neděle 19. května 2024

Mad Max: Fury Road

Nebál bych se film nazvat překvapením (minimálně) dekády. Kdo po všech průserech během nebývale dlouhé pre-produkce i samotného komplikovaného natáčení, přetáčkách a odsunutí premiéry, zkazkách o Hardyho mírně "problematickém" chování na place a vzájemné animozitě mezi ním a Theron a především Millerově pokročilém věku a jeho předchozích filmech (v podstatě byl tehdy ve stejné situaci/pozici jako aktuálně Coppola - kultovní filmař, který tvůrčí vrchol zažil desítky let nazpátek a na stará kolena si plnící svůj životní sen) čekal, že v trailerech a následně ve filmu vyrukuje s takovou atomovkou (v některých ohledech skoro redefinující žánr), za kterou by se nemuseli stydět o několik generací mladší filmaři i kdyby byla kvalitativně poloviční, tak klobouk dolů.

Snad jediná věc, která se mi napoprvé tak úplně nepozdávala, byl Millerův posun v pojetí Maxe jako postavy. Na rozdíl od trilogie má ve čtyřce nečekaně pasivní roli a prakticky celý film na události jen (povětšinou rezignovaně) reaguje, namísto toho, aby je podněcoval a rázně řešil, což mi tenkrát vůbec nesedělo jak k postavě jako takové, protože Gibson byl v trilogii neskutečný badass, tak k Hardymu, který se herecky profiloval úplně stejně (btw typově dokonalý casting), ale časem jsem i tohle pojetí vzal na milost. Jinak jsem ale sbíral čelist z podlahy tak jako všichni ostatní v sále s konstatováním, že filmové zázraky se přece jen stále ještě dějí. A pokud Miller zopakoval podobný wow efekt i v případě Furiosy, jak zvěstují tamtamy (fingers crossed), tak nezbývá než cameronovsky zvolat "král (post-apo) světa je zpátky":-).

středa 15. května 2024

The Shrouds

Předloňský mistrův návrat po letech dopadl neslavně, loňský příspěvek juniora byl jen o něco málo lepší, tak snad do třetice všeho dobrého to zase neskončí u našlapaného castingu, originální premisy, několika typicky bizarních audiovizuálních nápadů (ty hi-tech náhrobky s displeji tady vypadají docela zajímavě) … a nezáživného děje a celkově nevyužitého potenciálu. 

Kopačky od Netflixu zrovna u Cronenberga doufám znamenají, že projekt je šílený wtf úlet i na poměry Netflixu a nikoliv nudný wtf brak i na poměry Netfixu.  

pondělí 13. května 2024

Ordinary Angels 8/10

Historka o dobrotě prostého lidu, navíc založena na skutečné události a poctivé HLP (aneb hluboce-lidsky-příběhový doják:-)) v jednom, tudíž vydatná dávka emocí zdarma v ceně. Nicméně jednou za čas podobná filmová terapie neuškodí, obzvláště v případě, kdy je slovy klasika práce odvedena dobře, což se Gunnovi a spol. podařilo.

Po příběhové stránce se tady samozřejmě nikdo do žádných větších akcí nepouští a jak se bude děj dále vyvíjet, respektive jak to ve finále dopadne, je jasné nejpozději na konci úvodních titulků. Tudíž to celé stojí na castingu, hromadě cituplných lomeno humorných scén a skoro až "pohádkové" atmosféře (umocněné zasněženým závěrem) a v tomto směru to funguje od smutného začátku až do dojemného konce na jedničku.

Ritchson o svých slušných hereckých schopnostech přesvědčil už v Reacherovi, tady si vyzkoušel zase trochu jinou dramatickou polohu a zvládl ji bez problémů, Swank balancuje přesně na hraně zábavnosti/otravnosti jakou její postava potřebuje a dětská dvojka Mitchell a Hughes zaujme sympaticky přirozeným projevem. Celkově poctivá žánrová záležitost a slibný příslib, že Ritchson nemusí svou kariéru nezbytně nutně postavit jen na hláškách a muskulatuře.

Kingdom Of The Planet Of The Apes 7/10

Dobrá věc se podařila a kvalita i na počtvrté zvítězila, ale tentokrát ne tak přesvědčivě jako v předchozích případech. Kouskování obsahu není ve filmech nic nového, bohužel tomu nakonec podlehla i tahle značka. Jako (dvouapůlhodinový) pilot k televizní minisérii, ve kterém se primárně představí postavy, načne se příběhová linka a na konci se ukáže titulek "pokračování příště", to funguje výborně. Jako samostatný film bez případného "pokračování příště" už o něco méně.

Samotná příběhová linka je ve své podstatě dost jednoduchá (to samo o sobě není na závadu - podobně přímočarých putování post-apo světem byly v minulosti spousty), ovšem trpí pomalým rozjezdem (povinná expozice - než se na scéně objeví Allan a dojde na pátrání po MacGuffinu - trvá zbytečně dlouho) a nedostatkem výraznějších diváckých atrakcí (mimo vlastních opic), což v kombinaci s nadstandardní stopáží způsobuje, že tempo v průběhu celého filmu s výjimkou úplného finále nepatří k nejsvižnějším (minimálně čtvrthodina děje mohla bez problémů skončit na podlaze střižny).

Palec nahoru za překvapení stran identity Allan a její agendy ve filmu, jelikož většina fanouškovských teorií o jejím původu s ohledem na předchozí díly, respektive Schaffnerův originál, se netrefila. Současně ale palec dolů za nakonec použitou variantu, protože pointa filmu je mnohem triviálnější, než by se na sérii s takhle propracovaným kánonem slušelo. Trilogie si s napojením narativu na původní filmy dokázala vyhrát a retcony navíc dávaly smysl (úpadek lidstva skrze vir a nikoliv atomovky, inteligence opic pomocí experimentálního léku namísto evoluce, atd.). Čtyřka na podobnou snahu bohužel rezignuje a vyjma stejného světa a pár odkazů na Serkisovu postavu si jde vlastní cestou.

Potěšila nejednoznačnost postav (jak Allan, tak Durand nejsou vyloženě kladné/záporné figury), herecké výkony opičích aktérů (Allan je fajn, ale moc příležitostí se předvést nedostane) a přízemní, přesto napínavé, finále, nekončící obligátní bitvou, ale potopou a nápaditou likvidací hlavního záporáka. Pochvala za působivou post-apo výpravu, v některých scénách připomínající TLOU (pozůstatky lidské civilizace zarostlé přírodou), v jiných pro změnu Waterworld (základna ve ztroskotaném tankeru) a v dalších zase nedávný Fallout (podzemní bunkr) a v neposlední řadě za trikovou stránku v čele se samotnými opicemi, které na poli digitálních charakterů, schopných uvěřitelných hereckých výkonů, opět nemají konkurenci (na rozdíl od ptáků, kteří obecně nepůsobí moc realisticky a v mnoha scénách z nich cgi přímo křičí).

neděle 12. května 2024

The Goonies

Jo, jo, ta nálepka "Indy pro děti", kterou to prakticky obratem po premiéře vyfasovalo, tomu sedí jako prdel na hrnec nejen po stránce stejně vynikající akce a dobrodružné atmosféry, ale i produkčními hodnotami a celkovými kvalitami (Amblin se prostě nezapře).  

Rok před tím šla do kin dvojka Indyho, za kterou Spielberg schytal slušnou "rodičovskou" kritiku kvůli vyobrazenému násilí a temnějšímu tónu (viz slavná historka o tom, jak MPAA sám navrhl novou ratingovou kategorii pg-13), načež přišel s nápadem na tuhle "neškodnou" dobrodružnou jízdu přesně ve stylu Indyho a navíc obsadil do jedné z rolí téhož dětského herce. Náhoda? Nemyslím si:-).

Poprvé jsem to viděl až v dospělosti a dlouho poté, co už jsem měl poctivě nakoukány všechny žánrové vzory, přesto jsem se skvěle bavil, takže mohu potvrdit, že to funguje opravdu v každém diváckém věku (rukodělné efekty tomu zpětně dodávají správnou patinu) a označení nestárnoucí klasika v tomhle případě naprosto platí:-). Každopádně při všem tom současném honu za resuscitováním značek z 80s jsem zvědavý, kdy si studio vzpomene i na tuhle klasiku.

LaRoy, Texas 7/10

Jedna z těch nenápadných levných žánrovek, které se jednou za čas objeví odnikud a faktorem zábavnosti v mnoha ohledech dorovnávají své slavnější žánrové vzory. Co v nedávné době s podobnou šablonou nezvládli Glass ani jeden z Coenů osobně, to se podařilo debutantovi Atkinsonovi, který natočil parádní "coenovku" se vším, co k tomu patří.

S čestnou výjimkou Zahna prakticky neznámý, ale typově dokonale vybraný casting, který předvádí kvalitní herecké výkony i v rámci těch nejmenších roliček, skupinka zábavných charakterů v čele s ústřední dvojicí loserů, přičemž každá z postav dostane v průběhu děje prostor nějakým způsobem "zazářit" (ať už v pozitivním nebo negativním světle), povedená atmosféra typického amerického zapadákova, všechny obvyklé žánrové ingredience (mrtvola, vydírání, balík peněz, podrazy, atd.) na svém místě, slušná dávka humoru a především jednoduchý, ale chytře napsaný příběh, ve kterém se šikovně propletou osudy jednotlivých postav v sérii ne/šťastných náhod, nevinných/fatálních omylů a absurdních/bizarních situací, kulminující v souladu s Murphyho zákony v "realistickém" finále:-). Další žánrová klasika z toho sice nebude, ale celkově moc příjemné překvapení a jsem zvědavý, s čím Atkinson vyrukuje příště.

The Ministry Of Ungentlemanly Warfare 6/10

Za prvé - pokud někdy v dohledné době vznikne adaptace Wolfensteina (a to by sakra měla), hlavní role musí připadnout mlátičce Ritchsonovi, protože lepší volba momentálně neexistuje:-). Za druhé - podobné dobrodružně-válečné žánrovky, zasazené do období WW2, jsou v současnosti akutně nedostatkovým zbožím a tím pádem kudos Ritchiemu a především Bruckheimerovi, že se do projektu pustili, přestože jim oběma muselo být předem jasné, že to finančně šťastným koncem nedopadne (a taky že nedopadlo). Za třetí - Ritchie se bohužel nepoučil z předchozích nezdarů a znovu opakuje naprosto stejné chyby jako v minulé "operaci", jen Stathama vyměnil za Cavilla, Plaza za González, smyšlenou hereckou celebritu za reálnou politickou a bandu teroristů za bandu nácků.

Příběhová linka se na jednu stranu snaží držet historických faktů, na druhou stranu v mnoha aspektem zcela fabuluje. Film se snaží působit stylově, hravě a vtipně, ale jedno vyznívá samoúčelně, druhé strojeně a třetí vyloženě nuceně. Hlášky sice nechybějí, ale málokdy jsou opravdu humorné. Nějaká opravdu zapamatovatelná scéna (ať už po dějové nebo filmařské stránce) není ve filmu ani jedna. Všechny postavy a zejména to platí pro jednotlivé členy komanda jsou zaměnitelné figurky bez jakékoliv osobnosti (nejlépe z toho vychází González, ale to jen proto, že v průběhu děje vystřídá její postava více poloh). Moderní "vyleštěný" audiovizuál v kontrastu s dobovou výpravou a kostýmy tomu po stránce navození retro atmosféry taktéž příliš nepomáhá (přímo se nabízelo použít nějaký obrazový filtr).

Kapitolou samou pro sebe je samotná akce, která je sice přítomna v eRkovém ratingu a dostatečném množství, ale celkovým podáním připomíná spíše nenucený videoherní průchod s automatickým zaměřováním a hordami anonymních NPC (což v tomto případě označuje "Neschopný Postradatelný Charakter") k odpravení, než obdobné, nervy drásající, průnikové/útěkové sekvence ze slavných žánrových předchůdců z 60s a 70s. Napětí a gradace děje, pramenící z náročnosti mise, obtížnosti zdolávání protivníků a časového limitu, tak ve filmu prakticky neexistuje. Reputaci filmu tak zachraňuje jen casting (Cavill je fajn, Ritchson je parádní, González je sexy a Schweiger trademarkově zlý:-)). Což na novodobou žánrovou pecku, jakou je na seriálovém poli nedávný SAS: Rogue Heroes, bohužel nestačí.

čtvrtek 9. května 2024

ABBA: Against The Odds 6/10

Cokoliv po roce 2000 (muzikál, reunion, nové singly, následně album) kde nic tu nic. Aha, takže to je dokument nějakého staršího data, chápu. Tak schválně se v titulcích na konci podívám, kdy to vzniklo. Rok výroby: 2024. OK, tak nic, no:-(. S ohledem na problematický de facto rozpad kapely extra zajímavé období v poslední dekádě, které na rozdíl od kariéry v 70s a 80s není na poli dokumentárního filmu zpracováno kdovíkolikrát kdekým, podle všeho nestojí ani za textový dodatek na konci, když už ne vyloženě určitou část stopáže. Bohužel jsem se tady nedozvěděl nic, co bych už před tím neznal z wiki nebo tuny starších dokumentů.

středa 8. května 2024

Abigail 6/10

Upířích filmů není nikdy dost a každý výživný kousanec do krku se počítá, což se tady naštěstí podařilo, ovšem k novodobé žánrové trvalce tomu přece jen ještě pár dřevěných kůlů vražených přímo do srdce chybí. Obvyklé neduhy současné hororové produkce se totiž ani nejnovějšímu příspěvku do žánru nevyhnuly.

Namísto toho, aby si tvůrci s divákem hezky zahráli na schovávanou a upíří plot twist si nechali až do samotného filmu, bez obalu jej vykecali už v traileru, tudíž divák hned od začátku filmu tuší, jakým směrem se bude děj dále vyvíjet a jen odevzdaně čeká, kdy obvyklé upíří radovánky s ostrými zuby a krčními tepnami konečně započnou. A je bohužel nucen čekat až do poloviny filmu. Další tvůrčí zaváhání spočívá v tom, že skutečně hororových prvků, které by diváka zásobovaly napětím, strachem a hutnou atmosférou (ať už pomocí obligátních lekaček, nebo skrze práci s kamerou, hudbou a střihem), ve filmu moc není. Přednost dostala akční podívaná s brutálně-krvavými vložkami a překvapivou dávkou humoru, která se v závěru navíc potýká s mírně překombinovanou pointou.

Pochvalu na druhou stranu zaslouží postavy a casting. Na hororové poměry se tady nacházejí nečekaně propracované figury. Jednotliví účastníci upíří vybíjené jsou charakterově jednoznačně odlišeni, mají mezi sebou fungující chemii a každý z nich v průběhu děje dostane příležitost nějakým způsobem (akčně, komediálně nebo dramaticky) vyniknout, díky čemuž ani zdlouhavá expozice nenudí. A navíc je zdejší pestrá partička postav typově přesně obsazena. Barrera v hlavní roli je fajn a ani zbytek castingu za ní nezůstává o moc pozadu (především dvojka Newton a Durand baví v každé scéně), nicméně do kapsy všechny strká Weir jako upíří baletka, která hraje přímo skvěle, což u dětských herců není zdaleka pravidlo a primárně kvůli její účasti bych se případnému pokračování vůbec nebránil.

úterý 7. května 2024

Infested 6/10

Debutant Vaniček se tady ukázal v příznivém světle, jelikož nemá problém s postupným budováním atmosféry a dávkováním napětí, stejně tak zvládá divákovi prodat uzavřenost celého prostoru a sympaticky rezignuje na přespřílišné použití laciných lekaček, ovšem bez několika zaváhání z jeho strany se to přesto neobešlo.

Na poměry žánru se zbytečně moc času věnuje (nikterak zajímavé) expozici, pokus o jakési realistické sociální drama funguje tak napůl, protože postavy jako takové jsou jen klasické jednorozměrné a vzhledem k jejich množství i vzájemně zaměnitelné figurky a z relativně uvěřitelně vyhlížejícího hororu se skutečnými pavouky, kteří se díky své velikosti dostanou všude a přitom nenápadně, se v průběhu děje bohužel přepne na akční podívanou s digitálními pavoučími monstry, která jsou zajímavá jen tím, že jejich velikost se postupně zvětšuje až do absurdních rozměrů a míra jejich agresivity vůči postavám se scénu od scény nahodile mění podle toho, jak to příběh zrovna požaduje.

Největším zklamáním je ovšem uspěchané finále. V momentě, kdy se očividně schyluje k velkolepé závěrečné bitvě obyvatel činžáku s policajty a hordou pavouků, nečekaně následuje zatmívačka a je hotovo (na patřičný klimax z rozpočtu již nezbyly finance?). Celkově slušný pavoučí pokus, kultovní Arachnophobia však zůstává nadále nepřekonána.