že je to ve skutečnosti nepovedený pokus o psychologický thriller, zasazený do klášterního prostředí, který se v závěru překlopí do stejně nepovedeného pokusu o revenge vybíjenou. A přímo tragická zpráva je, že Sweeney v klášterním hábitu v průběhu filmu nepředvede téměř nic z toho, za co si vysloužila titul největší sexbomby současnosti:-).  

Sweeney v rámci možností hraje slušně, eRkový rating dovoluje dodat několika scénám pár efektních cákanců krve navíc, tematický OST se sem tam pozitivně připomene a stopáž se zastavila na rozumné hodnotě. Všechno ostatní je ovšem bída s nouzí. Počínaje neschopností Mohana opatřit film jakýmkoliv náznakem napětí nebo atmosféry jinak, než skrze laciné lekačky jako přes žánrový kopírák (klišovitý ptačí sebevrah vs okenní tabule se prostě nikdy neomrzí:-)), dírami ve scénáři (jak přesně došlo k početí, aniž by si toho nebyla Sweeney vědoma?) pokračuje a nechtěně směšnou pointou (co nezvládnou početné týmy za ohromné investice, to zvládne jeden nadšenec ve sklepě) konče.

Fallout (Sezóna 1) 8/10

Značku jako takovou samozřejmě znám a byť jsem žádnou videohru ze série nikdy nehrál, už jen na základě výchozí premisy, kombinující Mad Maxe a flashforwardy z Terminatora zabalené do neodolatelné stylizace 50s, jsem měl odjakživa za to, že filmový potenciál celého univerza je značný a po nových (původně herních) franšízách prahnoucí Hollywood by s tím měl konečně něco udělat. Trvalo to dlouho, Hollywood vystřídal Amazon a volba nakonec padla na minisérii, ale moje "podezření" se potvrdilo, protože výsledkem je zábavná seriálová post-apo "atomovka".

Sympatická Purnell prodává směs naivního nadšení a odvážného odhodlání své postavy na výbornou, ovšem trumfové eso v rámci castingu představuje ostré hlášky a tvrdé rány rozdávající badass Goggins, který jak svým projevem a přízvukem, tak i balancováním postavy přesně na hraně anti/hrdiny opakovaně připomene svou (obdobně zábavnou) roli v tarantinovce Hateful Eight. Moten a Arias podobně silný dojem zanechat sice nedokážou, ale odvádějí slušnou práci. Veterán MacLachlan bohužel příliš prostoru nedostane, což snad bude napraveno v další sezóně.

Hlavní příběhové téma, což je poměrně přímočarý walking simulator skupiny postav za jakýmsi všemocným MacGuffinem napříč jadernou válkou zdevastovaným světem, příliš bodů za originalitu nedostane, ale jednotlivé dějové linky jsou žánrově rozmanité (westernový trip a rodinné retro s Gogginsem, post-apo putování s Purnell a Motenem, konspirační pátrání s Ariasem) a nabízí parádní mix příjemně černohumorných situací, westernové a ve finále i velkolepé military akce s nemalou dávkou nekompromisní (v jistých okamžicích až groteskní) brutality, várky detektivních flashbacků z doby před válkou a kontrastu utopistické společnosti pod zemí a anarchie na povrchu.

A to vše v doprovodu vynikající post-apo atmosféry, správně satirického tónu, stylového retrofuturismu a působivé výpravy a trikové stránky obecně (za zmínku stojí zejména scény s power armory), skvěle zvolených songů v OST a jistojistě tuny referencí a easter eggů na celou herní sérii, které jsem jako neznalec předlohy propásl:-)). Monstra a mutanti jsou bohužel jen do počtu, samotné akce (ideálně s power armory) mohlo být také více, podstata hledaného MacGuffina příliš nepřekvapí, herní lore se pro nováčky nevysvětluje nijak do hloubky a finále není tak strhující, jak by bylo záhodno, ale celkově to dopadlo jak nejlépe mohlo a nezbývá než nedočkavě vyhlížet příští sezónu. 

Transformers One

Očividně to stylem humoru i celkovým podáním míří primárně na děcka a die hard fanbase (aneb koho jiného by zajímalo, jak se teenage Optimus a Megatron rozhádají:-)) a v rámci takových mantinelů trailer funguje naprosto v pohodě. Na to, že animaci dělá ILM, to sice nevypadá nijak zázračně, ale taky je otázkou, kolik tahle sranda stála a zda největší položku v rozpočtu netvoří hvězdný casting, což by mě ani nepřekvapilo. Jako nízkorozpočtová animovaná odbočka od přepálené live action blockbusterové série to je nic proti ničemu.     

Trap

Meh, jediná zajímavá věc na tom celém je ten jakože spoiler a to jen proto, že takhle brutálně upřímně se obvykle v trailerech hra s divákem nehraje, takže se logicky nabízí otázka, zda je Shyamalan vážně tak zoufalý, protože nic lepšího do upoutávky už dát nemůže (po jeho posledních počinech bohužel nikoliv nepravděpodobný scénář:-)), nebo je tak wannabe sofistikovaný, že v traileru kecá a ve filmu si vypomůže nějakou berličkou ve stylu nespolehlivého vypravěče a zakončí to extra "výživným" wtf plot twistem (po jeho posledních počinech bohužel nikoliv nepravděpodobný scénář:-)). Jediné potenciální pozitivum tady je sympaťák Hartnett, který by si velký hit v kolonce lead role po těch letech v továrně na sny zasloužil, ale Shyamalan ztratil své mojo už dávno a vypadnout z něj může naprosto cokoliv.

Scoop 5/10

Kombinace žánrové klasiky All the President's Men a žánrové skoro-klasiky Frost/Nixon vypadala na papíře jako spojení toho nejlepšího z obou světů. V praxi nejnovější netflixovka bohužel dokazuje, že pouhé spojení několika funkčních konceptů dohromady, aniž by se k tomu dodala vlastní tvůrčí invence, k výbornému výsledku nestačí.

Investigativní část filmu, věnující se zapojení vysoce postaveného člena královské rodiny do celé kauzy okolo Epsteina, postrádá napětí nebo drama, protože prakticky není co vyšetřovat, případně skandálně odhalovat - o spolčení obou výtečníků není pochyb od samotného počátku a bez oslovení konkrétních obětí nebo svědků se nic dalšího stran podstaty společných zákulisních aktivit zjistit nedá.

Na což poté doplácí i rozhovorová část filmu, zaměřená na lákání Epsteinova perverzního sparingpartnera do televizní pasti a jeho výsledné "dobrovolné" zahnání do kouta sebou samým před zraky celého světa, protože důkazní karty jsou rozdány jasně a prostor pro hraní si na kočku a myš mezi Anderson a (skvěle namaskovaným) Sewellem skrze důmyslné dialogové výměny a souboj osobností je naprosto minimální. Sewell podává zajímavý výkon, ovšem nestráví ve filmu dost času na to, aby svým vystoupením zastínil celkově nevýrazné zpracování.

Civil War 8/10

Garland mě autorsky naposledy zaujal u Ex Machiny, o to větší a příjemnější překvapení je pro mě jeho novinka. Jak se dalo předpokládat, spektakulární akcí nabité trailery klamaly tělem a výsledek je o něčem úplně jiném. Garland se tady totiž vskutku ambiciózně pokusil o něco hodně podobného tomu, co dokázal Coppola v nestárnoucí klasice Apocalypse Now … a kupodivu se mu to z velké části podařilo:-).

Stejně jako v případě Coppolova majstrštyku ani zde o samotný příběh (jednoduchý roadtrip skupiny postav skrze válkou rozvrácenou zemi s občasnými zastávkami a nejistým cílem), jednotlivé postavy (základní charakterové archetypy - snaživý nováček, ostřílený veterán, zkušený mentor), nebo bombastické válečné scény plné výbuchů a střelby vůbec nejde (byť na ně nakonec také dojde a provedením stojí za to). Podstatná je "nezaujatá" svědecká výpověď, tj. obtížně uchopitelný pocit "být při tom", který se Garland (podobně jako Coppola) snaží přenést na diváka skrze konkrétní prožitky postav a především celkovou atmosféru filmu.

Garland se chytře vyhýbá jakémukoliv, natož kritickému, politickému komentáři (takže příznivci levice i pravice mohou film přijmout za svůj:-)) a stran příčin propuknutí konfliktu nic nevysvětluje (pouze v rámci několika nahodilých dialogů odkrývá některé dějinné souvislosti) a totéž se týká zúčastněných frakcí (vzhledem k pohybující se frontě a splývání "bojovníků" s civilisty je rozlišení přítele od nepřítele téměř nemožné).

Namísto toho vrhá diváka přímo doprostřed dění a prostřednictvím střídání více či méně "oddechových" pasáží s výjevy válečného šílenství (všechny očekávatelné scenérie jsou samozřejmě přítomny) v rámci samostatně stojících příběhových epizod (mrazivá zastávka u Plemonse s přehledem vede) zkoumá spousty témat, od války jako takové a stavu rozdělené společnosti, přes konkurenční prostředí v oboru a poslání válečných zpravodajů (potřeba informovat veřejnost nebo hon za senzací za každou cenu?), až po předávání pochodně a charakterový přerod nutný pro kariérní růst. Díky tomu se divák ocitá ve stejné pozici nezúčastněného a místy nechápavého pozorovatele jako postavy ve filmu. Katarze v podobě adrenalinem nabitého finále ve stylu jiné žánrové klasiky a totiž Black Hawk Down je pak třešničkou na dortu. Celkově působivý počin, který rezonuje svou aktuálností, ale nikoliv angažovanými komentáři.   

Outbreak

Petersen byl žánrově naprosto všestranný režisér (kolik jiných soudobých filmařů má ve filmografii tak pestrou skladbu, aniž by někde zásadně (Poseidon je výjimka potvrzující pravidlo) šlápl vedle?), který měl skvělý cit pro správný casting (charakterní herci v žánrově "pokleslých" rolích - Malkovich, Sutherland, Oldman, Gleeson, Cox, atd.) a výběr látek (tematicky se sice držel v zajetých kolejích, ale co příspěvek do daného žánru, to prakticky pokaždé kvalitní zářez a v několika případech dokonce i žánr definující), plus s přehledem zvládal jak práci s herci, tak trikovou stránku a neměl problém jak s produkcemi za pár korun, tak s velkorozpočtovými blockbustery.

Což tady bezezbytku dokazuje. Aneb vynikající popcornová záležitost a esence devadesátkových (hi-tech) thrillerů, ve které všechno šlape na jedničku, od neobvyklého, ale atraktivního námětu a netradičních hlavních hrdinů, přes špičkový casting a napínavý děj, až po mrazivou atmosféru (vidět to poprvé v tom správném věku, kdy divák uvěří ve filmu naprosto všemu, intenzivnímu zážitku dost pomohlo - totéž o rok později "plyn VX":-)) a strhující tempo. Fakt mě mrzí, že v bedně se Petersenovy kousky už neprotáčí tak často jako kdysi a pomalu tak mizí z obecného diváckého povědomí:-(.

Damaged 4/10

Průměrná epizoda průměrného televizního krimi seriálu, jen roztažená na celovečerní stopáž a disponující slavnějším castingem, než je obvyklé. Debutant McDonough si může gratulovat k tomu, že se mu podařilo ukecat k účasti hvězdy typu Jacksona a Cassela, protože jinak by jeho film zapadl ještě před tím, než vůbec vyšel (takto zapadne až poté:-).

Produkční hodnoty jsou veskrze televizního charakteru, McDonough režíruje na autopilota, Jackson i zbytek castingu si akorát vydělávají na důchod (jediný, kdo trochu vyčnívá, je Cassel), děj postrádá i nepatrné stopy napětí, o nějaké atmosféře si může McDonough leda tak nechat zdát, tempo filmu nepatří k nejsvižnějším a stran alespoň trochu dramatických scén toho na skladě také příliš není (jedna pěší honička, která skončí dříve než vůbec začala, jedna honička autem, která je zábavná pouze vtipným kontrastem adrenalinového OST a ležérního pojetí samotné akce a jedna přestřelka, která svým "divokým" provedením aspiruje na pozici nejospalejšího finálního souboje minimálně posledních pár let:-)). A samozřejmě nesmí chybět "překvapivý" plot twist, týkající se identity tajemného fanouška krvavého body artu, který je bohužel zajímavý jen tím, že z pohledu chování záporáka v průběhu vyšetřování nedává příliš smysl. Plusové body si zaslouží pouze úplný závěr filmu (taktéž neoriginální, ovšem osvěžující) a rozumná stopáž.

Sleeping Dogs 5/10

V nedávném Land Of Bad pupkatý Crowe svým výkonem pomohl film vytáhnout nahoru, tady se pupkatý a nově zapomětlivý Crowe snaží o totéž, bohužel debutant Cooper a šablonovitý scénář mu při tom sveřepě házejí klacky pod nohy, čehož výsledkem je rutinní kriminálka, která svými "televizními" kvalitami připomíná produkci Hallmarku.

Scénář je "poskládán" z nesčetněkrát viděného, od grishamovek z 90s (odsouzenec v cele smrti a honba s časem při pátrání po skutečném viníkovi), přes detektivky ze staré školy (odhalování temných tajemství z minulosti a přeměna zdánlivě jednoznačného případu ve spletitou kauzu), až po thrillery využívající koncept "nespolehlivého vypravěče" (což je tady použito jen proto, aby v závěru mohlo dojít na "šokující" plot twist, který je jasný od samého počátku, protože jinak by celá podzápletka se ztrátou paměti neměla žádný smysl), aniž by k tomu dokázal Cooper dodat něco původního.

Na nějakou akci divák ve filmu natrefí jen náhodou, atmosféra nebo napětí, plynoucí z vyprávění a vztahů mezi postavami, prakticky neexistuje, na dramaticky vypjaté scény v průběhu děje taktéž moc nedojde a nepříliš honosné produkční hodnoty nemají čím překvapit. Reputaci filmu zachraňuje jen casting. Crowe dokáže svým projevem bez potíží uhrát i jinak plytkou roli, Gillan se sice stále nenaučila hrát, ale jako femme fatale vypadá ok, Csókás i na malém prostoru dokáže zaujmout a potěšilo obsazení Flanagana (aneb dvojka z Gladiatora po čtvrt století zase spolu na tomtéž place:-)).

Speak No Evil

Tvl, to už se dělají předělávky dva roky starých filmů, jo:-)? Jako dobře pro Bluma, že namísto pod/průměrných hororových výplachovek pro tentokrát vytáhl z klobouku trochu ambicióznější látku, ale McAvoy na mě od prvního pohledu působí jako ukázkový psychopat a nevěřil bych mu ani dobrý den, natož abych se za ním kamkoliv dobrovolně vydal (něco jako Nicholson v Kubrickově adaptaci Kinga):-).

Každopádně ať už to dopadne jakkoliv, tak doufám, že Watkins s Blumem budou mít koule na podobně nekompromisní finiš jako Tafdrup a nedočkáme se tady nějakého polovičatého (nedej bože plnohodnotného) happy endu, jelikož v dotaznících z testovaček to tak vyšlo, no. Protože když už (zbytečně) kopírovat, tak alespoň pořádně.  

Baghead 6/10

S hororovými kraťasi, které dokázal jeho tvůrce po letech rozvést do celovečerní podoby a ještě si při tom odbyl režijní debut, se v poslední době roztrhl, ehm:-), pytel. Tohle je další takový pokus a nedopadl vůbec špatně. Corredor sice žádnou hororovou bombu nenatočil, ale na poměry podobných nízkorozpočtových produkcí s neznámým castingem a minimálním počtem lokací se jedná o slušnou žánrovou záležitost.

Největším problémem filmu je, že hororová rovina tady až tak úplně nefunguje a film se pohybuje spíše v hájemství napínavého thrilleru s hororovými vsuvkami. Povinný atribut (nebo-li nutné zlo:-)) žánru, tj. více či méně smysluplné lekačky, sice přítomen je (naštěstí se dávkují rozumně a jejich množství nepřekračuje únosnou mez) a na zvýšený tep a mrazení v zádech během určitých sekvencí (především v případě "výletu za zeď") také dojde, ale na skutečně strašidelné momenty, které by Corredor budoval skrze práci s kamerou, hudbou a střihem, je film poměrně skoupý.

Na druhou stranu několik příjemných maličkostí tento nedostatek vynahrazuje. Výchozí premisa sice pozbývá originalitu, ale po příběhové stránce se Corredor nevydává v rámci žánru obvyklou a notně prošlapanou cestou a v průběhu filmu dokáže párkrát překvapit (potěšilo zejména nekompromisní finále), schopnost čarodějnice napodobovat lidi je slušně vytěžena, nápad s pytlem přes hlavu skýtá pro diváka prvek nejistoty, v jakou osobu se čarodějnice právě teď proměnila (a současně se tím podstatně ušetří rozpočet pro triky) a Allan svou první hlavní roli zvládá bez větších potíží.

Joker: Folie À Deux

Muzikál je asi poslední žánr, který bych v rámci DC potřeboval vidět, ale jestli tahle muzikoterapie postav i diváků může někde fungovat, tak asi tady (šílený Joker uvězněný v Arkhamu se potácí mezi realitou a snovými (muzikálovými) sekvencemi) a kudos kravaťákům ve WB, že na podobný experiment za 200 mega (3x dražší než jednička, uf:-)), který v BO může dopadnou jakkoliv, Phillipsovi kývli, protože podle traileru to vypadá přinejmenším zajímavě. 

Na Phoenixe a zejména Gaga se těším a zvědavý jsem na to, co s ohledem na muzikál předvede Guðnadóttir (pokud tedy nevyřeší hudební čísla skrze populární songy:-)), zbytek bude záležet na tom, jak moc si Phillips pohraje s příběhem (doufám, že dojde na nějaký plot twist jako bylo vyústění love story v jedničce) a obecně žánrovým posunem.

---

Pokud se nepletu, tak miliardu ještě žádný muzikál bez "cizí pomoci" (Disney, animák, pohádka, velký brand, případně kombinace uvedeného:-)) nedal, ale všechno je jednou poprvé (na prvního eRkového miliardáře se taky muselo čekat docela dlouho, až to rozkopl … tak počkat:-)), nálepka "Joker" sama o sobě má slušný buzz a pokud to Phillips nadávkuje tak akorát (Barbie taky oficiálně není muzikál, přestože těch muzikálových čísel tam je docela dost) a music supervisor namixuje k daným scénám správně playlist skrze osvědčené hity (viz Glitter a ohlas scény na schodech v jedničce), tak by to mohlo chytnout potřebný hype a nalákat do kina širší cílovku než v případě jedničky (fanoušky Gaga, obecně ženy). Tím neříkám, že meta padne, ale tak staly se už divnější věci, že jo (třeba Barbenheimer:-))?

Fly Me To The Moon

Moc pěkná práce, taková feel-good variace na první sezónu For All Mankind:-). Konspirační what if setting je super, casting se povedl, šedesátkovou atmosféru se podle traileru podařilo trefit parádně, vzhledem k tématu očekávané pomrknutí po Kubrickovi pobavilo a velký palec nahoru pro Apple, že to po tržebním výbuchu Napoleona zamíří do kin (a znovu i k nám), byť to v pokladnách nejspíše dopadne podobně.

Akorát nevědět předem, že to má být romcom, tak bych z traileru asi nerozklíčoval, že nepůjde čistě o retro dramedy okolo toho "záložního plánu" s hromadou postav, ale hlavní/velké slovo bude mít ve filmu romance mezi Johansson a Tatumem (na obvyklé poměry žánru je tahle linka v traileru docela upozaděna).

MaXXXine

Koukám, že se West inspiroval u Tarantinova Once Upon a Time in Hollywood a minimálně v rámci stylového traileru to funguje:-). X ani Pearl pro mě až taková bomba nakonec nebyla, ale tohle vypadá sakra nadějně a rozhodně dám Westovi další šanci. 

Jednak kvůli Goth (v prequelu se herecky fakt vytáhla), jednak kvůli parádnímu castingu (Debicki, Collins a Monaghan pospolu rovná se mňam a Bacon si snad vzpomene na své hororové začátky:-)) a jednak kvůli tomu lákavému příběhovému settingu, míchajícímu fikci s reálnými událostmi a zákulisním pohledem do továrny na sny. A pokud dá West/Goth na prdel Ramirezovi podobně "uspokojujícím" způsobem, jako to udělal Pitt sebrance od Mansona, tak se vůbec zlobit nebudu:-).   

Abigail

Zase upoutávka, která převypráví celý děj, ach jo. Alespoň tu upíří pointu si mohli nechat až do filmu, když už se rozhodli nedržet se originálního názvu. Jinak nová premisa je fajn (předpokládám, že se bude opisovat od Interview with the Vampire a holčička bude nějaká stoletá full metal vampire bitch uvězněná v dětském těle, protože s "předlohou" to očividně nemá společného vůbec nic:-)), ale trailer od začátku do konce je taková neurážející žánrová rutina a nebýt toho, že za tím stojí dvojka šikulů, odpovědná za Ready or Not a poslední dva Screamy, přešel bych to bez povšimnutí. Snad si do filmu přichystali i nějaké překvapení a neskončí to celé jen u toho nápadu s upíří lolitkou.

Monkey Man 6/10

Po neuvěřitelně našlapaných trailerech je výsledek Patelova debutového snažení na jednu stranu docela zklamání, především po stránce nezvládnuté akce, na druhou stranu hodný respektu, protože se Patel ukázal jako schopný filmař s citem pro vyprávění obrazem a odvahou experimentovat.

Kombinace konstantně roztřesené ruční kamery, epileptického střihu a snímání skrze extrémní detaily dělá prakticky ze všech akčních scén totálně chaotickou záležitost, protože v průběhu bitek není častokrát vůbec jasné, co se komu právě teď děje a případně kým. Jako by to nestačilo, podobným stylem jsou Patelem nepochopitelně pojaty i dramatické (ne-akční) pasáže, ve kterých záběry ze vzdálenosti jen pár desítek centimetrů od postavy/předmětu nemají absolutně žádný dramatický přínos (kromě zvýšené míry nepřehlednosti). Na ploše traileru je Patelův přístup ok, ale sledovat celý film, podaný takovým způsobem, je dost otupující zážitek.

Po příběhové stránce se žádné překvapení nekoná (klasická tříaktová struktura nakládačka - výcvik - zúčtování), ale infiltrační úvod filmu s "tajemnými" flashbacky, odhalujícími motivaci hlavního hrdiny k vykonání pomsty, zakončený neúspěšnou assassinovskou misí, se povedl (i díky komediálním vsuvkám). Bohužel následující (zcela seriózní) mentálně-fitnessová mezihra před velkým finále, nabízí mix mnohokráte viděného (nepostradatelné tréninkové montáže a vysvětlující flashback) a sice neviděného, ale nepříliš zajímavého a v jistých okamžicích i trochu nudného (místní folklór a mysticismus), zatímco očekávaný akční klimax v závěru zaujme jen eRkovou brutalitou a rychlým tempem.

Patel před kamerou je fajn, Patel za kamerou zaslouží pochvalu za stylový audiovizuál (prolínání hotelového luxusu a neonů s pouliční chudobou a špínou má určité kouzlo) a efektní práci s kamerou (kromě kamery z ruky dojde i na pov záběry a top-down perspektivu) a hudbou (OST pěkně dotváří exotickou atmosféru), ale klíčový prvek filmu, kvůli kterému to celé vzniklo, tady prostě moc dobře nefunguje.

P. S. Jak moc je to stran všeobecných tržeb vypovídající netuším, ale projekce o víkendu odpoledne v multiplexu v OVě a v sále nás nebylo ani deset:-(.

Kinds Of Kindness

Povídkové filmy, až na malé výjimky, moc nemusím (kvalita jednotlivých etud často dost kolísá), do fanouška Lanthimose mám taky daleko, byť se to po Poor Things mírně zlepšuje:-) a co se z toho nakonec vyklube prozatím těžko soudit, ale minimálně teaser je tedy hodně velká stylovka (hanky spanky ftw:-)) a šlape na jedničku, casting je sázka na jistotu a premisa jedné z povídek ("a policeman who is alarmed that his wife who was missing at sea, has returned and seems to be a different person") působí jako role stvořená pro Stone (doufám, že to Lanthimos vidí stejně). 

That Man From Rio

Samozřejmě zcela zasloužená žánrová klasika (a zároveň pocta jiných, zejména hitchcockovských, klasik) a jedna z nejlepších belmondovek vůbec (a to je konkurence sakra veliká). 

Mexickou misi mám sice ještě o trochu raději, přece jen se v ní geniálně skloubilo vynikající šestákové dobrodružství jako zde se sebeparodickou rovinou (aneb Bébel byl meta dlouho před tím, než to začalo být cool:-)), která je svou zábavností ještě o kousek lepší, ale je fakt, že nejprve bylo potřeba žánrové škatulky řádně naplnit (ať už se jedná o brazilskou a hongkongskou misi nebo spousty dalších z vlastní i cizí stáje) a teprve poté je bylo možné trefně dekonstruovat (ať už na pláži v Mexiku nebo na place s Brunem Ferrarim:-)), tj. bez nestárnoucího výletu přes půlku světa během opušťáku by na neodolatelnou sondu do života spisovatele braku možná nikdy nedošlo. Viděno nepočítaně, ale pokaždé, když na to v bedně znovu narazím, tak týmu de Broca & Belmondo s radostí zase podlehnu:-).

The Wages Of Fear 4/10

Originál ani následující remake v kolonce "žánrová klasika" zařazené nemám, ale musím uznat, že vedle nové adaptace oba předchozí filmy vypadají jako klenoty světové kinematografie:-). Streamovací fastfood se zase pro jednou překonal a servíruje dva produkty v jednom a totiž zbytečnou předělávku a zapomenutelnou žánrovku současně.

Rutinér Leclercq inovuje na místech, na kterých to vůbec není potřeba (žánrový posun od napínavého survival thrilleru k zaměnitelnému akčnímu béčku, ve kterém se převáženému vysoce explozivnímu nákladu veškerá střelba zázračně vyhýbá:-), navýšení počtu postav jen proto, aby mohly být průběžně odpravovány, legračně patetické finále, které asi mělo být osudové/dojemné), na místech, na kterých by bylo vhodné přijít s něčím neokoukaným (přírodní překážky na cestě), jen otrocky kopíruje předchůdce a navíc se zcela opačným efektem (namísto jasného dramatického vrcholu celého filmu působí dané scény jako natočené jen z povinnosti) a naopak na místech, na kterých by se měl držet předlohy, respektive předchozích adaptací, jak to jen lze, na tuto snahu zcela rezignuje (prokreslení jednotlivých postav a vztahů mezi nimi, budování napětí skrze vzájemné rozepře, závod s časem a přírodními podmínkami).

Godzilla X Kong: The New Empire 5/10

Minulé rendezvous ještěrky s opičákem jsem v kině kvůli pandemii (respektive paralelní premiéře na streamu) vynechal a poté toho trochu litoval, tohle jsem v kině, navzdory nuzným trailerům, neminul a teď toho taky trochu lituju:-). S mínusovou verzí z loňského roku to samozřejmě prohrává na celé čáře, ale ani v rámci vlastní série, u které není kvalitativní laťka nastavena nijak zvlášť vysoko, to není žádná hitparáda, nýbrž prohra na body.

Jedna trochu nápaditější scéna (hromadná bitka v nulové gravitaci), na kterou dojde zhruba po hodině a půl stopáže, jinak šablonovitý pokus o epický blockbuster od začátku do konce, s šablonovitými postavami, jejichž jedinou charakterizací je jejich účel v ději, tj. kdo z nich se dožije závěrečných titulků a kdo z nich skončí jako "redshirt" je jasné s jejich nástupem na scénu, s šablonovitým dějem, který se pomalu ale jistě začíná notně recyklovat (obě monstra sólo - setkání a bitka - spojenectví a bitka s někým dalším) a nepříliš svižným tempem (něco alespoň malinko zajímavého se začne dít až po hodině čistého času, do té doby musí divák přetrpět nudný vztahový balast pár zaměnitelných postav a natahovanou přípravku vedoucí k "souboji titánů" na konci filmu).

Celkový zážitek mírně nahoru zvedá fakt, že Baby Kong naštěstí není tak otravně "roztomiloučký", jak se po trailerech zdálo a stran dojemného sbližování s Kongem se netlačí na pilu více, než je nezbytně nutné (nicméně stále platí, že kdyby postava ve filmu vůbec nebyla, tak se nic nestane), milosrdná stopáž pod dvě hodiny, poměrně kvalitní triky (Kongova srst a výrazy tváře) a především klimax filmu, ve kterém si konečně někdo vzpomene, že ve filmech o monstrech by nebylo od věci ukázat divákům to, proč se tenhle žánr vlastně natáčí, tj. velkolepé scény řádění monster v kulisách masivní destrukce měst a jejich obyvatel. Cílovka bude pravděpodobně zase spokojena, takže není důvod na vítězné strategii cokoliv měnit, leč dosavadní koncept se očividně vyčerpal.

Imaginary 4/10

Nekorunovaný král paranormálního hororu Wan nastavil před lety kvalitativní laťku tak vysoko, že málokdo z jeho následovníků byl schopen se ji vyrovnat, natož ji překonat. A nepodařilo se to ani rutinérovi Wadlowovi, který se svou zcela neškodnou variací na Wanovy nervy drásající výlety mezi duchy a démony dokazuje, že k dobrému výsledku nestačí jen poskládat k sobě všechny "zaručené" žánrové prvky, aniž by k tomu dodal něco navíc.

Notně ohraná premisa o nastěhování rodinky do domu s temným tajemstvím z minulosti, ve které figuruje nezvaný nadpřirozený squatter, maskující se tentokrát za omšelého plyšáka, je tady ten nejmenší problém. Po dějové stránce Wadlow jede po naprosto předvídatelných kolejích a zásobuje diváka jedním příběhovým klišé za druhým, případně si vypomáhá výpůjčkami celých sekvencí odjinud (finálová výprava do jiného světa, aneb nepokrytá vykrádačka Wana).

Za nevýrazným obsahem bohužel pokulhává i odbytá forma. Práci s kamerou, hudbou a střihem za účelem postupného budování atmosféry a plíživého napětí, či dokonce strachu, nemá Wadlow v popisu práce, tudíž veškerá jeho tvůrčí invence končí u pár laciných a předem očekávaných lekaček, pomalého tempa, mizivého bodycountu, prohlídky jiné dimenze skrze chodbu plnou dveří (jak originální:-)) a hlavního monstra, jehož vzhled vzbuzuje tak akorát posměch.

The Dead Don't Hurt

Navnadilo, pěkný předskokan Horizonu:-). Stopáž přes dvě hodiny budí respekt a podle traileru to asi bude hodně komorní, hodně pomalé a víc než rajtování na koních a střílení z bouchaček v tom vidím vztahové drama, zasazené do westernových kulis, ale každý alespoň trochu sympaticky vypadající počin z dané doby se počítá a Mortensen tyhle chlapácké typy zvládá s přehledem, tak snad to klapne a self-made man Costner dostane důstojnou konkurenci. 

DogMan 6/10

Besson svůj stín z 90s už nikdy poté nepřekročil, ale jednou za čas se pokusí znovu přijít s něčím zajímavým, což je sympatické. Aktuální Pejskař je zajímavý svým rozkročením do několika žánrů současně, které už na papíře působí poněkud nesourodě, čímž ovšem veškerá zajímavost Bessonova posledního počinu bohužel končí, protože neobvyklý žánrový mix se tady nepovedlo přetavit do komplexně fungujícího celku. 

Psychologické drama, tragická romance, krimi thriller, akční béčko, absurdní komedie, nakročení ještě do pár dalších podžánrů (ve kterých figurují mafiáni, drag queens, redneckové a v neposlední řadě domácí mazlíčci:-)) a do toho retrospektivní vyprávění, divadelní vsuvky, regulérní hudební čísla a společenská kritika kdečeho (od nefunkčního sociálního systému, přes uplatnění handicapovaných, až po problémy neziskového sektoru). Besson rozehrává jeden motiv, který by sám o sobě vystačil na celovečerní stopáž, za druhým, aniž by ovšem s kterýmkoliv z nich strávil dostatek času na to, aby jej pořádně rozvedl a současně se celý film snaží balancovat na pomezí brakové žánrovky a artu, což místy funguje a místy moc ne. Jones podává obětavý výkon, jistým scénám nelze upřít stylový audiovizuál a finální vybíjená nepříliš bystrých gaunerů smečkou hafanů se povedla, ale ambice tentokrát předčily výsledek.

Bad Boys: Ride Or Die

Zdá se mi to, nebo je Lawrence zase o trochu vypasenější než minule:-)? Chybí tomu nějaký highlight joke, jako byl v traileru na trojku požární hydrant, na druhou stranu Pantoliano dostal i po smrti šanci si zase od plic zafuckovat a funguje to stále stejně dobře, takže kolem a kolem palec nahoru.

Vypadá to, že se pojede plus mínus ve stejném gardu jako ve trojce, což je dobrá zpráva. Jen doufám, že digibordel nedostane příliš prostoru (scéna s chopperem jako by vypadla z F&F a ne, není to pochvala) a stran povinné ingredience série, tj. surfování přesně na hraně humoru a infantilní trapnosti v doprovodu přepálené akce, se nedostanou za "bod, odkud není návratu". Z trojky se nakonec vyklubalo příjemné překvapení, Rebel je pecka, tak snad si režisérské duo do třetice všeho dobrého udrželo své mojo a spojitost s dieselovskou konkurencí skončí jen u podtitulu.

The Last Samurai

V době premiéry mě to až tak moc nenadchlo (konkurence byla tehdy vysoká) a nějaké pihy na kráse na tom vidím doteď (čítankově průhledná story vy-víte-odkud, jen indiáni se vyměnili za samuraje, jinak se příběhově jede jak podle Costnerovy příručky, aniž by se k tomu přidalo něco nového, trestuhodně nevyužitý Sanada - s Cruisem nemá žádnou "normální" dialogovou scénu, romantická linka přítomna jen proto, aby tam byla - ta názorová otočka od "radši se zabiju" k "tady máš mé srdce a brnění mého muže" je pojata hodně velkou zkratkou, vynucený happy end, aneb Gatling vs Cruise nula - jedna:-)), ale musím uznat, že když jsem to nedávno viděl znovu po snad více než deseti letech, tak růžové brýle nostalgie docela zafungovaly a zpětně to po tom všem, co přišlo v rámci výpravných kostýmních dobovek poté (jako třeba King Arthur), na mě působí o dost lépe než před lety.

Hlavní zásluhu na tom má určitě Zimmerův OST, který jsem si oblíbil až o něco později a který vytahuje nahoru i jinak nevýrazné scény (párkrát se level lyričnosti přiblíží až k Dunově Crouching Tiger, Hidden Dragon:-)), což mi připomíná, že tygra s drakem jsem taky už pěknou řádku let neviděl a budu muset napravit), dvojka Watanabe a Sanada ve svých prototypových rolích "charismatických Japonců s krédem", které v Hollywoodu s úspěchem opakují dodnes a velkolepá (a hezky rozfázovaná) finální bitva, ze které tehdy PETA asi neměla velkou radost:-). Pořád to není historická žánrovka, po které bych z té doby sáhnul na první dobrou (holt konkurence, no), ale do užšího výběru by se nově už protlačila.

Road House 6/10

Když se pomine existence originálu, tak to dopadlo jako neurážející akční béčko, které by bez Gyllenhaala v hlavní roli úplně zapadlo. Když se to přímo srovná s originálem, tak to dopadlo plus mínus totožně, protože původní film je stejně tak neurážející akční béčko, které by bez Swayzeho v hlavní roli úplně zapadlo. Remake i předloha má každý trochu jiné přednosti, ale oba trpí stejnými neduhy, ve výsledku tak Liman vybojoval plichtu.

Remake boduje přesunem děje do exotického prostředí Keys, namísto zaměnitelného zapadákova kdovíkde a naštěstí slepě nekopíruje dějovou linku předchůdce od začátku až do konce, takže znalý divák nedostane podruhé totéž. Nově přibylo humoru a porce hlášek (už jen kvůli poskokovi se sádrou se to vyplatilo:-)) a ruční kamera v kombinaci s dlouhými záběry bez střihu prodává bitky o něco intenzivněji než původní film (byť některé divočejší záběry prozrazují přítomnost cgi). Nová posila v podobě mlátičky McGregora je důstojnou náhradou za sympaťáka Elliota a prakticky všechny scény ve filmu si svým přístupem "příležitostně nahý, ovšem za všech okolností utržený ze řetězu" krade pro sebe.

Novince chybí zábavná atmosféra 80s s mnohem benevolentnějším přístupem k nahotinkám (velká chyba):-). Naopak problém s tempem se nevyhnul ani Limanovi (tak jako minule i tady se, po představení postav a rozehrání ústředního konfliktu, děj dost táhne a zkrácení stopáže alespoň o čtvrt hodiny by filmu prospělo) a totéž platí i pro hlavního záporáka stran jeho nevýraznosti a spektakulární finále, které se opět zvrhává do přepáleného one man army stylu. 

Drive-Away Dolls 4/10

Kvalitativní level malého, levného, nepříliš dlouhého, nezávislého filmu (což není nic proti ničemu), který se svému snaživému, leč nezkušenému tvůrci, vymkl kontrole, vinou čehož na převážné většině úrovní buď vůbec nefunguje, nebo funguje blbě (což už je problém, pokud je pod ním podepsán někdo tak schopný jako je Coen). 

Jednoznačné pozitivum je tady jen podezřele krátká stopáž, zbytek spadá do kategorie "na papíře dobrý, v praxi velký, špatný". Totálně nezajímavé a bohužel značně nesympatické postavy včetně titulní dvojice (Viswanathan vede v nevýraznosti, zatímco Qualley s rádoby zábavným buranským přízvukem v otravnosti), maximálně triviální příběhová linka s pointou, která kandiduje na post nejdebilnějšího plot twistu minimálně posledních pár let, zoufale nevtipné dialogy od začátku do konce (navzdory usilovné Coenově snaze být progresivně funny, free a cool pomalu v každé druhé scéně), nudné psychedelické vsuvky, které jen zdržují děj a jako perlička na závěr cameo vystoupení Pascala a Damona, které svou bizarností asi měly být třeskutě zábavné. 

Pokud to celé byl sofistikovaný pokus o parodii na podobné žánrové braky, nebo snad dokonce pomrknutí na fanoušky, protože v úvodu kariéry filmy podobného typu Coenové točili, tak se to z velké části minulo účinkem. 

Speed

Ten článek ze Cinemy si taky dodnes pamatuju. Speed samozřejmě nebyl zdaleka jediný akční film, který tehdy více či méně poctivě dodržoval zákonitosti žánru, ale díky jasně odděleným kapitolám, pokaždé s jiným dopravním prostředkem, na něm bylo možné velice názorně demonstrovat tradiční tříaktovou strukturu děje a navíc obsahoval všechny klasické příběhové prvky žánru (motiv pomsty, únos rukojmí a vydírání, trauma hrdiny ze smrti parťáka, vtipný sidekick lomeno předmět romantického zájmu, osobní vztah mezi hrdinou a záporákem díky společné minulosti, atd.) pěkně pohromadě.

Ale kromě toho hezky pracoval i s hlavní postavou (vývoj charakteru od střílení do rukojmích v úvodu filmu po nasazení vlastního života pro jeho záchranu v závěru) a dal si záležet na důsledném zdůvodnění jednotlivých hybatelů děje, což v případě konkurence zdaleka nebylo pravidlem (ideální příklad je hned v prvním aktu s výtahem, kdy Reeves a Daniels logickou úvahou dojdou k závěru, že Hopper je rovněž v budově a nachází se v servisním výtahu).

Když se ke zdravému jádru (geniálně jednoduchá a přitom na vypjaté situace vděčná premisa, plus výjimečně zdařilý scénář) připočte nebývale sebevědomá režie, typově dokonalý casting (Reeves to měl v 90s stran hitů moc pěkně rozvrženo - na začátku Point Break, uprostřed Speed a na konci Matrix:-)), strhující tempo a prvotřídní produkční hodnoty, výsledkem je prototyp akčního filmu, výkladní skříň žánru a jeden z nejlepších debutů minimálně v rámci 90s. Dvojka a vše poté už nestojí režijně (ani jinak:-)) za řeč, ale za jedničku a Twister si de Bont zaslouží piedestal.

Madame Web 4/10

Na otázku, zda má v dnešní době, kdy je publikum přesyceno šablonovitými a povětšinou odbytými komiksovkami, smysl točit další origin s postavou, která nikoho nezajímá (protože nejde o Spideyho, případně Venoma) a navíc v kombinaci s girl power týmovkou, což je podžánr, který nikoho nezajímá odjakživa a celé to pro jistotu svěřit debutantovi, si kravaťáci v Sony odpověděli "ano, prosím". A podle toho to také dopadlo, aneb mizerný Morbius jako přes kopírák.

Tvůrčí invence Clarkson bohužel končí u několika trochu dynamičtějších kamerových jízd, zatímco práce s postavami, atmosféra, tempo, vyprávění pomocí kamery a střihu, natož nápaditá akce, jsou pro ni neznámé pojmy. Ohraná premisa o ochraně postavy (krát tři) v současnosti, protože vykoná něco veledůležitého v budoucnosti, nenabízí nic zajímavého, natož zábavného, dějová linka je tak prostinká, že jednodušší už být ani nemůže, o trojici budoucích superhrdinek se divák nedozví prakticky nic (tudíž je mu jejich osud ukradený), záporák je na tom úplně stejně (nad rámec toho, že je zlý a všehoschopný) a kromě toho je v celém filmu jen do počtu, akce je trestuhodně málo a provedením nestojí za řeč a finále je nepřekvapivě kompletně utopeno ve tmě a záplavě digibordelu.

Nejlépe z toho všeho vychází Johnson, která sice nepodává nějaký oslnivý výkon, ale v rámci možností se snaží odvést maximum (takových lidí na place moc nebylo). Ústřední téma filmu, tj. míchání reality z vizemi budoucnosti, se daří Clarkson prodat v sekvenci ve vlaku, která obsahuje jistý náznak budování napětí a dramatu. Ovšem zdaleka nejzábavnější věcí na celém filmu je pozorovat sexbombu Sweeney, jak se pokouší hrát obrýlenou naivní školačku:-). A malé, bezvýznamné, plus za vynechání obvyklé potitulkovky, lákající na "velké věci příště" (konečně někdo v Sony pochopil, že to nikam nevede), čímž výčet pozitiv končí. Světlo na konci tunelu je v SSU nadále v nedohlednu.

Beetlejuice Beetlejuice

Hmm, podle teaseru to pojede asi hodně ve stylu posledních Ghostbusters, ala pomrkávání na fanoušky celou cestu a pro jistotu hned dvakrát, ale tak proč ne. Prozatím tenhle recept u resuscitovaných značek v pokladnách funguje a tohle je v podstatě vymodlené pokračování pro ctitele původního filmu, takže dává smysl, že se tady Burton a spol. nebudou pouštět do žádných větších akcí a dodají cílovce hlavně memberberries a možná něco málo navíc (a nebo taky ne:-)).    

Už si ani nepamatuju, kdy jsem jedničku viděl naposled a její kultovní status jde mimo mě (fajn žánrovka, ale to je tak vše), takže nostalgia trip se slzou v oku a kapesníkem v ruce se v mém případě u dvojky konat nebude, ale Keaton, Ryder, Dafoe a Ortega je skvadra, na kterou se rád podívám kdykoliv v čemkoliv a každá dobrá fantasy se počítá, tak snad si tady Burton s Elfmanem vybrali silnou chvilku, když už si s dvojkou dali tak načas.

Alien: Romulus

Opuštěná vesmírná stanice check, retro futurismus originálu check, ženská hrdinka check, armáda facehuggerů check, zasazení děje mezi jedničku a dvojku check, android check, "pan černý se zelenou krví" check. Vypadá to jako variace na klaustrofobický Alien Isolation plus dávka řízné akce po vzoru Aliens (alespoň podle té velké krochny na konci teaseru, která připomíná M41A - palec nahoru za červený displej s počítadlem nábojů:-)), na což říkám "ano, prosím".

Pokud jsou leaky z testovaček pravda a zase se bude "vylepšovat" design monster, protože proč ne, tak tleskat úplně nebudu (klasika je prostě klasika), ale jestli Alvarez dodá zábavnou (ideálně eRkovou) žánrovku, jako to udělal Trachtenberg s Prey, tak jsem spokojen a návštěva kina je jistá. Teaser pěkná práce a těším se na trailer. 

The Count Of Monte Cristo

Zatím je to jen teaser, ale kromě atraktivity samotné látky to jinak ničím (kamera, hudba, střih) moc nezaujme, no. Mušketýři působili už v trailerech o dost jinak (dravěji a obecně moderněji) než předchozí zpracování, zatímco tohle vypadá na "standardně obyčejnou" adaptaci, jakých už bylo v minulosti nepočítaně. Určitě je fajn, že to vůbec vzniklo (byť to imho v pokladnách narazí možná ještě tvrději než Mušketýři, kteří v rámci castingu nabídli hvězdy typu Cassela a Green a stejně to na slušné tržby nestačilo), protože výpravné kostýmní dobovky jsou dnes nedostatkové zboží, ale prozatím to působí tak, že absence Bourboulona bude asi znatelnější, než se původně zdálo. Snad to zachrání trailer.

Masters Of The Air (Sezóna 1) 7/10

Rozhodně je nutné ocenit, že duchovní nástupce Band of Brothers a Pacificu po dlouhých průtazích nakonec skutečně spatřil světlo světa a v rámci možností nabízí fanouškům historie WW2 další působivou podívanou, tentokrát z pohledu válečné fronty, nacházející se nikoliv v blátě, ale vysoko v oblacích. Přesto jistá pachuť po jeho dosledování zůstala.

Pominu titulkovou sekvenci, která namísto ilustračních záběrů k "nasátí atmosféry" bez obalu převypráví celý děj série, tudíž hned v úvodu prvního dílu je divákovi neznalému historie prozrazeno, jaké události budou postupně následovat a čím se bude finále série uzavírat. Přemíra na první pohled patrného cgi v leteckých scénách je asi nutná daň za to, že bitevní sekvence jsou stran výskytu letecké techniky a předváděných manévrů velkolepé a intenzivní, zatímco rozpočet bohužel není neomezený, přesto mě proměnlivá kvalita triků, respektive patrný kontrast mezi digitálními a praktickými efekty (tj. použitými replikami letadel), u projektu podobného rozsahu nepříjemně překvapila.

Větším problémem je však zbytečně velké množství postav a nevyvážená struktura děje. Kromě ústřední dvojice v podání Butlera a Turnera zbytek postav značně splývá, protože žádná z nich neoplývá výraznějším charakterem a když už se nějaká taková na scéně objeví (prostořeká a bezprostřední Powley), její příběhová linka zůstane ve výsledku nedořešena. Hned v několika epizodách z počátku série se narativ neustále dokola opakuje (větší část děje je věnována nepříliš zajímavému dění v zázemí, zbytek děje je zaměřený na mnohem atraktivnější akci ve vzduchu, kvůli čemuž to celé, předpokládám, vzniklo), zajímavé vedlejší linky (romance Boylea s Powley) vyšumí do ztracena, jiným je věnována neúměrná pozornost, přestože s hlavním děním nemají žádnou souvislost (Tuskegee Airmen), nebo jsou naopak trestuhodně odbyty (Overlord), případně úplně vynechány (Great Escape).

Reputaci si série vylepšuje díky výborným hereckým výkonům Butlera a Turnera (v rámci hostujícího castingu asi nejvýraznější stopu zanechává Powley), vítané změně perspektivy a tím pádem i atmosféry s nástupem některých postav do zajateckého tábora, zakomponování důležitých kapitol z historie (odboj na okupovaných územích, masakr v Rüsselsheimu, vykreslení života ve Stalag Luft III, nasazení Volkssturmu, následky Holokaustu, atd.) a v neposlední řadě samotným leteckým sekvencím, které jsou (při odhlédnutí od rozporuplné trikové stránky) patřičně rozmáchlé, napínavé a s pomocí "dokumentárně" roztřesené kamery vtahující (velká škoda, že jich není v sérii více). Band of Brothers zůstává  nadále nepřekonáno, ale celkově se jedná o poctivý kus filmařiny a důstojného pokračovatele.  

Life Of Brian

Nediskutabilně (protože o tom se v tomhle případě fakt nedá polemizovat:-)) nestárnoucí pecka, jedna z nejlepších (nejtrefnějších) komedií všech dob a v rámci celovečerní produkce MP absolutní topka.

Protože zatímco ve Svatém Grálu a Smyslu Života je geniální humor v jednotlivých scénkách pospojován více či méně souvislým dějem, v Brianovi se děje totéž (co scéna, to komediální klasika - legendární Biggus Dickus ftw:-)), ale navíc má mimořádně zábavný a neodolatelně podvratný náboženský podtext a příběh, který funguje sám o sobě (jako regulérní sandálovka - kulisy zbylé po Zeffirellim se tenkrát šikly), i kdyby v něm žádný humor vůbec nefiguroval. A kromě toho nakažlivou vypalovačku Always Look on the Bright Side of Life pod závěrečnými titulky (Zimmer na koncertech taktéž), plus v našich končinách vydařený dabing (naštěstí stále původní).

Osobně si pro zlepšení nálady dávám opáčko každý rok a hlášky k nevoli svého okolí cituji na pravidelné bázi. Kdo zatím neviděl, doporučuji co nejrychleji napravit, protože tady se psaly dějiny (jak křesťanství, tak kinematografie):-).

The Gentlemen (Sezóna 1) 7/10

Třetí sezóna Gangs of London je bohužel stále v nedohlednu, takže podobně odlehčená gangsterská záležitost o pestré partičce postav, pohybujících se na pomezí nejvyšší smetánky a nejnižší galérky, přišla více než vhod. Navíc když jde o seriálový spin-off povedené Ritchieho žánrovky a ještě k tomu přímo od mistra osobně:-).

Největší pozitivum je, že se zde zrcadlí to nejlepší z Ritchieho "gangsterské" tvorby v seriálové podobě. Což znamená přehlídku povětšinou šílených/bizarních/extravagantních, ale hlavně velmi zábavných, postav, mírně parodické příběhové vsuvky (celá vedlejší linka s věčně zkouřeným "vedoucím" podzemní pěstírny), vtipné situace (Ings se svou postavou neodolatelného tlučhuby by si zasloužil vlastní sérii:-)), vypointované dialogy, svižné tempo, stylový audiovizuál s pohotovými textovými komentáři k aktuálnímu dění na scéně, hrátky se střihem, které ovšem nejsou samoúčelné, ale ve prospěch storytellingu (některé z retrospektivních scén, kdy výsledek události předchází samotnému průběhu, jsou skvělé vygradované) a v neposlední řadě prvotřídně vybraný casting.

James na první pohled nepůsobí jako ideální volba pro hlavní postavu, ale prokázal, že nemalou dávkou charismatu disponuje a nakonec se osvědčil, Scodelario konečně dostala příležitost ukázat něco jiného než hezkou tvářičku, neznámý Ings představuje velice příjemné komediální překvapení a krade si spoustu scén pro sebe, Richardson s Espositem a Winstonem jsou typově obsazení dokonale a předvádějí svůj obvyklý herecký nadstandard a samozřejmě nesmí chybět Ritchieho talisman pro štěstí Jones, tentokrát v mnohem vážnější poloze než je u něj zvykem.

Nicméně bez několika negativ se to neobešlo. Ritchie v prvních dvou epizodách, na kterých se podílí autorsky, nasadí laťku tak vysoko, že ve zbytku série bohužel nejsou ostatní tvůrci schopni se jeho příspěvku vyrovnat, natož jej s blížícím se závěrem série překonat a to jak po příběhové, tak řemeslné stránce. Série rovněž trpí na nedostatek akce (vzhledem k prostředí, ve kterém se postavy pohybují, působí zdejší recept "ze všeho se vykecat" trochu nevěrohodně), do určité míry monotónní strukturu děje (koncept výměny službiček a vykonávání jedné prácičky za druhou je svým neustálým opakováním vytěžen až do dna) a nepříliš strhující finále (přitom karty byly rozehrány k velkolepému zúčtování na úrovni Godfathera). Celkově se však jedná o výbornou podívanou, která snad neskončí jen na úrovni jedné sezóny:-).