The Wages Of Fear 4/10

Originál ani následující remake v kolonce "žánrová klasika" zařazené nemám, ale musím uznat, že vedle nové adaptace oba předchozí filmy vypadají jako klenoty světové kinematografie:-). Streamovací fastfood se zase pro jednou překonal a servíruje dva produkty v jednom a totiž zbytečnou předělávku a zapomenutelnou žánrovku současně.

Rutinér Leclercq inovuje na místech, na kterých to vůbec není potřeba (žánrový posun od napínavého survival thrilleru k zaměnitelnému akčnímu béčku, ve kterém se převáženému vysoce explozivnímu nákladu veškerá střelba zázračně vyhýbá:-), navýšení počtu postav jen proto, aby mohly být průběžně odpravovány, legračně patetické finále, které asi mělo být osudové/dojemné), na místech, na kterých by bylo vhodné přijít s něčím neokoukaným (přírodní překážky na cestě), jen otrocky kopíruje předchůdce a navíc se zcela opačným efektem (namísto jasného dramatického vrcholu celého filmu působí dané scény jako natočené jen z povinnosti) a naopak na místech, na kterých by se měl držet předlohy, respektive předchozích adaptací, jak to jen lze, na tuto snahu zcela rezignuje (prokreslení jednotlivých postav a vztahů mezi nimi, budování napětí skrze vzájemné rozepře, závod s časem a přírodními podmínkami).

Godzilla X Kong: The New Empire 5/10

Minulé rendezvous ještěrky s opičákem jsem v kině kvůli pandemii (respektive paralelní premiéře na streamu) vynechal a poté toho trochu litoval, tohle jsem v kině, navzdory nuzným trailerům, neminul a teď toho taky trochu lituju:-). S mínusovou verzí z loňského roku to samozřejmě prohrává na celé čáře, ale ani v rámci vlastní série, u které není kvalitativní laťka nastavena nijak zvlášť vysoko, to není žádná hitparáda, nýbrž prohra na body.

Jedna trochu nápaditější scéna (hromadná bitka v nulové gravitaci), na kterou dojde zhruba po hodině a půl stopáže, jinak šablonovitý pokus o epický blockbuster od začátku do konce, s šablonovitými postavami, jejichž jedinou charakterizací je jejich účel v ději, tj. kdo z nich se dožije závěrečných titulků a kdo z nich skončí jako "redshirt" je jasné s jejich nástupem na scénu, s šablonovitým dějem, který se pomalu ale jistě začíná notně recyklovat (obě monstra sólo - setkání a bitka - spojenectví a bitka s někým dalším) a nepříliš svižným tempem (něco alespoň malinko zajímavého se začne dít až po hodině čistého času, do té doby musí divák přetrpět nudný vztahový balast pár zaměnitelných postav a natahovanou přípravku vedoucí k "souboji titánů" na konci filmu).

Celkový zážitek mírně nahoru zvedá fakt, že Baby Kong naštěstí není tak otravně "roztomiloučký", jak se po trailerech zdálo a stran dojemného sbližování s Kongem se netlačí na pilu více, než je nezbytně nutné (nicméně stále platí, že kdyby postava ve filmu vůbec nebyla, tak se nic nestane), milosrdná stopáž pod dvě hodiny, poměrně kvalitní triky (Kongova srst a výrazy tváře) a především klimax filmu, ve kterém si konečně někdo vzpomene, že ve filmech o monstrech by nebylo od věci ukázat divákům to, proč se tenhle žánr vlastně natáčí, tj. velkolepé scény řádění monster v kulisách masivní destrukce měst a jejich obyvatel. Cílovka bude pravděpodobně zase spokojena, takže není důvod na vítězné strategii cokoliv měnit, leč dosavadní koncept se očividně vyčerpal.

Imaginary 4/10

Nekorunovaný král paranormálního hororu Wan nastavil před lety kvalitativní laťku tak vysoko, že málokdo z jeho následovníků byl schopen se ji vyrovnat, natož ji překonat. A nepodařilo se to ani rutinérovi Wadlowovi, který se svou zcela neškodnou variací na Wanovy nervy drásající výlety mezi duchy a démony dokazuje, že k dobrému výsledku nestačí jen poskládat k sobě všechny "zaručené" žánrové prvky, aniž by k tomu dodal něco navíc.

Notně ohraná premisa o nastěhování rodinky do domu s temným tajemstvím z minulosti, ve které figuruje nezvaný nadpřirozený squatter, maskující se tentokrát za omšelého plyšáka, je tady ten nejmenší problém. Po dějové stránce Wadlow jede po naprosto předvídatelných kolejích a zásobuje diváka jedním příběhovým klišé za druhým, případně si vypomáhá výpůjčkami celých sekvencí odjinud (finálová výprava do jiného světa, aneb nepokrytá vykrádačka Wana).

Za nevýrazným obsahem bohužel pokulhává i odbytá forma. Práci s kamerou, hudbou a střihem za účelem postupného budování atmosféry a plíživého napětí, či dokonce strachu, nemá Wadlow v popisu práce, tudíž veškerá jeho tvůrčí invence končí u pár laciných a předem očekávaných lekaček, pomalého tempa, mizivého bodycountu, prohlídky jiné dimenze skrze chodbu plnou dveří (jak originální:-)) a hlavního monstra, jehož vzhled vzbuzuje tak akorát posměch.

The Dead Don't Hurt

Navnadilo, pěkný předskokan Horizonu:-). Stopáž přes dvě hodiny budí respekt a podle traileru to asi bude hodně komorní, hodně pomalé a víc než rajtování na koních a střílení z bouchaček v tom vidím vztahové drama, zasazené do westernových kulis, ale každý alespoň trochu sympaticky vypadající počin z dané doby se počítá a Mortensen tyhle chlapácké typy zvládá s přehledem, tak snad to klapne a self-made man Costner dostane důstojnou konkurenci. 

DogMan 6/10

Besson svůj stín z 90s už nikdy poté nepřekročil, ale jednou za čas se pokusí znovu přijít s něčím zajímavým, což je sympatické. Aktuální Pejskař je zajímavý svým rozkročením do několika žánrů současně, které už na papíře působí poněkud nesourodě, čímž ovšem veškerá zajímavost Bessonova posledního počinu bohužel končí, protože neobvyklý žánrový mix se tady nepovedlo přetavit do komplexně fungujícího celku. 

Psychologické drama, tragická romance, krimi thriller, akční béčko, absurdní komedie, nakročení ještě do pár dalších podžánrů (ve kterých figurují mafiáni, drag queens, redneckové a v neposlední řadě domácí mazlíčci:-)) a do toho retrospektivní vyprávění, divadelní vsuvky, regulérní hudební čísla a společenská kritika kdečeho (od nefunkčního sociálního systému, přes uplatnění handicapovaných, až po problémy neziskového sektoru). Besson rozehrává jeden motiv, který by sám o sobě vystačil na celovečerní stopáž, za druhým, aniž by ovšem s kterýmkoliv z nich strávil dostatek času na to, aby jej pořádně rozvedl a současně se celý film snaží balancovat na pomezí brakové žánrovky a artu, což místy funguje a místy moc ne. Jones podává obětavý výkon, jistým scénám nelze upřít stylový audiovizuál a finální vybíjená nepříliš bystrých gaunerů smečkou hafanů se povedla, ale ambice tentokrát předčily výsledek.

Bad Boys: Ride Or Die

Zdá se mi to, nebo je Lawrence zase o trochu vypasenější než minule:-)? Chybí tomu nějaký highlight joke, jako byl v traileru na trojku požární hydrant, na druhou stranu Pantoliano dostal i po smrti šanci si zase od plic zafuckovat a funguje to stále stejně dobře, takže kolem a kolem palec nahoru.

Vypadá to, že se pojede plus mínus ve stejném gardu jako ve trojce, což je dobrá zpráva. Jen doufám, že digibordel nedostane příliš prostoru (scéna s chopperem jako by vypadla z F&F a ne, není to pochvala) a stran povinné ingredience série, tj. surfování přesně na hraně humoru a infantilní trapnosti v doprovodu přepálené akce, se nedostanou za "bod, odkud není návratu". Z trojky se nakonec vyklubalo příjemné překvapení, Rebel je pecka, tak snad si režisérské duo do třetice všeho dobrého udrželo své mojo a spojitost s dieselovskou konkurencí skončí jen u podtitulu.

The Last Samurai

V době premiéry mě to až tak moc nenadchlo (konkurence byla tehdy vysoká) a nějaké pihy na kráse na tom vidím doteď (čítankově průhledná story vy-víte-odkud, jen indiáni se vyměnili za samuraje, jinak se příběhově jede jak podle Costnerovy příručky, aniž by se k tomu přidalo něco nového, trestuhodně nevyužitý Sanada - s Cruisem nemá žádnou "normální" dialogovou scénu, romantická linka přítomna jen proto, aby tam byla - ta názorová otočka od "radši se zabiju" k "tady máš mé srdce a brnění mého muže" je pojata hodně velkou zkratkou, vynucený happy end, aneb Gatling vs Cruise nula - jedna:-)), ale musím uznat, že když jsem to nedávno viděl znovu po snad více než deseti letech, tak růžové brýle nostalgie docela zafungovaly a zpětně to po tom všem, co přišlo v rámci výpravných kostýmních dobovek poté (jako třeba King Arthur), na mě působí o dost lépe než před lety.

Hlavní zásluhu na tom má určitě Zimmerův OST, který jsem si oblíbil až o něco později a který vytahuje nahoru i jinak nevýrazné scény (párkrát se level lyričnosti přiblíží až k Dunově Crouching Tiger, Hidden Dragon:-)), což mi připomíná, že tygra s drakem jsem taky už pěknou řádku let neviděl a budu muset napravit), dvojka Watanabe a Sanada ve svých prototypových rolích "charismatických Japonců s krédem", které v Hollywoodu s úspěchem opakují dodnes a velkolepá (a hezky rozfázovaná) finální bitva, ze které tehdy PETA asi neměla velkou radost:-). Pořád to není historická žánrovka, po které bych z té doby sáhnul na první dobrou (holt konkurence, no), ale do užšího výběru by se nově už protlačila.

Road House 6/10

Když se pomine existence originálu, tak to dopadlo jako neurážející akční béčko, které by bez Gyllenhaala v hlavní roli úplně zapadlo. Když se to přímo srovná s originálem, tak to dopadlo plus mínus totožně, protože původní film je stejně tak neurážející akční béčko, které by bez Swayzeho v hlavní roli úplně zapadlo. Remake i předloha má každý trochu jiné přednosti, ale oba trpí stejnými neduhy, ve výsledku tak Liman vybojoval plichtu.

Remake boduje přesunem děje do exotického prostředí Keys, namísto zaměnitelného zapadákova kdovíkde a naštěstí slepě nekopíruje dějovou linku předchůdce od začátku až do konce, takže znalý divák nedostane podruhé totéž. Nově přibylo humoru a porce hlášek (už jen kvůli poskokovi se sádrou se to vyplatilo:-)) a ruční kamera v kombinaci s dlouhými záběry bez střihu prodává bitky o něco intenzivněji než původní film (byť některé divočejší záběry prozrazují přítomnost cgi). Nová posila v podobě mlátičky McGregora je důstojnou náhradou za sympaťáka Elliota a prakticky všechny scény ve filmu si svým přístupem "příležitostně nahý, ovšem za všech okolností utržený ze řetězu" krade pro sebe.

Novince chybí zábavná atmosféra 80s s mnohem benevolentnějším přístupem k nahotinkám (velká chyba):-). Naopak problém s tempem se nevyhnul ani Limanovi (tak jako minule i tady se, po představení postav a rozehrání ústředního konfliktu, děj dost táhne a zkrácení stopáže alespoň o čtvrt hodiny by filmu prospělo) a totéž platí i pro hlavního záporáka stran jeho nevýraznosti a spektakulární finále, které se opět zvrhává do přepáleného one man army stylu. 

Drive-Away Dolls 4/10

Kvalitativní level malého, levného, nepříliš dlouhého, nezávislého filmu (což není nic proti ničemu), který se svému snaživému, leč nezkušenému tvůrci, vymkl kontrole, vinou čehož na převážné většině úrovní buď vůbec nefunguje, nebo funguje blbě (což už je problém, pokud je pod ním podepsán někdo tak schopný jako je Coen). 

Jednoznačné pozitivum je tady jen podezřele krátká stopáž, zbytek spadá do kategorie "na papíře dobrý, v praxi velký, špatný". Totálně nezajímavé a bohužel značně nesympatické postavy včetně titulní dvojice (Viswanathan vede v nevýraznosti, zatímco Qualley s rádoby zábavným buranským přízvukem v otravnosti), maximálně triviální příběhová linka s pointou, která kandiduje na post nejdebilnějšího plot twistu minimálně posledních pár let, zoufale nevtipné dialogy od začátku do konce (navzdory usilovné Coenově snaze být progresivně funny, free a cool pomalu v každé druhé scéně), nudné psychedelické vsuvky, které jen zdržují děj a jako perlička na závěr cameo vystoupení Pascala a Damona, které svou bizarností asi měly být třeskutě zábavné. 

Pokud to celé byl sofistikovaný pokus o parodii na podobné žánrové braky, nebo snad dokonce pomrknutí na fanoušky, protože v úvodu kariéry filmy podobného typu Coenové točili, tak se to z velké části minulo účinkem. 

Speed

Ten článek ze Cinemy si taky dodnes pamatuju. Speed samozřejmě nebyl zdaleka jediný akční film, který tehdy více či méně poctivě dodržoval zákonitosti žánru, ale díky jasně odděleným kapitolám, pokaždé s jiným dopravním prostředkem, na něm bylo možné velice názorně demonstrovat tradiční tříaktovou strukturu děje a navíc obsahoval všechny klasické příběhové prvky žánru (motiv pomsty, únos rukojmí a vydírání, trauma hrdiny ze smrti parťáka, vtipný sidekick lomeno předmět romantického zájmu, osobní vztah mezi hrdinou a záporákem díky společné minulosti, atd.) pěkně pohromadě.

Ale kromě toho hezky pracoval i s hlavní postavou (vývoj charakteru od střílení do rukojmích v úvodu filmu po nasazení vlastního života pro jeho záchranu v závěru) a dal si záležet na důsledném zdůvodnění jednotlivých hybatelů děje, což v případě konkurence zdaleka nebylo pravidlem (ideální příklad je hned v prvním aktu s výtahem, kdy Reeves a Daniels logickou úvahou dojdou k závěru, že Hopper je rovněž v budově a nachází se v servisním výtahu).

Když se ke zdravému jádru (geniálně jednoduchá a přitom na vypjaté situace vděčná premisa, plus výjimečně zdařilý scénář) připočte nebývale sebevědomá režie, typově dokonalý casting (Reeves to měl v 90s stran hitů moc pěkně rozvrženo - na začátku Point Break, uprostřed Speed a na konci Matrix:-)), strhující tempo a prvotřídní produkční hodnoty, výsledkem je prototyp akčního filmu, výkladní skříň žánru a jeden z nejlepších debutů minimálně v rámci 90s. Dvojka a vše poté už nestojí režijně (ani jinak:-)) za řeč, ale za jedničku a Twister si de Bont zaslouží piedestal.

Madame Web 4/10

Na otázku, zda má v dnešní době, kdy je publikum přesyceno šablonovitými a povětšinou odbytými komiksovkami, smysl točit další origin s postavou, která nikoho nezajímá (protože nejde o Spideyho, případně Venoma) a navíc v kombinaci s girl power týmovkou, což je podžánr, který nikoho nezajímá odjakživa a celé to pro jistotu svěřit debutantovi, si kravaťáci v Sony odpověděli "ano, prosím". A podle toho to také dopadlo, aneb mizerný Morbius jako přes kopírák.

Tvůrčí invence Clarkson bohužel končí u několika trochu dynamičtějších kamerových jízd, zatímco práce s postavami, atmosféra, tempo, vyprávění pomocí kamery a střihu, natož nápaditá akce, jsou pro ni neznámé pojmy. Ohraná premisa o ochraně postavy (krát tři) v současnosti, protože vykoná něco veledůležitého v budoucnosti, nenabízí nic zajímavého, natož zábavného, dějová linka je tak prostinká, že jednodušší už být ani nemůže, o trojici budoucích superhrdinek se divák nedozví prakticky nic (tudíž je mu jejich osud ukradený), záporák je na tom úplně stejně (nad rámec toho, že je zlý a všehoschopný) a kromě toho je v celém filmu jen do počtu, akce je trestuhodně málo a provedením nestojí za řeč a finále je nepřekvapivě kompletně utopeno ve tmě a záplavě digibordelu.

Nejlépe z toho všeho vychází Johnson, která sice nepodává nějaký oslnivý výkon, ale v rámci možností se snaží odvést maximum (takových lidí na place moc nebylo). Ústřední téma filmu, tj. míchání reality z vizemi budoucnosti, se daří Clarkson prodat v sekvenci ve vlaku, která obsahuje jistý náznak budování napětí a dramatu. Ovšem zdaleka nejzábavnější věcí na celém filmu je pozorovat sexbombu Sweeney, jak se pokouší hrát obrýlenou naivní školačku:-). A malé, bezvýznamné, plus za vynechání obvyklé potitulkovky, lákající na "velké věci příště" (konečně někdo v Sony pochopil, že to nikam nevede), čímž výčet pozitiv končí. Světlo na konci tunelu je v SSU nadále v nedohlednu.

Beetlejuice Beetlejuice

Hmm, podle teaseru to pojede asi hodně ve stylu posledních Ghostbusters, ala pomrkávání na fanoušky celou cestu a pro jistotu hned dvakrát, ale tak proč ne. Prozatím tenhle recept u resuscitovaných značek v pokladnách funguje a tohle je v podstatě vymodlené pokračování pro ctitele původního filmu, takže dává smysl, že se tady Burton a spol. nebudou pouštět do žádných větších akcí a dodají cílovce hlavně memberberries a možná něco málo navíc (a nebo taky ne:-)).    

Už si ani nepamatuju, kdy jsem jedničku viděl naposled a její kultovní status jde mimo mě (fajn žánrovka, ale to je tak vše), takže nostalgia trip se slzou v oku a kapesníkem v ruce se v mém případě u dvojky konat nebude, ale Keaton, Ryder, Dafoe a Ortega je skvadra, na kterou se rád podívám kdykoliv v čemkoliv a každá dobrá fantasy se počítá, tak snad si tady Burton s Elfmanem vybrali silnou chvilku, když už si s dvojkou dali tak načas.

Alien: Romulus

Opuštěná vesmírná stanice check, retro futurismus originálu check, ženská hrdinka check, armáda facehuggerů check, zasazení děje mezi jedničku a dvojku check, android check, "pan černý se zelenou krví" check. Vypadá to jako variace na klaustrofobický Alien Isolation plus dávka řízné akce po vzoru Aliens (alespoň podle té velké krochny na konci teaseru, která připomíná M41A - palec nahoru za červený displej s počítadlem nábojů:-)), na což říkám "ano, prosím".

Pokud jsou leaky z testovaček pravda a zase se bude "vylepšovat" design monster, protože proč ne, tak tleskat úplně nebudu (klasika je prostě klasika), ale jestli Alvarez dodá zábavnou (ideálně eRkovou) žánrovku, jako to udělal Trachtenberg s Prey, tak jsem spokojen a návštěva kina je jistá. Teaser pěkná práce a těším se na trailer. 

The Count Of Monte Cristo

Zatím je to jen teaser, ale kromě atraktivity samotné látky to jinak ničím (kamera, hudba, střih) moc nezaujme, no. Mušketýři působili už v trailerech o dost jinak (dravěji a obecně moderněji) než předchozí zpracování, zatímco tohle vypadá na "standardně obyčejnou" adaptaci, jakých už bylo v minulosti nepočítaně. Určitě je fajn, že to vůbec vzniklo (byť to imho v pokladnách narazí možná ještě tvrději než Mušketýři, kteří v rámci castingu nabídli hvězdy typu Cassela a Green a stejně to na slušné tržby nestačilo), protože výpravné kostýmní dobovky jsou dnes nedostatkové zboží, ale prozatím to působí tak, že absence Bourboulona bude asi znatelnější, než se původně zdálo. Snad to zachrání trailer.

Masters Of The Air (Sezóna 1) 7/10

Rozhodně je nutné ocenit, že duchovní nástupce Band of Brothers a Pacificu po dlouhých průtazích nakonec skutečně spatřil světlo světa a v rámci možností nabízí fanouškům historie WW2 další působivou podívanou, tentokrát z pohledu válečné fronty, nacházející se nikoliv v blátě, ale vysoko v oblacích. Přesto jistá pachuť po jeho dosledování zůstala.

Pominu titulkovou sekvenci, která namísto ilustračních záběrů k "nasátí atmosféry" bez obalu převypráví celý děj série, tudíž hned v úvodu prvního dílu je divákovi neznalému historie prozrazeno, jaké události budou postupně následovat a čím se bude finále série uzavírat. Přemíra na první pohled patrného cgi v leteckých scénách je asi nutná daň za to, že bitevní sekvence jsou stran výskytu letecké techniky a předváděných manévrů velkolepé a intenzivní, zatímco rozpočet bohužel není neomezený, přesto mě proměnlivá kvalita triků, respektive patrný kontrast mezi digitálními a praktickými efekty (tj. použitými replikami letadel), u projektu podobného rozsahu nepříjemně překvapila.

Větším problémem je však zbytečně velké množství postav a nevyvážená struktura děje. Kromě ústřední dvojice v podání Butlera a Turnera zbytek postav značně splývá, protože žádná z nich neoplývá výraznějším charakterem a když už se nějaká taková na scéně objeví (prostořeká a bezprostřední Powley), její příběhová linka zůstane ve výsledku nedořešena. Hned v několika epizodách z počátku série se narativ neustále dokola opakuje (větší část děje je věnována nepříliš zajímavému dění v zázemí, zbytek děje je zaměřený na mnohem atraktivnější akci ve vzduchu, kvůli čemuž to celé, předpokládám, vzniklo), zajímavé vedlejší linky (romance Boylea s Powley) vyšumí do ztracena, jiným je věnována neúměrná pozornost, přestože s hlavním děním nemají žádnou souvislost (Tuskegee Airmen), nebo jsou naopak trestuhodně odbyty (Overlord), případně úplně vynechány (Great Escape).

Reputaci si série vylepšuje díky výborným hereckým výkonům Butlera a Turnera (v rámci hostujícího castingu asi nejvýraznější stopu zanechává Powley), vítané změně perspektivy a tím pádem i atmosféry s nástupem některých postav do zajateckého tábora, zakomponování důležitých kapitol z historie (odboj na okupovaných územích, masakr v Rüsselsheimu, vykreslení života ve Stalag Luft III, nasazení Volkssturmu, následky Holokaustu, atd.) a v neposlední řadě samotným leteckým sekvencím, které jsou (při odhlédnutí od rozporuplné trikové stránky) patřičně rozmáchlé, napínavé a s pomocí "dokumentárně" roztřesené kamery vtahující (velká škoda, že jich není v sérii více). Band of Brothers zůstává  nadále nepřekonáno, ale celkově se jedná o poctivý kus filmařiny a důstojného pokračovatele.  

Life Of Brian

Nediskutabilně (protože o tom se v tomhle případě fakt nedá polemizovat:-)) nestárnoucí pecka, jedna z nejlepších (nejtrefnějších) komedií všech dob a v rámci celovečerní produkce MP absolutní topka.

Protože zatímco ve Svatém Grálu a Smyslu Života je geniální humor v jednotlivých scénkách pospojován více či méně souvislým dějem, v Brianovi se děje totéž (co scéna, to komediální klasika - legendární Biggus Dickus ftw:-)), ale navíc má mimořádně zábavný a neodolatelně podvratný náboženský podtext a příběh, který funguje sám o sobě (jako regulérní sandálovka - kulisy zbylé po Zeffirellim se tenkrát šikly), i kdyby v něm žádný humor vůbec nefiguroval. A kromě toho nakažlivou vypalovačku Always Look on the Bright Side of Life pod závěrečnými titulky (Zimmer na koncertech taktéž), plus v našich končinách vydařený dabing (naštěstí stále původní).

Osobně si pro zlepšení nálady dávám opáčko každý rok a hlášky k nevoli svého okolí cituji na pravidelné bázi. Kdo zatím neviděl, doporučuji co nejrychleji napravit, protože tady se psaly dějiny (jak křesťanství, tak kinematografie):-).

The Gentlemen (Sezóna 1) 7/10

Třetí sezóna Gangs of London je bohužel stále v nedohlednu, takže podobně odlehčená gangsterská záležitost o pestré partičce postav, pohybujících se na pomezí nejvyšší smetánky a nejnižší galérky, přišla více než vhod. Navíc když jde o seriálový spin-off povedené Ritchieho žánrovky a ještě k tomu přímo od mistra osobně:-).

Největší pozitivum je, že se zde zrcadlí to nejlepší z Ritchieho "gangsterské" tvorby v seriálové podobě. Což znamená přehlídku povětšinou šílených/bizarních/extravagantních, ale hlavně velmi zábavných, postav, mírně parodické příběhové vsuvky (celá vedlejší linka s věčně zkouřeným "vedoucím" podzemní pěstírny), vtipné situace (Ings se svou postavou neodolatelného tlučhuby by si zasloužil vlastní sérii:-)), vypointované dialogy, svižné tempo, stylový audiovizuál s pohotovými textovými komentáři k aktuálnímu dění na scéně, hrátky se střihem, které ovšem nejsou samoúčelné, ale ve prospěch storytellingu (některé z retrospektivních scén, kdy výsledek události předchází samotnému průběhu, jsou skvělé vygradované) a v neposlední řadě prvotřídně vybraný casting.

James na první pohled nepůsobí jako ideální volba pro hlavní postavu, ale prokázal, že nemalou dávkou charismatu disponuje a nakonec se osvědčil, Scodelario konečně dostala příležitost ukázat něco jiného než hezkou tvářičku, neznámý Ings představuje velice příjemné komediální překvapení a krade si spoustu scén pro sebe, Richardson s Espositem a Winstonem jsou typově obsazení dokonale a předvádějí svůj obvyklý herecký nadstandard a samozřejmě nesmí chybět Ritchieho talisman pro štěstí Jones, tentokrát v mnohem vážnější poloze než je u něj zvykem.

Nicméně bez několika negativ se to neobešlo. Ritchie v prvních dvou epizodách, na kterých se podílí autorsky, nasadí laťku tak vysoko, že ve zbytku série bohužel nejsou ostatní tvůrci schopni se jeho příspěvku vyrovnat, natož jej s blížícím se závěrem série překonat a to jak po příběhové, tak řemeslné stránce. Série rovněž trpí na nedostatek akce (vzhledem k prostředí, ve kterém se postavy pohybují, působí zdejší recept "ze všeho se vykecat" trochu nevěrohodně), do určité míry monotónní strukturu děje (koncept výměny službiček a vykonávání jedné prácičky za druhou je svým neustálým opakováním vytěžen až do dna) a nepříliš strhující finále (přitom karty byly rozehrány k velkolepému zúčtování na úrovni Godfathera). Celkově se však jedná o výbornou podívanou, která snad neskončí jen na úrovni jedné sezóny:-).

The Shawshank Redemption

Na Shawshank mám spousty fajn vzpomínek. Jednak šlo o další z dlouhé řady hollywoodských fláků, které jsem prvně viděl pár let pro premiéře na hbo v rámci promo týdne zdarma (ještěže těch velkých katalogovek tehdy tolik neměli a točili je v programu pořád dokola, takhle jsem za pár dní pokaždé nakoukal tuny filmových klasik i novinek z žánrů, které mě tehdy tak úplně neoslovovaly:-)), jednak jsem po zhlédnutí Darabontova majstrštyku mohl konstatovat, že na kruciální otázku: "Je to lepší než Lock Up se Slyem?" existuje jen jedna odpověď: "Jo, je to sakra lepší než Lock Up se Slyem." a jednak jsem díky filmu "objevil" i nehororového Kinga a začal se pídit po filmech typu Dead Zone nebo Stand By Me.

Ovšem největší "šok" pro mě přišel až o něco později, když na imdb muklové porazili mobster kliku a po dlouhých letech neochvějného kralování Godfathera se Shawshank v top 250 posunul na pozici numero uno. Podle webarchive někdy v průběhu 2008, což mě takhle zpětně docela překvapilo - měl jsem zafixováno, že to bylo mnohem dříve.

Atlas

Každá dobrá sci-fi s mechy a zlobivou ai se počítá … akorát, že spojení Netflix a dobrá sci-fi nejde historicky moc často dohromady, spojení Lopez a dobrý film obecně se skoro až vylučuje:-), zlobivých ai se v poslední době vyrojilo požehnaně, ale dopadly všechny stejně (v lepším případě (Creator) průměrně, v horším (M:I) vyloženě směšně) a co se týče mechů, tak bych se vlastně moc nedivil, kdyby scény v teaseru byly to jediné, co se ve filmu nakonec ukáže. Peyton taky nepředstavuje nějakou extra záruku kvality a neškodný rating hovoří sám za sebe. Očekávání jsou nastavena na minimum, takže výsledek mě může jen příjemně překvapit.

---

Trailer snad nekecá a akce s mechy bude ve filmu dost, nejsou tam idiotské zpomalovačky co pět minut a doufám, že to nebude mít přes dvě hodiny, ale jinak to tedy nevypadá nějak zásadně lépe než zoufalý Rebel Moon. Ohraná zápletka se vzbouřenou ai, toporné herecké výkony, trapné dialogy (poslouchat humory mezi maminou Lopez a mechem docela bolí už v traileru, natož v celém filmu), vykrádačka celých scén odjinud a třešnička na dortu v podobě ratingu pro děcka. Peyton sice není takový patlal jako Snyder, ale očekávat od toho cokoliv více, než obvyklý netflixovský prefabrikát, se asi rovná nespoutanému optimismu.

Spaceman 4/10

Pokus o nový Interstellar (z výprodeje), který sice nemá stopáž tři hodiny jako nedostižný vzor, ale pocitově jako by měl ještě více:-) a na místo zábavného sarkastického robota má nezábavného filosofujícího pavouka.

Po zhlédnutí už chápu, proč z názvu filmu vyhodili referenci na domovskou kotlinu. Protože z tuzemských reálií a historie, vyjma jmen postav, vlajky, českého vesmírného telecomu (představa, že naše zemička disponuje nejen vlastním kosmickým programem, ale i mezihvězdnou telekomunikací, při vzpomínce na schopnosti zdejších operátorů, upřímně pobavila:-)) a jedné opery, toho ve filmu moc nezbylo. Bohužel i to, co zbylo, disponuje diskutabilní přidanou hodnotou.

Předlohu znám jen na úrovni synopse na wiki, tudíž netuším, jak dobře funguje psychologická/vztahová rovina mezi postavami v knize, ale ve filmu partnerská linka působí nevěrohodně (příliš dlouho trvá, než je odhalena pravá příčina rozkolu a jeho podstata je dost banální), "terapeutická" linka bezobsažně (značnou část děje se rozhovor s pavoukem točí jen v kruhu a Dano s naprosto uspávajícím hlasem tomu taktéž moc nepomáhá) a obě dohromady především utahaně a nepříjemně často nudně. Korunu marnému snažení pak nasazuje vypuštění depresivního konce (který mohl příběhu dodat jistou hloubku) a jeho nahrazení "psychedelickou" koláží vy-víte-odkud s připlácnutým happy endem.

Na Sandlerovi je patrné, že se herecky upřímně snaží, Mulligan je na tom stejně, audiovizuál se v několika scénách ukáže v dobrém světle a narazit v hollywoodském filmu na tuzemskou stopu pokaždé potěší, ale to je zatraceně málo.

The Crow

Tvl, tak tohle tedy vážně bolelo a s každým dalším záběrem postupně více a více. Při vzpomínce na vynikající originál vidět tohle téma zpracované v Tik Tok stylu je, když už ne svatokrádež, tak rána přímo na solar. Nebýt názvu a těch pár vran, tak bych z traileru absolutně nepoznal, že to má mít něco společného s O'Barrem nebo Proyasem. Skarsgård sám o sobě bude snad v pohodě, ale zbytek? Stylový audiovizuál nikde, atmosféra nikde, duch předlohy nikde. Jen pár cákanců krve a finále ala Carrie (fokus jen na násilí je asi to poslední, na čem tady záleží). 

Fakt se modlím, aby to bylo jen trailerem, určeným zkrátka jiné cílovce (#2old4thisshit) a film bude nakonec plus mínus ok, protože zatím to na mě působí tak, že Sanders - po Ghost in the Shell opět - vůbec nepochopil, co vlastně adaptuje a zase to u něj skončilo jako "prostě další džob, no". Jak jsem se na film před trailerem těšil, tak po něm se obávám výsledku.

Damsel 6/10

Kapitola s drakem z Hobbita natažená na celovečerní stopáž, jen s módním prohozením genderu na obou stranách hřiště jeskyně, je nakonec mnohem snesitelnější fantasy žánrovka, než napovídal totálně generický trailer a nechvalná pověst streamovacího fastfoodu, přesto o žádnou extra hitparádu nejde.

Najde se tady pár dobrých nápadů (vynechání tradičního klišé se zlou macechou, vzkazy předchozích návštěvníků dračího doupěte psané na zdi - Fresnadillo bude nejspíše fanoušek videoherních soulsovek:-)), stejně tak pár ne-až-tak-dobrých nápadů (survival prvky jsou zredukovány na krátkou "cliffhanger" scénu, kopírku "spojeneckého" finále ze Shreka bylo možné vytušit už z traileru) a navrch pár dějových nelogičností (dračice očividně trpí selektivní hluchotou, protože kravál, který MBB produkuje po cestě do jeskyně s graffiti, je neskutečný, proč by se někdo poté, co našel cestu z labyrintu ven, dobrovolně vracel zpátky jen proto, aby na stěnu nakreslil mapu pro budoucí generace?).

Dobrou zprávou je, že MBB na place nikdo netlačil do dramatického herectví a celý film si tak vystačí se svým nepříliš širokým hereckým rejstříkem, tj. tváří se jen vyděšeně, odhodlaně, nebo spokojeně (zdaleka nejlepším/nejzábavnějším charakterem je nepřekvapivě samotná dračice:-)), girl power agitka, která v traileru působila dost nuceně až směšně, v samotném filmu nedostala příliš prostoru a produkční hodnoty se tentokrát pohybují mírně nad obvyklým netflixovským standardem (digidračice a digioheň stran uvěřitelnosti/realističnosti působí jako obvykle, nicméně kostýmy, výprava a vlastní design monstra (ostřílený veterán Tatopoulos se nezapře) jsou nečekaně fajn).

Her Body 6/10

Tohle téma se atraktivní kombinací vrcholového (vodního) sportu, vrcholového (postelového) sportu a všeho dramatického/tragického mezi tím ke zfilmování přímo nabízelo (osobu, dílo a osud hlavní hrdinky znám už dlouhá léta - pochopitelně čistě náhodou a pouze zprostředkovaně přes mnohem erudovanějšího kamaráda:-)), takže je fajn, že se zvěčnění ve filmu konečně dočkalo, ale s takhle divácky vděčným materiálem se šlo vypořádat mnohem důkladněji.  

O zákulisí natáčení peprných filmů, tj. vztahy, konkurence, kariéra, psychika, atd., se divák nedozví prakticky nic (nad rámec toho, že všichni na place jsou jedna velká rodina, sem tam během natáčení prší a hlavní hrdinka je ve své branži asi úspěšná, protože poskytuje rozhovory a sbírá ceny), v tomhle ohledu poslouží nesrovnatelně lépe třeba pár let starý fikční biopic Pleasure. Bohužel ani psychologická rovina stran myšlenkového rozpoložení titulní postavy nebo sociologická sonda do komplikovaného rodinného prostředí nefunguje zcela adekvátně, protože není rozvedena dostatečně do hloubky. Všechny tři osudové milníky (zranění, nová kariéra, nemoc a smrt) samozřejmě ve filmu podchyceny jsou, ale celý film působí, jako by byl mohutně prostříhán a spousty důležitých spojovacích linek mezi nimi v ději chybělo. Celkový dojem vylepšuje dobrý casting a jako debut to je slušná práce, ale potenciál tady byl o dost větší.    

Oscar 2023

Asi nejlepší výsledky za posledních pár let. Hodně výher spadá do kategorie obvious choice, ale tentokrát hlavně kvůli odvedené práci jako takové a nikoli protože v prvé řadě zakázka/agenda/diverzita/whatever, zatímco samotný výkon je až někde daleko za tím. Škoda, že "syndrom Scorsese" letos opět zafungoval a odejít úplně s prázdnou si film nezasloužil, ale jinak byly sošky rozdány spravedlivě/zaslouženě.

Murphy bez debat životní výkon a velká satisfakce za celou kariéru "ten obličej znám, protože hraje všude skvěle, ale na jméno si nevzpomenu". Stone opět naprosto po právu, film mě do kolen neposlal, ale Stone to svým obětavým výkonem táhne naprosto neuvěřitelně. Downey Jr. odvedl precizní výkon, takže proč ne (tady to mohlo stejně tak padnout De Nirovi, který na tom byl podobně - nebýt syndromu Scorsese). Randolph dejme tomu, film mě do kolen opět neposlal a její výkon už vůbec ne, ale tyhle "hřejivě-lidsky-příběhové" role prostě táhnou (na což letos bohužel doplatila Blunt). 

Film a režie opět zaslouženě, pěkný políček do tváře WB a velké zadostiučinění pro Nolana (sošky se měl dočkat už dávno) v jednom, ale současně ani náhodou z ranku "dostal to jen za zásluhy", jelikož film je pecka. Cizojazyčný film nejlepší volba z dostupné nabídky. Origo scénář rovněž nešlo vybrat jinak (konkurence nebyla příliš velká, ale je výborný sám o sobě), adaptovaný naopak rozhodně jo:-) (protože není nic extra, tohle mělo jít za Oppiem nebo Poor Things). Kamera, střih a hudba dle očekávání, zvuk byl předem v podstatě tutovka (vzhledem k tomu, že celý film stojí a padá na něm), výprava, masky a kostýmy rozdány taktéž po právu, song měl putovat ke Kenovi (nejlepší věc v celém filmu), animák jsem přál Spideymu, naštěstí v budoucnu dostane další šanci a nejvíce ze všeho potěšila cena za triky, protože poctivé řemeslo a nikoliv tuny cgi balastu (navíc za pár korun). Příští rok doufám v podobně masivní ofenzívu dvojky Dune:-).

Poor Things 6/10

S Lanthimosem dlouhodobě přátelé nejsme (neviděl jsem od něj zdaleka vše, ale zatím pokaždé to dopadlo stejně - nudné zívání a posouvání časomíry očima:-)), ale musím uznat, že tohle je prozatím nejzajímavější/nejpřístupnější mistrův počin a vůbec poprvé jsem se při jeho filmu místy i bavil, kochal se výtvarnou stránkou a dokonce se upřímně zasmál (byť na občasné pohledy na hodinky v průběhu filmu taktéž došlo).

V prvé řadě velká poklona před Stone, která na sebe oprávněně strhává největší pozornost (oscarovou nominaci si vysloužila zcela po právu). Podobně výrazný a obětavý výkon se jen tak nevidí, plus respekt za odvahu, pokud se ve všech explicitních scénách filmu objevuje skutečně ona a nikoliv její body double záskok:-). Pochvala za kvalitní herecké kreace putuje rovněž ke dvojici Ruffalo a Dafoe (v jeho případě typově dokonalý casting).

Výchozí premisa je originální (škoda, že odhalení stran identity hlavní postavy, proběhne ve filmu, respektive v předloze, poměrně záhy a naopak další hrátky s prohazováním důležitých tělesných orgánů přijdou na řadu až v úplném závěru), prostřednictvím groteskních dialogů se sem tam podaří vykouzlit vtipnou situaci, spousta různorodých témat pohromadě (Frankensteinův motiv, coming of age, girl power, emancipace, exploatace, šovinismus, atd.) relativně funguje a spolu s fantaskní a záměrně papundeklovou výpravou (ve stylu Coppolova Draculy), která posouvá dějiště příběhu do neurčitého až snového bezčasí, tvoří audiovizuálně zajímavý mix.

Co ovšem nepotěšilo je Lanthimosova tradiční snaha posouvat film do rádoby sofistikovaného artu (střídání černobílého a barevného obrazu, rybí oko, pohledy skrze kukátko, disharmonický OST) a po většinu filmu utahané tempo, přičemž zejména prostřední "cestovatelská" část, ve které se jen nahodile střídají nepříliš zajímavé (obvykle absurdní) situace by zasloužila notně prostříhat. Grády film dostane až po přesunutí děje do nevěstince v poslední třetině, což je příliš pozdě.

Code 8: Part II 5/10

Nebýt nedávného traileru, tak bych na tuhle značku úplně zapomněl. Z jedničky si kromě toho, že šlo o low cost variaci na marvelovské mutanty od streamovacího experta na prefabrikáty Netflixu, která v rámci možností (ne vždy se dobrý kraťas převedením do celovečerní podoby promění v dobrý film) dopadla kvalitativně relativně ok, nepamatuji vůbec nic a s dvojkou to výhledově skončí úplně stejně:-). 

Novinka v podobě robo-dog-copa je dobrý nápad, zbytek sequelu spadá do kategorie not great, not terrible. Extra přímočarý děj, klišé s nedobrovolnou ochranou dětského svědka (naštěstí je dotyčná osoba poměrně snesitelná a nepostradatelné scény vzájemného sbližování a budování respektu/vztahu se drží při zemi), nehvězdný casting, skromná výprava (pár lokací, minimum exteriérů), akce zastoupena jen v nejnutnější míře (honičky nebo davové scény u bitek pro jistotu zcela absentují), vcelku neuspokojivé finále, ale naštěstí rovněž slušné tempo, s tím související nepříliš výrazná stopáž a ucházející produkční hodnoty (triky a design robotů jsou fajn). 

Celkově znovu nenáročné sci-fi béčko, které si svou existenci (vyplnit volný čas a sem tam diváka zabavit) bez problémů obhájí. Trojku vyhlížet nijak zvlášť nebudu, ale pokud na ní za pár let náhodou dojde, šanci ji pravděpodobně dám. 

Argylle 6/10

Vaughn a Ritchie od sebe museli vzájemně opisovat, protože oba v rozmezí necelého roku na témže poli odlehčených špionážních žánrovek s nabitým castingem nasekali podobné chyby a v souhrnu proto dopadli úplně stejně:-). V případě Vaughna to skončilo jednou audiovizuálně stylovou akční scénou na konci filmu (dokazující, že cit pro zábavnou filmařinu přece jen ještě nezapomněl), ke které ovšem vede příliš dlouhá cesta (na tak jednoduchou historku značně přestřelená stopáž), plná zrádných výmolů (celé je to výrazně méně vtipné, nápadité a akční, než by bylo záhodno) a divokých zatáček (jeden šílený plot twist střídá druhý, ještě šílenější).

Už úvodní desetiminutovka s "filmem o filmu" není po stránce tempa, atmosféry ani akce žádné terno (Cena předvádí svůj standard, Cavill zaujme asi jen nečekaně prkenným projevem, ale dejme tomu, že v téhle sekvenci to je tvůrčí záměr:-)) a zbytek děje v obdobném trendu bohužel pokračuje. S čestnou výjimkou zmíněné akčně-taneční scény, zahalené do kouřové clony, prezentuje Vaughn rutinní řemeslo a šablonovitý scénář k lepšímu výsledku taktéž moc nepomáhá. Nicneříkající MacGuffin, který byl k vidění už nevím kolikrát předtím, nevýrazný hlavní záporák a překombinovaná zápletka, která je s každým dalším "překvapivým" zvratem více a více nepravděpodobná/nesmyslná.

Howard je v roli ustrašené naivky/knihomolky fajn, jakmile se ovšem přepne do polohy agentky bez minulosti, začne to nepříjemně skřípat. Jednak na to nemá fyzičku, tudíž uvěřitelnost si při jejích akčních eskapádách bere dovolenou, ale především to, co v rámci totožné role fungovalo třicet let zpátky v případě Davis (poznávací znamení "krátký sestřih a blond přeliv", značící probuzení "pravého já", se očividně nezměnilo:-)), se tady zopakovat nepodařilo. Zatímco Davis tehdy dokázala obě identity odlišit nejen jinou vizáží, ale i herecky, Howard hraje obě postavy v podstatě úplně stejně. Vaughna zachraňuje jen sympaťák Rockwell, svižný OST a místy obstojná akce (ve které nefiguruje Howard).

The Iron Claw

Kdo na to půjde jen kvůli wrestlingu, tak bude asi hodně zklamán. V prvé řadě je to vztahovka a drama o toxickém prostředí jedné rodiny a současně vrcholového sportu, kterým je náhodou wrestling:-). Cirkusové mlácení v ringu tady slouží jen jako doprovodná kulisa a nikoliv jako hlavní hřiště filmu. Což je možná trochu paradoxní, když jde o biopic, ale funguje to výborně. Nenápadné, ale moc příjemné překvapení:-).

Dune: Part Two 9/10

Partička Villeneuve, Fraser, Zimmer a Chalamet ani tentokrát nezklamala, dechberoucí trailery nekecaly a spanilá jízda pokračuje další výkladní skříní sci-fi žánru a novodobou klasikou, u které je označení "this is fucking cinema" patrné z každého záběru a každého tónu filmu. Takto prosím vypadá state of the art filmařina současnosti a další důkaz, že svatá trojice Villeneuve, Nolan a Cameron zkrátka nemá na poli soudobých blockbusterů konkurenci:-).

Všechny silné stránky jedničky (a že jich nebylo málo:-)) Villeneuve ve dvojce zachoval, tj. produkční hodnoty jsou opět na všech úrovních špičkové. Výprava, kostýmy, masky, triky a reálné lokace odvádí prvotřídní práci, ovšem celý film si, tak jako minule, krade pro sebe kamera a hudba. Fraser skvostnými obrazy neuvěřitelně čaruje (konečně je poznat, jak impozantní oblast písečných dun vlastně je) a Zimmer dunivým OST naprosto vládne, přičemž hudba ve filmu střídáním klidných/tichých pasáží s energickými/ohlušujícími momenty funguje snad ještě o něco lépe než v jedničce (Lucasova slavná hláška o tom, že zvuk a hudba tvoří polovinu diváckého zážitku, tady platí bezezbytku).

Samostatnou kapitolou je pak casting. Chalamet znovu potvrzuje, že patří k největším hereckým talentům dneška, Ferguson, Bardem a Brolin jsou jako obvykle v nejlepší herecké formě a Zendaya s Bautistou opět příjemně překvapili. Z nováčků nejvýrazněji zapůsobí Butler, ostatní (Walken, Pugh, Seydoux a Taylor-Joy) bohužel nemají ve filmu tolik prostoru, kolik by si zasloužili, což je zejména v případě Walkena škoda, navzdory tomu dokážou upoutat pozornost.

Naopak slabé stránky jedničky, převážně způsobené nutností zabývat se worldbuildingem, rozestavět figurky na šachovnici (tudíž na nic moc jiného už v ději nezbyl čas) a rozdělením příběhu vedví, byly ve dvojce potlačeny. Dějová linka už neslouží jen jako klasická hero's journey kostra a jednotlivé postavy už nezastupují jen tradiční archetypy, které lze charakterizovat prakticky jen jejich účelem v příběhu. Nově dostávají postavy určitou hloubku (v čele pochopitelně s rozpolceným hlavním hrdinou) a příběh nabízí i hutný a v jistých okamžicích i poměrně tísnivý myšlenkový přesah.

Z některých scén doslova běhá mráz po zádech (manipulace veřejným míněním a fanatická zaslepenost/víra ve vyšší poslání, nehledě na rozum a realitu), jiné výmluvně ilustrují známou tezi o účelu světícím prostředky (hromadné spalování mrtvol po opětovné změně vlády - přesně jako se tomu stalo v jedničce), přesto se však Villeneuveovi podařilo do filmu propašovat i sympatickou dávku humoru (povětšinou skrze Bardemovu postavu). Stejně tak pro dvojku neplatí výtka, týkající se absence monumentální akce, náležitě spektakulárního klimaxu a uzavření osudů všech zúčastněných postav, být jen na úrovni dané knihy a nikoliv v rámci celé ságy.

Nicméně bez určitých nedostatků se to přesto neobešlo. Už v jedničce se zkracovalo, přeskakovalo a vynechávalo, ale Villeneuveovi se podařilo odvyprávět vše podstatné, aniž by návaznost jednotlivých scén příliš utrpěla. Ve dvojce se děje totéž, ale na narativu se zkratkovitost příběhových linek podepisuje mnohem výrazněji. Dostatek prostoru dostalo jen hlavní téma mesiášství, z překotného střídání ostatních linek je přes pomalé tempo patrné, že původně toho bylo v ději o poznání více (na rozdíl od Scotta není Villeneuve fanoušek prodloužených/režisérských verzí, tudíž naděje na nápravu není příliš velká). Dalším nepěkným zlozvykem, převzatým z jedničky, je otevřený konec. Zatímco v jedničce byl z principu věci pochopitelný, ve dvojce působí nepatřičně až vypočítavě (jako marketingový trik, jak nalákat na trojku).

Celkově se znovu jedná o úchvatný divácký zážitek (obzvláště v IMAXu:-)) a potom, co Villeneuve a spol. v obou filmech předvedli, očekávám za rok o tom čase zaslouženou oscarovou smršť (a to zpětně i za jedničku) a ještě před tím oznámení WB o přípravě trojky (ať už na ni dojde obratem, nebo až za pár let). Cokoliv jiného bude neskutečné zklamání.

Bond In Motion Prague 10/10

V rámci výletu přes celou republiku do IMAXu na druhou písečnou dunu jsem využil příležitosti spojit příjemné s užitečným a zavítal jsem také na stále ještě běžící expozici Bond In Motion (kdo zatím váhal, čas na rozmyšlenou už má jen do konce března!), abych se pokochal pohledem na výběr nejslavnějších bondovských hraček. A sakra dobře jsem udělal, protože tahle putovní přehlídka ikonických vozidel a jiné techniky pěkně přehledně a pohromadě představuje parádní průřez bondovskou historií na filmovém plátně. Pro každého správného fanouška "nula nula sedmičky" splněný sen (a navíc za velice rozumnou cenu - tedy pokud se vyhne nákupu merchu:-)).

Expozice čítá přes sedmdesát kusů vozidel, letecké a námořní techniky a filmových rekvizit (plus výstavu kino plakátů všech bondovek), přičemž se dělí na dvě samostatné části (vzdušnou a pozemní/(pod)vodní) a je tvořena sbírkou modelů (od miniatur po makety úctyhodné velikosti) a reálných vozidel a techniky. Pro obě sekce platí, že všechny exponáty jsou stylově nasvíceny a návštěvníky po celou dobu prohlídky doprovází hudební kulisa, složená ze slavných bondovských melodií a titulních songů vybraných filmů (bohužel nabídka není příliš obsáhlá, tudíž se skladby časem opakují). Každý vystavený kus je doprovázen informačním video panelem, na kterém běží ukázka dané scény z příslušného filmu s textovým popisem v EN a CZ, který odhaluje, v mnoha případech extrémně zajímavé, zákulisní informace z produkce a/nebo technické specifikace. Skladba exponátů stran zastoupení jednotlivých filmů je poměrně vyvážená, byť na některé bondovky vůbec nedošlo a jiné se naopak prezentují několika kusy najednou. 

Největší pozornost v první sekci vzbuzuje legendární dvojka Little Nellie a Acrostar, zbytek exponátů tvoří vrtulníky, stíhačka (na L-39 bohužel nedošlo) a "exotičtější" letecká technika (jetpack, kluzák, vzducholoď, lanovka, vznášedlo, raketoplán, atd.), případně rekvizity (filmová klapka, Bondův pas a řidičák, atd.). To nejlepší ovšem přichází až ve druhé sekci a to nejen proto, že se rozprostírá na mnohem větším prostoru. V pomyslné září reflektorů stojí, dle očekávání, zejména početná produkce Astona Martina v čele s nestárnoucím DB5 (a protože se vůz objevil ve více filmech, tak hned v několika iteracích, z nichž jedna nabídne i "praktickou" ukázku funkčnosti:-)), v závěsu za ním pak neméně proslulý "ponorkový" Esprit od Lotusu (alias Wet Nellie) a návrat Astona Martina k sérii v podobě "raketového" V8, vozový park jeho náhradníka BMW je pak zastoupen Z8 (Z3 měla ve své době větší ohlas, ale i nástupce potěšil) a R1200. Nejrůznějších vozidel (Jaguar, Land Rover, atd.) a ostatní techniky (lodě, ponorka, sněžný skútr, důlní vozík, atd.), spolu s další várkou rekvizit (miny, pneu s hroty, umělé oko, padák, atd.), je ovšem daleko více a rovněž stojí za to.

P.S. Insider info z první ruky od (mimo jiné velice příjemné a ochotné:-)) obsluhy - na podzim se show přestěhuje do Vídně, kde se vystavovaná sbírka vozidel údajně ještě o pár kusů rozroste!

Complete Walkthrough