Rebel Moon: Part Two - The Scargiver 4/10

Enfant terrible současné blockbusterové produkce znovu zasahuje a je to nepřekvapivě zase tak mizerné jako posledně. Jako nezamýšlená reklama na Lucasovu originální i prequelovou trilogii, kterými si divák spraví náladu a uklidní nervy po zhlédnutí finále Snyderova dvojitého majstrštyku, to funguje náramně. Jako samostatný film, pozvánka k případným prodlouženým verzím obou dílů, natož etablování nové silné značky, to selhává v podstatě na všech úrovních. Nepatrnou výhodou tady jen je, že po jedničce už divák přesně ví, co jej ve dvojce čeká a nemine.

Nezajímavý worldbuilding, předvídatelný děj, generický audiovizuál, po stránce art designu prakticky jedna velká vykrádačka kdečeho ze SW, případně dalších sci-fi filmů (ani černá díra z Interstellaru nezůstala ušetřena:-)), šablonovité postavy s charismatem v záporných hodnotách, u nichž nemá cenu si zapamatovat ani jejich jména, natož minulost, motivace nebo cokoliv jiného, zbytečné flashbackové odbočky pouze natahující děj, rezignace na sebemenší přítomnost humoru (velká chyba), patetické dialogy o odvaze a sebeobětování, wtf momenty (partička fidlalů, zaskakující za Holkenborga přímo na scéně, mě upřímně rozesmála:-)) a samozřejmě tuny zpomalovaček (nová vychytávka z minula - zpomalovačky ve zpomalovačkách - nechybí ani tentokrát, ou jé:-)), které se ve filmu vyskytují naprosto nahodile, tudíž emocionální dopad na diváka se u nich limitně blíží nule. Nic z toho tady po předchozím filmu nepřekvapí.

Co ovšem nepříjemně překvapí je fakt, že po úmorné dvouhodinové verbovačce postav v jedničce se Snyder ve dvojce hned po úvodních titulcích nevrhne rovnou do akce, ale stráví další hodinu zbytečným agrofetišem, dojemným sbližováním a hrdinskými proslovy, než konečně vítězoslavně dojde na (slow-mo) střelbu, výbuchy, šermovačky a otrocké citování bitvy o Geonosis/Coruscant obecně. Akce a bitek je sice ve dvojce o poznání více, ale svým provedením jsou stejně rutinní a bez nápadu (které by nepocházely odjinud) jako v jedničce. Nadále platí, že v rámci produkčních hodnot z celého ohňostroje marnosti nejlépe vychází Holkenborgův OST, což je trestuhodně málo. Dílo zkázy dokonává otevřený konec, veledůležitě naznačující, že Snyderova šoková terapie ještě nedosáhla svého vrcholu (respektive dna:-)).

Hundreds Of Beavers 8/10

Místy bezelstně prostoduché, místy důmyslně sofistikované, ale po celou dobu obdivuhodně nápadité a celkově velice zábavné:-). Nápad vyřešit obvyklou potíž filmařů - práci se zvířaty - nikoliv tradičními prostředky (live action, animace, cgi, atd.), ale herci ve zvířecích kostýmech a navíc stylizovaných do marketingových maskotů, je tak imbecilní, až je geniální:-). Naštěstí to jen u toho neskončilo a tvůrci na diváka skrze jednoduchou historku, podanou videoherním konceptem "trap-fail/kill-repete", pálí další a další dávky invence, od audiovizuálních hrátek, přes situační humor ve všech možných i nemožných podobách, až po naprosto dada finále, ve kterém se tvůrci vydávají cestou all-in a všechny zbývající mantinely imaginace posílají k zemi. A to vše v doprovodu až překvapivě povedeného OST.

Stopáž někde okolo hodiny a půl by tomu slušela o něco lépe, protože jistou dobu trvá, než se film pořádně rozjede a do té doby se děj trochu táhne (expozice trvá déle, než by bylo záhodno), kvalita vtipů v průběhu filmu občas zakolísá (v tom množství ani není divu) a některé vtipy se zbytečně často opakují (někdy i krátce po sobě), ale jinak jedna velká bobří paráda a kudos tvůrcům za podobně nevšední zážitek. Budu muset mrknout i na jejich předchozí "monster" počin.

Immaculate 4/10

Dobrá zpráva je, že trailery zase pro jednou kecaly a žádný další zaměnitelný vymítačský horor v řadě se tentokrát nekoná, protože horor to vyjma pár nudných lekaček, které lze navíc spočítat na prstech jedné notně zmrzačené ruky, není ani omylem. Špatná zpráva je, že je to ve skutečnosti nepovedený pokus o psychologický thriller, zasazený do klášterního prostředí, který se v závěru překlopí do stejně nepovedeného pokusu o revenge vybíjenou. A přímo tragická zpráva je, že Sweeney v klášterním hábitu v průběhu filmu nepředvede téměř nic z toho, za co si vysloužila titul největší sexbomby současnosti:-).  

Sweeney v rámci možností hraje slušně, eRkový rating dovoluje dodat několika scénám pár efektních cákanců krve navíc, tematický OST se sem tam pozitivně připomene a stopáž se zastavila na rozumné hodnotě. Všechno ostatní je ovšem bída s nouzí. Počínaje neschopností Mohana opatřit film jakýmkoliv náznakem napětí nebo atmosféry jinak, než skrze laciné lekačky jako přes žánrový kopírák (klišovitý ptačí sebevrah vs okenní tabule se prostě nikdy neomrzí:-)), dírami ve scénáři (jak přesně došlo k početí, aniž by si toho nebyla Sweeney vědoma?) pokračuje a nechtěně směšnou pointou (co nezvládnou početné týmy za ohromné investice, to zvládne jeden nadšenec ve sklepě) konče.

Fallout (Sezóna 1) 8/10

Značku jako takovou samozřejmě znám a byť jsem žádnou videohru ze série nikdy nehrál, už jen na základě výchozí premisy, kombinující Mad Maxe a flashforwardy z Terminatora zabalené do neodolatelné stylizace 50s, jsem měl odjakživa za to, že filmový potenciál celého univerza je značný a po nových (původně herních) franšízách prahnoucí Hollywood by s tím měl konečně něco udělat. Trvalo to dlouho, Hollywood vystřídal Amazon a volba nakonec padla na minisérii, ale moje "podezření" se potvrdilo, protože výsledkem je zábavná seriálová post-apo "atomovka".

Sympatická Purnell prodává směs naivního nadšení a odvážného odhodlání své postavy na výbornou, ovšem trumfové eso v rámci castingu představuje ostré hlášky a tvrdé rány rozdávající badass Goggins, který jak svým projevem a přízvukem, tak i balancováním postavy přesně na hraně anti/hrdiny opakovaně připomene svou (obdobně zábavnou) roli v tarantinovce Hateful Eight. Moten a Arias podobně silný dojem zanechat sice nedokážou, ale odvádějí slušnou práci. Veterán MacLachlan bohužel příliš prostoru nedostane, což snad bude napraveno v další sezóně.

Hlavní příběhové téma, což je poměrně přímočarý walking simulator skupiny postav za jakýmsi všemocným MacGuffinem napříč jadernou válkou zdevastovaným světem, příliš bodů za originalitu nedostane, ale jednotlivé dějové linky jsou žánrově rozmanité (westernový trip a rodinné retro s Gogginsem, post-apo putování s Purnell a Motenem, konspirační pátrání s Ariasem) a nabízí parádní mix příjemně černohumorných situací, westernové a ve finále i velkolepé military akce s nemalou dávkou nekompromisní (v jistých okamžicích až groteskní) brutality, várky detektivních flashbacků z doby před válkou a kontrastu utopistické společnosti pod zemí a anarchie na povrchu.

A to vše v doprovodu vynikající post-apo atmosféry, správně satirického tónu, stylového retrofuturismu a působivé výpravy a trikové stránky obecně (za zmínku stojí zejména scény s power armory), skvěle zvolených songů v OST a jistojistě tuny referencí a easter eggů na celou herní sérii, které jsem jako neznalec předlohy propásl:-)). Monstra a mutanti jsou bohužel jen do počtu, samotné akce (ideálně s power armory) mohlo být také více, podstata hledaného MacGuffina příliš nepřekvapí, herní lore se pro nováčky nevysvětluje nijak do hloubky a finále není tak strhující, jak by bylo záhodno, ale celkově to dopadlo jak nejlépe mohlo a nezbývá než nedočkavě vyhlížet příští sezónu. 

Transformers One

Očividně to stylem humoru i celkovým podáním míří primárně na děcka a die hard fanbase (aneb koho jiného by zajímalo, jak se teenage Optimus a Megatron rozhádají:-)) a v rámci takových mantinelů trailer funguje naprosto v pohodě. Na to, že animaci dělá ILM, to sice nevypadá nijak zázračně, ale taky je otázkou, kolik tahle sranda stála a zda největší položku v rozpočtu netvoří hvězdný casting, což by mě ani nepřekvapilo. Jako nízkorozpočtová animovaná odbočka od přepálené live action blockbusterové série to je nic proti ničemu.     

Trap

Meh, jediná zajímavá věc na tom celém je ten jakože spoiler a to jen proto, že takhle brutálně upřímně se obvykle v trailerech hra s divákem nehraje, takže se logicky nabízí otázka, zda je Shyamalan vážně tak zoufalý, protože nic lepšího do upoutávky už dát nemůže (po jeho posledních počinech bohužel nikoliv nepravděpodobný scénář:-)), nebo je tak wannabe sofistikovaný, že v traileru kecá a ve filmu si vypomůže nějakou berličkou ve stylu nespolehlivého vypravěče a zakončí to extra "výživným" wtf plot twistem (po jeho posledních počinech bohužel nikoliv nepravděpodobný scénář:-)). Jediné potenciální pozitivum tady je sympaťák Hartnett, který by si velký hit v kolonce lead role po těch letech v továrně na sny zasloužil, ale Shyamalan ztratil své mojo už dávno a vypadnout z něj může naprosto cokoliv.

Scoop 5/10

Kombinace žánrové klasiky All the President's Men a žánrové skoro-klasiky Frost/Nixon vypadala na papíře jako spojení toho nejlepšího z obou světů. V praxi nejnovější netflixovka bohužel dokazuje, že pouhé spojení několika funkčních konceptů dohromady, aniž by se k tomu dodala vlastní tvůrčí invence, k výbornému výsledku nestačí.

Investigativní část filmu, věnující se zapojení vysoce postaveného člena královské rodiny do celé kauzy okolo Epsteina, postrádá napětí nebo drama, protože prakticky není co vyšetřovat, případně skandálně odhalovat - o spolčení obou výtečníků není pochyb od samotného počátku a bez oslovení konkrétních obětí nebo svědků se nic dalšího stran podstaty společných zákulisních aktivit zjistit nedá.

Na což poté doplácí i rozhovorová část filmu, zaměřená na lákání Epsteinova perverzního sparingpartnera do televizní pasti a jeho výsledné "dobrovolné" zahnání do kouta sebou samým před zraky celého světa, protože důkazní karty jsou rozdány jasně a prostor pro hraní si na kočku a myš mezi Anderson a (skvěle namaskovaným) Sewellem skrze důmyslné dialogové výměny a souboj osobností je naprosto minimální. Sewell podává zajímavý výkon, ovšem nestráví ve filmu dost času na to, aby svým vystoupením zastínil celkově nevýrazné zpracování.

Civil War 8/10

Garland mě autorsky naposledy zaujal u Ex Machiny, o to větší a příjemnější překvapení je pro mě jeho novinka. Jak se dalo předpokládat, spektakulární akcí nabité trailery klamaly tělem a výsledek je o něčem úplně jiném. Garland se tady totiž vskutku ambiciózně pokusil o něco hodně podobného tomu, co dokázal Coppola v nestárnoucí klasice Apocalypse Now … a kupodivu se mu to z velké části podařilo:-).

Stejně jako v případě Coppolova majstrštyku ani zde o samotný příběh (jednoduchý roadtrip skupiny postav skrze válkou rozvrácenou zemi s občasnými zastávkami a nejistým cílem), jednotlivé postavy (základní charakterové archetypy - snaživý nováček, ostřílený veterán, zkušený mentor), nebo bombastické válečné scény plné výbuchů a střelby vůbec nejde (byť na ně nakonec také dojde a provedením stojí za to). Podstatná je "nezaujatá" svědecká výpověď, tj. obtížně uchopitelný pocit "být při tom", který se Garland (podobně jako Coppola) snaží přenést na diváka skrze konkrétní prožitky postav a především celkovou atmosféru filmu.

Garland se chytře vyhýbá jakémukoliv, natož kritickému, politickému komentáři (takže příznivci levice i pravice mohou film přijmout za svůj:-)) a stran příčin propuknutí konfliktu nic nevysvětluje (pouze v rámci několika nahodilých dialogů odkrývá některé dějinné souvislosti) a totéž se týká zúčastněných frakcí (vzhledem k pohybující se frontě a splývání "bojovníků" s civilisty je rozlišení přítele od nepřítele téměř nemožné).

Namísto toho vrhá diváka přímo doprostřed dění a prostřednictvím střídání více či méně "oddechových" pasáží s výjevy válečného šílenství (všechny očekávatelné scenérie jsou samozřejmě přítomny) v rámci samostatně stojících příběhových epizod (mrazivá zastávka u Plemonse s přehledem vede) zkoumá spousty témat, od války jako takové a stavu rozdělené společnosti, přes konkurenční prostředí v oboru a poslání válečných zpravodajů (potřeba informovat veřejnost nebo hon za senzací za každou cenu?), až po předávání pochodně a charakterový přerod nutný pro kariérní růst. Díky tomu se divák ocitá ve stejné pozici nezúčastněného a místy nechápavého pozorovatele jako postavy ve filmu. Katarze v podobě adrenalinem nabitého finále ve stylu jiné žánrové klasiky a totiž Black Hawk Down je pak třešničkou na dortu. Celkově působivý počin, který rezonuje svou aktuálností, ale nikoliv angažovanými komentáři.   

Outbreak

Petersen byl žánrově naprosto všestranný režisér (kolik jiných soudobých filmařů má ve filmografii tak pestrou skladbu, aniž by někde zásadně (Poseidon je výjimka potvrzující pravidlo) šlápl vedle?), který měl skvělý cit pro správný casting (charakterní herci v žánrově "pokleslých" rolích - Malkovich, Sutherland, Oldman, Gleeson, Cox, atd.) a výběr látek (tematicky se sice držel v zajetých kolejích, ale co příspěvek do daného žánru, to prakticky pokaždé kvalitní zářez a v několika případech dokonce i žánr definující), plus s přehledem zvládal jak práci s herci, tak trikovou stránku a neměl problém jak s produkcemi za pár korun, tak s velkorozpočtovými blockbustery.

Což tady bezezbytku dokazuje. Aneb vynikající popcornová záležitost a esence devadesátkových (hi-tech) thrillerů, ve které všechno šlape na jedničku, od neobvyklého, ale atraktivního námětu a netradičních hlavních hrdinů, přes špičkový casting a napínavý děj, až po mrazivou atmosféru (vidět to poprvé v tom správném věku, kdy divák uvěří ve filmu naprosto všemu, intenzivnímu zážitku dost pomohlo - totéž o rok později "plyn VX":-)) a strhující tempo. Fakt mě mrzí, že v bedně se Petersenovy kousky už neprotáčí tak často jako kdysi a pomalu tak mizí z obecného diváckého povědomí:-(.

Damaged 4/10

Průměrná epizoda průměrného televizního krimi seriálu, jen roztažená na celovečerní stopáž a disponující slavnějším castingem, než je obvyklé. Debutant McDonough si může gratulovat k tomu, že se mu podařilo ukecat k účasti hvězdy typu Jacksona a Cassela, protože jinak by jeho film zapadl ještě před tím, než vůbec vyšel (takto zapadne až poté:-).

Produkční hodnoty jsou veskrze televizního charakteru, McDonough režíruje na autopilota, Jackson i zbytek castingu si akorát vydělávají na důchod (jediný, kdo trochu vyčnívá, je Cassel), děj postrádá i nepatrné stopy napětí, o nějaké atmosféře si může McDonough leda tak nechat zdát, tempo filmu nepatří k nejsvižnějším a stran alespoň trochu dramatických scén toho na skladě také příliš není (jedna pěší honička, která skončí dříve než vůbec začala, jedna honička autem, která je zábavná pouze vtipným kontrastem adrenalinového OST a ležérního pojetí samotné akce a jedna přestřelka, která svým "divokým" provedením aspiruje na pozici nejospalejšího finálního souboje minimálně posledních pár let:-)). A samozřejmě nesmí chybět "překvapivý" plot twist, týkající se identity tajemného fanouška krvavého body artu, který je bohužel zajímavý jen tím, že z pohledu chování záporáka v průběhu vyšetřování nedává příliš smysl. Plusové body si zaslouží pouze úplný závěr filmu (taktéž neoriginální, ovšem osvěžující) a rozumná stopáž.