The Hunger Games: The Ballad Of Songbirds And Snakes 6/10

Jakožto náhodný kolemjdoucí a nikoliv fanoušek značky, který se na předchozí filmy podíval jen kvůli Lawrence (a kromě dvojky toho následně litoval:-)), jsem do prequelu šel jen kvůli, náhoda tomu chtěla:-), Zegler s tím, že dozvědět se při tom, jak došlo ke vzniku turnaje a jak se z hodného/mladého Blytha stane zlý/starý Sutherland, bude příjemným bonusem k tomu. To první se ve filmu řeší naprosto minimálně, to druhé dost zkratkovitě a tudíž nedostatečně, ale Zegler naštěstí nezklamala, takže jsem nakonec dostal, pro co jsem si přišel.

Osvědčená kombinace young adult vztahovky a battle royale akce se tady rozrostla o muzikálovou west side story vložku (záhada, proč hlavní role skončila zrovna u Zegler, byla tímto rozřešena:-)) a ono to spolu kupodivu nejenže funguje, ale dokonce z uvedeného žánrového mixu hudební stránka vychází asi nejlépe. Songů je sice jen pár, ale všechny jsou až překvapivě fajn. Blyth v hlavní roli hraje solidně, ovšem nejzářivější hvězdou téhle show je rozhodně Zegler, která svým energickým výkonem táhne celý film a zejména při zpěvu je, nepřekvapivě, ve svém živlu.

Bohužel hlavní důvod, proč se to celé zřejmě napsalo/natočilo, tj. charakterový přerod budoucího největšího záporáka série, příliš nefunguje, protože prakticky neproběhne. Snow je po většinu filmu vykreslen jako ambiciózní studentík s jistým sociálním cítěním, přičemž těsně před koncem si někdo vzpomene, že je potřeba postavu přepnout do bezcitného manipulátora, a tak se to prostě najednou stane. Navíc samotná akce v aréně nestojí moc za řeč, poslední třetina je pojata značně odlišně vůči zbytku filmu a působí spíše jako povinný epilog než velkolepé finále a velkorysá stopáž je už na hranici dobrého vkusu (vzhledem k tomu, kolik se toho vlastně v ději odehraje).

The Ministry Of Ungentlemanly Warfare

No, čekal jsem, že trailer bude mít o trošičku větší koule, ale jinak moc pěkný. V kinech to nejspíše propadne stejně jako Operation Fortune (a tohle je navíc dobovka, která má ještě menší cílovku), ale fuck it:-).

Tyhle old school dobrodružně-válečné žánrovky z WW2, které se v 60s a 70s točily jako na běžícím páse, tady už dlouho chyběly a vidět Cavilla (snad opráší svá "kladiva" z Falloutu:-)), Ritchsona (velký palec nahoru, že po Reacherovi začíná dostávat šanci v big budget projektech) a González (hádám, že tady bude jen na ozdobu, ale každý záběr na ta správná místa se počítá), jak spolu kosí nácky (chudák Schweiger to asi zase schytá:-)) a cedí při tom ostré hlášky, je nabídka, která se neodmítá. Snad to všechno klapne a Ritchie dodá podobnou žánrovou chuťovku jako byl SAS: Rogue Heroes.

Reacher (Sezóna 2) 7/10

První sezóna s hromotlukem Ritchsonem v hlavní roli byla nečekaně příjemné překvapení a pro všechny pravověrné fanoušky předlohy se jistě stala velkým zadostiučiněním po filmových adaptacích s "trpaslíkem" Cruisem. Po skvělé premiérové řadě tudíž byla očekávání u druhé sezóny nastavena opravdu vysoko. Dobrou zprávou je, že do značné míry byla naplněna, byť bez jistých kompromisů se to bohužel tentokrát neobešlo.

První sezóna vcelku logicky zadaptovala první Childovu/Grantovu knihu v sérii, s druhou sezónou se ovšem trochu překvapivě nepokračovalo plynule v řadě a přednost dostala kniha, která se v dosavadní sérii nachází někde zhruba uprostřed. Jako neznalec předlohy nemohu posoudit, zda to v porovnání s druhou knihou byla moudrá volba nebo ne, ale faktem je, že příběhová linka druhé sezóny není tak vydařená jako tomu bylo minule.

Ať už se jedná o samotnou podstatu případu, osobu hlavního záporáka (Patrickova účast se samozřejmě neobešla bez narážky na jeho nejslavnější roli, bohužel je to ale to nejzajímavější/nejzábavnější, co v celé sezóně předvede), přenesení děje z atmosférou oplývajícího vidlákova do zaměnitelného velkoměsta (atraktivita NYC prakticky zcela nevyužita), vedlejší flashbackovou linku, která se průběžně dělí o pozornost s hlavním dějem (a spíše jej zdržuje než obohacuje), nebo nápad přepnout z víceméně solitérní one man army mise na regulérní týmovku, čehož výsledkem je bohužel o něco menší prostor vyhrazený v ději highlightu celé série a totiž hlavnímu hrdinovi.

Co naštěstí funguje stejně skvěle jako v první sezóně je samotný Ritchson v roli nezastavitelné mlátičky s jasným morálním kompasem, který se nebojí ušpinit, pokud jde o spravedlivou věc. Na samotnou akci a bitky se zase tak často nedostane (první sezóna na tom nebyla o moc lépe), ale je stále příjemně nekompromisní a úderná, rivalita mezi Ritchsonem a Lombardozzim má správné grády, detektivní pátrání je náležitě zapeklité, členové týmu mají mezi sebou slušnou chemii, přičemž zejména Sten a nová posila Swan se více než osvědčily (pokud si někdo zaslouží označení "milf", tak rozhodně Swan:-)) a ne všechny kladné postavy se dočkají šťastného konce. Těším se na potvrzenou třetí sezónu.

Aquaman And The Lost Kingdom 6/10

Konečná stanice, všichni vystupovat:-). Žádná revoluce (ani evoluce) na poslední chvíli se samozřejmě nekoná, ale vcelku důstojná rozlučka s celým DCEU nakonec ano, což je v rámci současného stavu pláštěnkového žánru, stran kvality i tržeb, asi maximum možného. Wan sice nedodal nic nového, co by na poli komiksovek už nebylo k vidění nesčetněkrát předtím (jak nečekané:-)), ale vzhledem ke všem produkčním problémům, opakovaným přetáčkám i testovačkám a zmatenému přidávání a vyhazování scén s netopýrem to drží pohromadě až překvapivě dobře a na většině úrovní to funguje jako neurážející komiksový standard.

Příběhově se tady jede v zažitých komiksových kolejích (nenápadná vykrádačka LOTRa (stezka mrtvých vs ztracené království) je poměrně vtipná, ale oboje spadá pod WB, tak je to asi v pořádku:-)), ale expozice nezdržuje více, než je nezbytně nutné a tempo se po celý čas filmu daří držet na solidní hodnotě, měřítko je pochopitelně velkolepé, audiovizuál je nepřekvapivě křiklavě pestrobarevný a plný digibordelu, nicméně triky nemají nějaké vyloženě slabé místo (několikrát odložená premiéra se minimálně v tomhle ohledu vyplatila), akce a bitky jsou zaměnitelné, ale sem tam se Wan předvede stylovým záběrem, obecně oblíbený mor všech komiksovek z poslední doby, tj. přehnaná osudovost všeho a všech, se tady vyskytuje v rozumném množství, dětinský humor se drží relativně při zemi a morální ponaučení o důležitosti rodiny je přítomno v minimálních dávkách.

Momoa v hlavní roli sice nijak zvlášť neexceluje, ale svoje si poctivě odehraje a občas se dokonce blýskne údernou hláškou, s Wilsonem mají mezi sebou slušnou buddy chemii, Heard je po většinu děje "takticky" uklizena do kouta (takže u soudu o tom fakt nekecala), což s ohledem na důležitost její role v jedničce působí poněkud divně, zbytek castingu je pak typické křoví a to včetně Asbæka, který je obsazen přesně dle zažité škatulky (tj. jakožto tradiční představitel záporáků na jedno použití s výskytem na scéně obvykle v řádu jednotek minut:-)), takže nemá žádný prostor se ve filmu jakkoliv ukázat. Celkově nepodstatný, ale ucházející epilog jedné komiksové éry.

Monkey Man

No ty kráso, Ong-bak s Wickem a Raidem s příchutí kari v jednom úhledném balení? Ano, prosím:-). Není vůbec o čem, trailer za plný počet a klobouk dolů před Patelem. Audiovizuálně velká stylovka, seriózní drama namixované s humorem, exotická cizina a k tomu řízná eRková akce jako třešnička na dortu. Takhle vymazlená autorská práce a ještě k tomu debut a dokonce v akčním žánru tady už dlouho nebyla. Patel by byl jeden z posledních, koho bych na něco takového tipoval, ale jak je vidět, zázraky se někdy dějí nejen ve filmech:-). 

Universal (Peele) to vyfoukl Netflixu a ten před tím o film svedl bidding war, takže tohle fakt nebude jen o tom, že střihač je šikula a trailer klame tělem, ale všichni, kdo viděli, vědí, že mají/měli v ruce pecku. Snad se to dostane do kin i u nás:-).

---

Trailery prozatím jedná velká chuťovka, eRkový rating, dosavadní hodnocení na rajčatech a metě více než povzbudivé, potvrzená kino premiéra i u nás a self-made man Patel, který tady má náběh na odstartování úplně nové kariéry (po vzoru Neesona po Taken). Co víc si fanoušek žánru může přát? Do dalšího Stahelskiho je daleko, Woo to nedávno notně prokaučoval a Evans s Havocem vyrukuje kdoví kdy (pokud vůbec). Kdo by to byl řekl, že zachráncem dne bude letos zrovna Patel a potenciálně i Skarsgård:-).

---

Jako nepřiznaný accolade trailer to je trochu vtipné (kromě Screen Rantu a dejme tomu Den of Geek jen hromada no name zdrojů, o jejichž relevanci si kdokoliv může myslet cokoliv), ale prozatímní hodnocení na agregátorech napovídá, že tady se fanoušci žánru splasknutí bubliny po premiéře s největší pravděpodobností obávat nemusí a hype se nějak budovat musí, tak dejme tomu.

Jinak je to ale trailerová paráda a na to, že to má pod palcem cucák Patel, to má neuvěřitelně sebevědomý ksicht. Hádám, že to nebude takové intenzivní akční inferno jako byl třeba Raid a Patel nějaký ten čas stráví i brnkáním na sociálně-kritickou strunu a kulturními vložkami, ale pokud to bude správně namícháno, tak o to originálnější to může být.

Restore Point 6/10

Na jednu stranu respekt, že něco podobně brakového se u nás protlačilo až do produkce (tak přece jen to jde), na druhou stranu zklamání, že takový slibný potenciál se do značné míry vyhodil do koše. Produkční hodnoty (výprava, triky, kamera, hudba) jsou na tuzemské poměry pomalu zázrak, bohužel všechno ostatní (režie, scénář, herci) je na tuzemské poměry obvyklý standard, tj. v těch lepších momentech neurážející průměr, v těch horších vyloženě bída.

Premisa vykrádající Altered Carbon a plno dalších sci-fi klasik není nic proti ničemu, ale tady se bohužel zapomnělo na to, že ve slavných předobrazech to atraktivním sci-fi set-upem nekončilo, ale naopak vše (příběh, charaktery, emoce, atmosféra, podtext, atd.) začínalo. Scénář plný logických nedotažeností (reinstalovat sw na fyzicky poškozený hw je tak trochu k ničemu, takže jak přesně funguje zdejší zálohování, když dojde k fatálnímu poškození životně důležitých orgánů?), nevzrušivý televizně-inscenační děj, šroubovité dialogy (jako by se scénář napsal původně v angličtině a teprve následně se (otrocky doslovně) přeložil do češtiny), až na čestné výjimky ploché a v některých případech až toporné herecké výkony a finále, které úplně vyšumí do ztracena. Kudos za fakt, že něco takového se tady netočí už dlouhé dekády a odvahu všech zúčastněných to zkusit, ale skončilo to bohužel někde na půli cesty.

Immaculate

Titulek se Sweeney (Weaving by se sem asi hodila více, ale fajn, je to sympoška), nuda, klišé, trocha digi krve, nuda, klišé, Sweeney zase (polo)nahá, no jak taky jinak:-), nuda, klišé, trocha digi krve, nuda, klišé, titulek o uvedení do kin (na streamu o to spousta lidí jistě zavadí, v kinech o tom na základě traileru dost pochybuju), konec, píšu si nezávazně do poznámek a pokud to podle ohlasů nebude úplná katastrofa, na streamu na to mrknu, protože vy-víte-proč:-). 

Poznámka pod čarou: Asi jsem stará, okoralá, škola, protože když to srovnám třeba s eRkovou upoutávkou na remake Evil Deadu, tak red band na tomhle traileru není ale jakože vůbec nic (Neon jsou fakt bačkory):-). 

Road House

Originál jsem neviděl (a podle jeho hodnocení to nevypadá na nějakou zásadní životní chybu), takže nostalgie nefunguje, Limanovy poslední dva režijní kusy přílišnou kvalitou neoplývaly a ani samotný trailer až tak moc nevytrhne (nedivím se, že to jde rovnou na stream), ale dám tomu šanci.

Na Gyllenhaala se kouknu pokaždé rád a kromě toho filmové mlátičky umí, zbytek castingu (de Almeida, Magnussen, Melchior) vypadá taky nadějně a samozřejmě je na pořadu dne palčivá otázka, zda si tady bijec McGregor odstartuje hvězdnou kariéru v továrně na sny (tak jako mnozí před ním), nebo se za ním po filmu zavře voda:-).  

Wonka 7/10

Nejsem cílovka (obě předchozí adaptace viděny a víceméně zapomenuty) a trailery se mi tak úplně nepozdávaly, ale kupodivu se samotným filmem se u mě happy end dostavil:-). Pokud budou studia přicházet s podobně vydařenými originy, jako je tomu v případě Wonky nebo nedávno Cruelly, jsem ochoten jim dojení jejich slavných značek tolerovat:-).

Muzikálové vsuvky stran chytlavosti songů i taneční choreografie jsou, s čestnou výjimkou Grantovy představovačky, bohužel vzácně nevýrazné (asi proto se s nimi WB v trailerech, kromě zmíněného Grantova liliputa, vůbec nepochlubil:-)), samotný Grant je v ději trestuhodně nevyužitý, což je o to smutnější, že jde o zdaleka nejzábavnější postavu široko daleko a navíc má na kontě zdaleka nejlepší song v celém filmu, a komediální jistota Atkinson je na tom naneštěstí ještě hůře (v podstatě má ve filmu jen cameo), ale jinak vlastně nemám, nač si stěžovat.

Příběh sice nemá čím překvapit (Wonka čelí řadě protivenství a na konci postaví továrnu, aneb dveře k pokračování otevřeny dokořán:-)), ale nechybí mu svižné tempo, v podobných žánrovkách povětšinou otravný dětský prvek je omezen na nejnutnější minimum, audiovizuál je příjemně starosvětský, snová atmosféra na hraně fantasy a reality funguje výborně a castingu není co vytknout. Muzikál je obzvláště těžká disciplína, ale Chalamet zase a znova potvrzuje, že bez výraznějších problémů zvládá jakoukoliv hereckou polohu a kromě toho dokáže utáhnout celý film jen skrze svou osobu, Colman si svou roli viditelně užívá a Grant se tady opět nachází (jak je jeho dobrým zvykem posledních pár let) v režimu "hraní pro radost" (velká škoda, že ve filmu nedostal více prostoru).

Oscar 2023 (Nominace)

Psal jsem to už u prvního traileru, pokud měl někdy Nolan reálnou šanci konečně získat sošku, tak je to právě letos za Oppieho, protože dobovka, biopic a bytostně americká látka, což je kombinace, kterou mají akademici historicky hodně v oblibě. Jestli mu to nevyjde ani letos, tak už asi fakt nikdy s ničím. Scorsese je na tom sice tematicky podobně a navíc v jeho případě může rezonovat podtext o utiskované menšině, ale na druhou stranu akademická obec jej dlouhodobě nemá příliš v oblibě, takže bych vsadil na Nolana. 

Vtipné by bylo, kdyby tohle dilema vyřešili metodou chytré horákyně a jeden dostal sošku za film a druhý za režii, a nebo by případně oběma vyfoukl sošky ten třetí vzadu, ať už by to byl kdokoliv. Co je (bohužel) ještě vtipnější, je ta záplava nominací pro Barbie. Při vší úctě k Robbie, Goslingovi a spol. to je ve všech směrech obyčejná spotřebka. Nějaká "mtv" cena za utrženou miliardu proč ne, ale to je tak vše. 

The Silence Of The Lambs

Film bez diskuze nestárnoucí etalon žánru, Foster brilantní a Hopkins přímo geniální, ale vůbec nejlepší na tom celém je to, jak může někomu pouhá čtvrthodina v jednom filmu "odstartovat" druhou a nepoměrně úspěšnější kariéru, trvající až dodnes, a udělat z něj po minimálně dekádu hvězdu nejvyšší kategorie:-).

Jasně, Hopkins asi nebyl první, komu se něco podobného přihodilo, ale když se podívám na jeho filmografii "před" a "po", tak je to prostě obří rozdíl. Do té doby sem tam úspěšný zářez, jinak povětšinou polozapomenuté filmy, poté  velké/prestižní projekty s hvězdnými režiséry a hereckými kolegy/němi, prokládané žánrovkami just for fun/easy money. K tomu měl štěstí (nebo skills) a nenechal se zaškatulkovat, na což před ním i po něm doplatilo mnoho jiných. Jestli tohle není splněný hollywoodský sen a jasný důkaz o tom, jak zlatý plešoun otevírá do té doby zavřené zabarikádované dveře, tak už asi nic:-). Nebýt jednoho kanibala, plno filmů v 90s a dál mohlo vypadat o dost jinak.

Thanksgiving 6/10

Nápad rozvést letitý (a nijak zvlášť ohromující) kraťas, který byl původně myšlen jen jako vtip, do celovečerní stopáže nepůsobil jako nějaké terno a navíc trailer úplně nepřesvědčil, ale kupodivu to nakonec dopadlo o dost lépe, než jsem se obával. Žádné terno se sice nedostavilo, ale slušná slasherová jednohubka víceméně ano.

Napínavé, natož strašidelné, to není skoro vůbec, patřičnou atmosféru se daří budovat jen nárazově, chybí tomu větší dávka nadhledu/humoru, všechny postavy, a to včetně hlavní hrdinky, jsou jednak vzácně nezajímavé/nevýrazné (o nějaké sympatičnosti kohokoliv nemůže být ani řeč) a jednak je jich zbytečně moc (kolikrát jsem vůbec netušil, kdo je kdo a jaká je jeho/její aktuální role v ději) a konečně oproti kraťasu se tady bohužel citelně ubralo na pikantním obsahu (přitom se pohybujeme v eRkovém ratingu).

Na druhou stranu úvodní "výprodejová" sekvence v supermarketu se povedla, jednotlivé killy jsou nápadem i provedením fajn, nezapomnělo se na správně "výživné" gore scény (přičemž na první pohled odbyté maskérské efekty jsou spíše záměrnou poctou brakovým předobrazům z 80s než důsledkem neschopnosti fx týmu:-)), detektivní whodunit linka a finální plot twist, stran identity pomstychtivého sekerníka, funguje a fanoušci originálu ocení tu více, tu méně doslovné citace vybraných scén z původního materiálu.

Collateral

Tehdy při premiéře mě to po předchozích Mannových majstrštycích docela zklamalo. Digitální look vypadal prostě televizně-divně (stejný nezvyk, jako se pak opakoval s HFR a částečně i s 3D) a scénář ke konci nabral směr, který se mi moc nezamlouval. Už jsem to fakt dlouhé roky neviděl (na rozdíl od TLofM a Heat, které protáčím každý rok) a schválně jsem si proto na konci minulého roku dal repete, ale bohužel ne, nic se nezměnilo:-). 

Mann režíruje jistou rukou, Cruise a Foxx hrají skvěle, kamera prodává L.A. na jedničku a digitál se mezitím stal standardem, takže to v dnešní době už tak nebije do očí, ale sorry jako. Podráží tomu nohy scénář, který na konci filmu přehodí výhybku a z chytrého thrilleru o hře kočky s myší, jehož protagonistou je obyčejný chlápek odvedle v nesprávnou dobu na nesprávném místě, přepíná do blbého akčního béčka s klišovitými záchranami na poslední chvíli, jehož protagonistou je zčista jasna poslední akční hrdina. Někomu je to jedno, někomu to nevadí, někdo to možná vítá, protože napínavé finále, mě to zážitek po atmosférických třech čtvrtinách filmu pokaždé pokazí.  

The Marvels 5/10

Jedním slovem zbytečnost a definitivní důkaz o tom, že Marvel je už vážně v totálním háji a to zcela po zásluze, protože kvalitami své produkce se dostal na úroveň vycpávkové pásové výroby Netflixu na víkend. Kupodivu to sice není až tak zoufale marné, jak naznačovaly naprosto tragické trailery (což jen potvrzuje, že Marvel, vedle samotných filmů, už neumí dělat ani reklamy na ně), ale marné je to pořád docela dost a každý, kdo marvelovský filmový obsah stále ještě konzumuje v kině, tj. bez možnosti bránit se rychloposuvem, zaslouží respekt:-)).

Míra všeobecné letargie všeho a všech tady dosahuje prozatímního vrcholu. DaCosta za celý film přesně jednou (wow) ukáže, že jistým citem pro audiovizuál a styl možná disponuje (sekvence s "kočičí" evakuací posádky stanice svým feelingem připomínající Gunna), ve zbytku filmu bohužel úzkostlivě dodržuje současný marvelovský (prefabrikátový) standard, tj. od začátku do konce generická akce, digibordel na každém kroku a všeobecná kreativní bezradnost, jejímž zářným příkladem je muzikálová vsuvka, která je přesně tak bizarní/šílená, jak se o tom proslýchalo.

O nic zajímavého se nahraje (záchrana planety/vesmíru/whatever, kterou všichni viděli už kdoví kolikrát předtím, wow), hlavní postavy jsou divákovi ukradené, záporák "exceluje" tak akorát v kategorii "instantní bad guy girl na jedno použití" (už jen zapamatovat si dané jméno je ztráta času), jak to vlastně celé dopadne a kdo nakonec vyhraje/prohraje (případně zemře) je úplně jedno a povinná potitulkovka jen dokazuje, jak velký problém má Marvel s recyklací svého obsahu (aneb nic lepšího, než zase a znova lákat na mutanty v MCU (proboha, pokolikáté?), nás nenapadlo, sorry).

Nicméně Larson je plus mínus ok, Vellani v roli "vtipného" sidekicka není až tak nesnesitelně otravná jako v seriálu, čehož jsem se po trailerech obával (někdo s alespoň kouskem charismatu, jako byl Law, Mendelsohn nebo Pace v jedničce, tady ovšem chybí zcela bez debat), kočky si kradou celý film pro sebe, expozice je zkrácena na absolutní minimum a obecně stopáž je až podezřele krátká, tj. celkové trápení netrvá až tak dlouho, takže s hodně odřenýma ušima za 5/10. Každopádně kdo dosud pochyboval, že celý MCU je zralý na restart, tak mu Disney důkaz místo slibů právě dodal.

The Promised Land 8/10

Ještěže některé jistoty se v čase nemění. Zase evropská produkce, zase Seveřani, zase Mikkelsen a zase pecka, tentokrát atmosférická slow burn dobovka bez obvyklých klišovitých přísad. A navíc točená částečně i u nás a se spoustou tuzemských jmen v závěrečných titulcích:-).

Palec nahoru za krásně nekompromisní příběh, který se s jednotlivými postavami vůbec nesere a je jedno, zda jsou hlavní nebo vedlejší (pokud by se v reálu člověk v podobné situaci happy endu rozhodně nedočkal, tak tady jej daná postava prostě také nedostane - snad jen ta úplně poslední scéna byla na podobně realisticky pojatou historku trochu moc "pohádková", ale přiznávám, u srdíčka to zahřálo:-)), s výborně vykresleným vztahem/ne-vztahem Mikkelsena s Collin, několika dějovými kličkami, které jdou proti diváckému očekávání (neromantické vyústění milostného trojúhelníku, vzájemný spor nekončící povstáním poddaných proti vrchnosti, rafinovaně "ženské" zúčtování s hlavním padouchem) a jednou stylovou vsuvkou (assassinovská stealth mise) navrch.

Silný casting to pak táhne ještě výš. Mikkelsen v poloze umíněného/cílevědomého "poutníka" je tady opět za hereckého démona (ať už je to pod vedením Jensena, Vinterberga nebo teď Arcela:-)), na první pohled nenápadná Collin s ním hraje rovnocennou partii a třetí do party Bennebjerg vystřihl ukázkového hajzla z ranku Rotha v Rob Royovi, kterému divák přeje jen to nejhorší od první minuty na scéně:-). Hned zkraje roku nečekaně příjemné překvapení.

Soundtrack 2023

Nevím, zda se to za loňský rok počítá nebo ne, ale jednička u mě byl Babylon, který jsem viděl až letos:-), ale příjemně potěšily/překvapily i další kusy. Jako fanoušek Zimmera musím samozřejmě zmínit Creatora (uspokojující "náplast" za absenci dvojky Dune), hodně mi sedl nedávný Napoleon (skvělá přehlídka nejrůznějších stylů) a Saltburn (krásně old schoolová záležitost), stejně tak Indy (jedno z mála jednoznačných pozitiv na celém filmu), Killer (pěkná minimalistická práce), Spidey (stejně excelentní drajv jako samotný film), Reptile (příjemně "nepříjemná" věc), Wick plus M:I (mám prostě sound obou sérií rád, no:-)) a Oppie (náhrada za Zimmera se tady povedla ještě lépe než v Tenetu). 

Spaceman

Pěkný, psychologické/vztahové sci-fi (knihu jsem nečetl, ale podle synopse na wiki předpokládám, že se půjde převážně tímhle směrem) jdou povětšinou mimo mě, ale na tohle se nejen podívám automaticky, protože neokoukaná domácí stopa v Hollywoodu, což se neděje zase tak často, ale i mírně těším, protože Sandler, Mulligan a Dano je hodně zajímavá kombinace a trailer se povedl.

Skoro to až vypadá, jakoby na place všichni věděli, co dělají, což u netflixovek bohužel zdaleka není pravidlo:-). Před premiérou s tím vyrukují na festivalu, tak snad to dopadlo důstojně nebo ideálně ještě lépe.  

The Bricklayer 5/10

Po kuchaři Seagalovi a před včelařem Stathamem přichází na scénu zedník Eckhart a bohužel nechtěně naráží do zdi, kterou si předtím sám postavil. Podle traileru to vypadalo na další typickou butlerovku jen s výměnou provedenou na postu hlavní hvězdy (není náhoda, že tady původně měl hrát právě Butler:-)) a přesně tak to také dopadlo.

Předlohu neznám, takže těžko soudit, kolik se toho vynechalo, případně přepsalo (kromě faktu, že z FBI se stala CIA:-)), ale výsledkem je nevýrazná žánrovka, ve které se sice potkává Bourne s M:I a Wickem, což na papíře zní docela lákavě, ovšem hlavní highlight filmu, tj. samotná akce, místy zaostává. Kamera a střih u většiny bitek působí dost nepřehledně až odbytě, jakoby si Harlin s close combat sekvencemi nevěděl příliš rady (nemilé překvapení, vzhledem k jeho reputaci). Přitom v ostatních akčních scénách (gun-fu přestřelky, výbuchy, honičky) takový problém nemá a dokonce v několika momentech nakrátko připomene svou formu ze starých, dobrých 90s.

Nebýt toho, že Eckhart je sympaťák, interakce mezi ním a Dobrev vcelku funguje, detektivní linka a postupné odhalování kdo, co a proč dokáže do určité míry odvést pozornost od malinko haprující akce a celé to má relativně slušné produkční hodnoty, schytal by Harlin bez pardonu důtku s výstrahou. Takhle to pro něj skončilo jen napomenutím.

Lift 4/10

Netflixu jedná tupá heistovka o ničem s nýmandem v hlavní roli (a totiž Army of Thieves) očividně nestačila a proto pár let poté přichází s dalším pokusem, který - zcela nepřekvapivě - dopadl úplně stejně. Gray se po letech vrací znovu na scénu a bohužel dokazuje, že v režisérském důchodu měl zůstat. Protože co mohla být svižná akční heistová týmovka, to skončilo v rukou netflixovských nádeníků pod jeho vedením jako zapomenutelná žánrovka na víkend, která zaujme maximálně tím, jak moc nefunguje na všech myslitelných úrovních.

Jedno klišé tady střídá druhé, všechny postavy bez výjimky jsou jen jednorozměrné figurky, bolestně tomu chybí humor, akce je jen do počtu a kromě toho nestojí za řeč, přes relativně krátkou stopáž se hodinu útrpně čeká, než se celý heist konečně rozjede a ani pak to není žádná hitparáda, Hart v hlavní roli je přímo ukázkový miscast, jelikož má charisma v záporných hodnotách, chemie mezi ním a Mbatha-Raw prakticky neexistuje, zbylí členové týmu jsou všichni do jednoho nezajímavá/nudná stafáž, poměrně hvězdná sestava ve vedlejších rolích (Reno, D'Onofrio, Magnussen a Worthington) si bohužel jen vydělává na důchod, protože nemá, co pořádně hrát, rádoby efektní zpomalovačky lezou krkem nejpozději po deseti minutách a tak by se dalo pokračovat, ale je to stejně zbytečné jako tenhle film.

P.S. Vzdušná loupež v úvodu třicet let starého Cliffhangera je nápaditější, napínavější a především zábavnější než celý tenhle kdoví kolikátý pokus Netflixu o odstartování nové franšízy.

One More Shot 7/10

Solidní upgrade jedničky, který jde ve stopách staré dobré Die Hard klasiky, tj. od koncepčně sevřenějšího likvidování zástupu nezbedů během pobíhání uvnitř a okolo jedné budovy v původním filmu k rozmáchlejšímu likvidování zástupu nezbedů během pobíhání uvnitř a okolo celého letiště v jeho pokračování.

Dvojka dějově těsně navazuje na jedničku a kdo ji nezná/nepamatuje, ten se chytat asi moc nebude. Rozpočet je sice opětovně nuzný, ale k určitému navýšení přece jen došlo a je to na filmu vidět. Menší zklamání je naopak fakt, že hostující mlátička Jai White bohužel nedostal tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Jinak ovšem převládají samá pozitiva a sociální jistoty:-). Adkinsovi (a obecně stunt teamu) to střílí, mlátí, kope a bodá stále stejně dobře. Maskování střihů mezi jednotlivými one-shot scénami nadále nebije tak do očí, jako se to děje jinde. Díky eRkovému ratingu se znovu našel prostor pro několik explicitnějších záběrů. Na plot armor se tady nehraje a vedlejší postavy i tentokrát padají jako kuželky. A celé je to opět dlouhé tak akorát, aby to udrželo pozornost a nezačalo to nudit. 

V souhrnu je to pořád jen laciné akční video/stream béčko, nabízející pouze více téhož, ale i takovou produkci lze natočit pevnou a schopnou rukou a tady se to (i na podruhé) povedlo. Pokud to Adkins a spol. někdy dotáhnou na trilogii, tak já u toho i na potřetí rozhodně nebudu chybět:-). 

The First Omen

To reverzování scén má být sofistikovaná metafora na fakt, že točí prequel a od konce se vrací k začátku, nebo nemají po ruce žádný jiný (lepší) nápad, jak provařené téma v traileru prodat:-)? 

Trailer toho moc neřekne (a když už jo, tak pozpátku:-)), ale jako jo, nevypadá to tak mizerně lomeno směšně jako u vymítačské konkurence a pokud to Stevenson (btw svěřit jednu z nejikoničtějších hororových značek po všech nic moc sequelech (zase) debutantovi je docela odvážný tah) zkusí posunout do více artovější roviny někam k Asterovi, o což se trailer v malých náznacích pokouší, tak by to nemusela být vyložená ztráta času. Teď už jen sáhnout na Rosemary's Baby a svatá diablo trojice je kompletní. 

Society Of The Snow 8/10

Bayona se po zklamavší blockbusterové zastávce u geneticky zmutovaných dinosaurů vrací na domácí žánrovou půdu a po thajských plážích si v chilských horách novým převyprávěním starých událostí napravuje reputaci. Pravidlo "když už kvalitní netflixovka, tak převážně z nehollywoodské provenience" tím pádem opět dochází naplnění:-).

Dobrou zprávou je, že se jde bez větších okolků rovnou na věc a po čtvrt hodině je už letadlo na zemi a začíná boj o život, přemítání nad morálními zásadami a pokusy o sebezáchranu, během nichž se střídají malá vítězství (nalezení rádia, baterií, obživy, atd.) s velkými prohrami (opakované projevy matky přírody, průběžně decimující početní stav skupinky trosečníků). Po dějové stránce se sice žádné výraznější odklony od předchozího zpracování z 90s nekonají a některé scény jsou vyvedeny téměř jedna ku jedné (logicky, když obě verze čerpají z téže historické události a vzpomínek jejich účastníků), ale vedle silného tématu jako takového sbírá film plusové body i v dalších ohledech.

Bayona si šikovně hraje s ráznými střihovými a zvukovými přechody mezi scénami, sekvence ztroskotání letadla je patřičně efektní (a na první pohled značně bolestivá), neznámý casting hraje na výbornou a kromě toho má výhodu v tom, že divák podle známých hollywoodských tváří, nerozpozná, kdo se nakonec ne/dožije závěrečných titulků, atmosféra je (doslova:-)) mrazivá, výjevy psychického i fyzického strádání fungují dle očekávání sugestivně a skvělá krajinářská kamera dokáže komorní vyprávění skrze úchvatné vysokohorské exteriéry obohatit o působivé audiovizuální momenty. V závěru se vskutku usilovně tlačí na divákovy city, ale vzhledem k celkovým kvalitám je vše odpuštěno.

Ferrari 6/10

V rámci podžánru "slavná značka z automotive ve filmu" dojíždí Ferrari do cíle s bezpečným náskokem před loňským Lamborghinim, ale Ford pár let zpátky je úplně jiná závodní liga a ukazuje oběma borcům záda, aniž by vůbec musel vytočit otáčky do maxima. Škoda, potenciál před i za kamerou na další strhující adrenalinovou jízdu tady rozhodně byl. 

To by se ovšem musel Mann nejdříve rozhodnout, zda točí primárně rodinnou vztahovku na pozadí ikonického korporátu (ve stylu House of Gucci) pro cinefily, nebo závodně-sportovní žánrovku (ve stylu zmíněného Ford vs Ferrari) pro petrolheady. Mann si bohužel vybral třetí možnost a zkouší to v průběhu filmu hrát na obě strany. A navíc si k tomu vybral asi to nejméně zajímavé období z Ferrariho života a existence jeho automobilky.

Scény závodů jsou po stránce technické realizace parádní (při scéně havárie a střetu s diváky celé kino ztichlo - palec nahoru za odvahu něco takového v mainstreamovém filmu ukázat naplno), ale vlastně nemají v ději žádný smysl. O nic zásadního se nehraje, kdo vyhraje (ať už v rámci Ferrariho týmu nebo obecně) je úplně jedno a jaký dopad mělo dosažené vítězství na osud automobilky divák nezjistí ani z textového doslovu na konci filmu (asi proto, že žádný nemělo, jelikož finanční problémy pokračovaly i poté a prodej podílu Fiatu proběhl až o dekádu později). 

Podobně je na tom dramatická linka. Ferrariho vztah k manželce, milence i utajenému potomkovi je vykreslen povrchně/zkratkovitě a stran jeho osobnosti se toho divák moc nedozví (nad rámec toho, že je milovník žen a svých aut). Dramaticky/emocionálně vyhrocená scéna je v celém filmu jen jedna (manželská hádka po odhalení milenky a nemanželského syna). Děj zkrátka plyne a plyne a najednou je zatmívačka a naskakují závěrečné titulky. Filmu citelně chybí uspokojivé finále, které by předchozímu ději dodalo nějakou pointu, klimax nebo alespoň smysl.  

Bohužel to celé nezachraňuje ani casting. Z trojice Driver, Cruz (smysl jejího až směšně přehnaného přízvuku jsem vůbec nepochopil) a Woodley stojí za pozornost jen poslední jmenovaná, nicméně pro všechny tři platí, že nepředvádějí nic navíc, za co by se následně rozdávaly nějaké ceny. Celkově solidní řemeslo, ale s Mannem na palubě jsem doufal ve víc.

One More Shot

Ale to se podívejme, další nášup a navíc hned za rohem, tak to si dám líbit:-). Trailer sice slibuje jen více téhož, ale zrovna v tomhle případě to není až tak na závadu. Od jedničky jsem nic nečekal a nakonec se z ní, na poměry laciných video/steam akčních béček, vyklubala až překvapivě našlapaná žánrová jednohubka, která sice měla nuzný rozpočet, ale lidem za kamerou nechybělo jak nadšení, tak schopnosti (na rozdíl třeba od netflixáckého one-shot pokusu Carter), takže dvojce dám rozhodně taky šanci. Snad stunt team potvrdí svou formu z minula a dokáže se posunout zase o trochu dál a jednička tak nebyla jen šťastná trefa. 

Amadeus (Director's Cut)

Přiznávám a stydím se - viděno úplně poprvé až nyní (shodou okolností krátce po Valmontovi, který šel nedávno v televizi a který mi do té doby taky záhadně unikal) a musím uznat, že zvěsti nelhaly:-). Volba padla rovnou na režisérský sestřih (coby fanoušek prodloužených verzí jsem nemohl vybrat jinak) a jak jsem následně zjistil, byl to nanejvýš šťastný tah, protože imho nejsilnější scéna v celém filmu se nachází právě tam (orodování za manželovými zády, které se promění v ponížení) a kromě toho jde tahle verze celkově více do hloubky z pohledu motivace a psychologie postav. 

Trojkombo Forman, Ondříček a obzvláště Pištěk znovu ukazuje Hollywoodu, jak se to má dělat, stejně tak hercům není co vytknout a to nejen stran titulní dvojice, ale prakticky všech, kdo se ve filmu, byť jen na pár minut, objeví (konečně jsem pochopil, proč se o Mozartovi ve filmu svého času referovalo jako o rockové hvězdě:-)) a samotnou hudbu, respektive OST, ani není potřeba zmiňovat, ale co mě překvapilo, byl neméně skvělý střih jak jednotlivých scén, tak obou paralelních časových linek, díky čemuž si film až do úplného konce udržuje svižné tempo a po stránce narativu tah na branku. I pro nováčky vynikající zážitek ze starých časů a poctivé školy:-).

Indiana Jones And The Dial Of Destiny (Theatrical Cut)

S programovou ignorací UHD u některých filmových značek u nás, protože Disney, jsem se už horko těžko smířil, ale teď už kašlou i na vydávání SB, přestože vedle u sousedů v PL se v plechovkách prodává úplně ten samý disk s totožnými zvukovými stopami a titulky jako v CZ? Prostě nepochopitelné:-(.

Nicméně k tématu. Až teď, po vydání filmu na BD, jsem si našel čas a oba zvukové mixy mezi sebou srovnal a přetáčel scény dokola tam a zpět (1945 vs 1969) a upřímně netuším, odkud se ty teorie o zvukovém omlazování dabingového hlasu hlavní postavy berou.

Protože dabér zní celý film úplně stejně (a to tak, že staře) a pokud někdo nabyl pocitu, že v druhoválečném prologu je jeho hlas "mladší", tak je to imho způsobeno čistě jeho hereckým projevem a prostým faktem, že ve zbytku filmu je Indy jako postava stylizována jako unavená životem a vržena proti své vůli do dalšího dobrodružství, čemuž se Ford ve filmu i herec v dabingu hlasově přizpůsobuje. V kině jsem film viděl v dabingu a už tam jsem si toho rozdílu (mladý obličej vs starý hlas v dabingu) povšiml. Nicméně uznávám, při pozdějším sledování na streamu v původním znění jsem zjistil, že v originále je ten rozdíl ještě o něco výraznější (což bude nejspíše tím, jak mám Fordovy staré filmy důkladně nakoukány a jeho tehdejší hlas naposlouchán:-)).

Na dabingu jako takovém se odvedla dobrá práce (na rozdíl od filmu, s čestnou výjimkou samotného Forda a Williamse), ale imho tady platí Occamova břitva - v prologu zní Ford i dabér (staře) tak, jako zní v normálu, ve zbytku filmu se oba snaží působit (ještě) starším a unavenějším dojmem, přičemž míra hlasového rozdílu mezi oběma částmi filmu jde čistě za jejich hereckými/dabérskými schopnostmi.