středa 30. listopadu 2022

Triangle Of Sadness 8/10

Östlundovu tvorbu jsem donedávna vůbec neznal (hanba mi:-)), což - jak se po zhlédnutí filmu ukázalo - byla velká chyba, protože hned s premiérovým kusem z jeho nikterak obsáhlé celovečerní filmografie (takže dohnat postupně zbylé resty nebude až tak velký problém) se v mém případě dostavil zásah do středu terče, protože tahle satirická černá komedie o tom, jak příjemné to je, když je člověk "nahoře", jak nepohodlné to je, když je naopak "dole" a jak málo stačí k tomu, aby se situace rychle a dramaticky otočila, svou sociologickou sondu do života, respektive soužití, smetánky a plebsu podává pro diváka velice zábavnou a (pro plebs jako já:-)) přístupnou formou, aniž by ztratila něco ze své výpovědní hodnoty (právě naopak).

První kompletně anglicky mluvený Östlundův film je zahájen krátkým prologem z prostředí profesionálního modelingu, během něhož dojde řeč, mimo jiné, na titulní geometrický útvar a vysvětlení jeho smyslu a který na malé ploše svou výmluvnou zkratkou o povrchnosti, konformismu, mamonu a oportunismu navodí u diváka patřičnou náladu pro nadcházející události, kterých bude svědkem. Poté již následuje samotná hlavní příběhová linka v podobě tříaktové struktury děje, která Östlundovi dovoluje postupně střídat perspektivu a nahlížet na sociálně kritická témata typu genderových a třídních rolí, zkoumání nejrůznějších politických směrů, případně názorových stereotypů a společenského postavení bohatých a chudých, od jednotlivců až po celé skupiny.

Jednoznačný vrchol celého filmu a Östlundovy snahy o vykreslení, jak tragikomický je celý hodnotový konstrukt současného civilizovaného světa, založený na penězích a požitkářství a jak lehce se mohou, do té doby neotřesitelné, společenské hranice zbortit, pak představuje sekvence kapitánovy večeře. Ta je skvěle vypointovaná a vygradovaná (divák od počátku tuší, že se brzy "něco" stane a s každou další scénou jeho jistota, že to rozhodně nebude nic příjemného, roste), přičemž se v ní Östlundovi mistrovsky daří extrémně humorným způsobem zpodobnit průběžný motiv moci vs bezmoci (respektive nemoci:-)) v celé své všeříkající nahotě, aniž by při tom ovšem sklouzl k parodii.

Konec druhého aktu s výše uvedenou sekvencí by sám o sobě stačil ke skvělému filmu, přesto Östlund nepolevuje a pokračuje třetím aktem, ve kterém dojde opět ke změně pohledu a do popředí se dostává variace na televizní "trosečníkové" reality show s pozvolným náběhem na klasiku Lord of the Flies, která definitivně potvrzuje fakt, že je vlastně úplně jedno, kdo konkrétně je v ten který moment "nahoře" a kdo "dole", nebo jaký má ta která osoba charakter, nachází-li se ve své komfortní zóně, protože jakmile se člověk ocitne na druhé straně barikády, chová se poté úplně stejně, jako všichni ostatní v daném postavení. 

Neméně silnou stránkou snímku je pak obsazení hlavních i vedlejších rolí. Dean, která letos náhle tragicky zemřela a film je tak jejím smutným, ale výborným, epitafem, Dickinson, jemuž postavy "hezounů" skvěle sedí a tady tomu není jinak, Harrelson, opět dokazující, že podobné role na pomezí šílenství a komedie zvládá s velkým přehledem, nebo Burić jako excentrický oligarcha, podnikající ve fekálním businessu:-), ti všichni (a nejen oni) podávají skvělé herecké výkony.

Jen je trochu škoda, že vztah titulní dvojice Dean a Dickinsona není ústředním motivem celého filmu a v průběhu děje je odsunut do pozadí ve prospěch širšího sociálně kritického měřítka, protože zejména na konci třetího aktu by dramatický potenciál milostného trojúhelníku z donucení a současně s výhodami násobně vzrostl. Úplný závěr filmu sice ponechává další osudy postav na interpretaci diváka, pointa je však jasná a je to skvělá pointa. Nicméně vůbec bych se nebránil případnému čtvrtému aktu, ve kterém by se jednotlivé role a třídy vrátily zpět na začátek (pochopitelně v doprovodu klingonského přísloví o pomstě, která nejlépe chutná za studena:-)), aneb kruh se uzavřel. Celkově ale jde o parádní zážitek, který naštěstí komplikovaná produkce filmu nikterak nepoznamenala.  


pondělí 28. listopadu 2022

Disenchanted 6/10

Nostalgické návraty k oblíbeným filmům a postavám po mnoha a mnoha letech "spánku" jsou, zejména v poslední době, značně v kurzu a tak asi bylo jen otázkou času, než si někdo z účetního oddělení v Disney vzpomene i na velice příjemnou pohádkovou "zakletou" záležitost Enchanted a dojde tak řada na přímé pokračování. Byť v tomto případě aktuální přírůstek do série trochu klame tělem, jelikož o dalším pokračování se uvažovalo prakticky od premiéry prvního filmu, načež ale projekt upadl do neslavně proslulé fáze "development hell" a trvalo celých dlouhých 15 let, než se diváci konečně dočkali dalších osudů hlavních postav z jedničky. 

Původní Enchanted umně kombinovalo tradiční pohádková témata s muzikálovými čísly a komediálními prvky ze současného světa, přičemž silnou stránkou originálu byla skutečnost, že pravidla žánru důsledně dodržoval (takže se divák nedočkal žádných šokujících překvapení kdo, co a jak (případně s kým:-)) nakonec skončí) a přitom je malinko podvratným způsobem porušoval (díky propojení pohádkového a filmově skutečného světa). I proto se postupem času první film stal, do jisté míry, novodobou romantickou fantasy, když už ne rovnou klasikou, tak rozhodně stálicí ve svém žánru. Nynější dvojce se něco podobného určitě nestane, ovšem s ohledem na nemalou pauzu mezi oběma díly, výměnu téměř celého štábu v čele s rutinérem Shankmanem (Menken na palubě zůstal, tudíž alespoň na poli OST je návaznost zajištěna) a obecně všechny produkční problémy, které tvůrce filmu postihly (průtahy s přípravou, opakované přepisování scénáře, dodatečné přetáčky po rozpačitých zkušebních projekcích, atd.) je výsledek docela slušný.

Stopáž je sice až moc velkorysá, hudební výstupy jsou víceméně fajn, ale žádná z přítomných písní není vyložený hit, který si bude divák pamatovat i po zhlédnutí filmu (ale to tak trochu, s čestnými výjimkami, platilo i pro mnohem zdařilejší jedničku), královský pár Marsden a Menzel mají, trestuhodně, ještě méně prostoru než minule, Dempsey je tady už vyloženě do počtu (velká škoda) a Rudolph v hlavní záporné roli se v míře zábavné zlovolnosti nemůže se Sarandon z předchozího filmu rovnat, ale to vše je vyváženo hned několika polehčujícími okolnostmi.

Jednak v příběhu (stejně jako v původním filmu) nechybějí populární odkazy na pohádkové klasiky typu Snow White, Cinderella a další, které zde tvůrci parafrázují zajímavým nápadem soustředit děj opět na Adams (a nikoliv na jejího potomka, jak by se na první dobrou nabízelo) a změnit perspektivu vyprávění tím, že celá zápletka bude vystavěna okolo kletby, vinou které se Adams pomalu, ale jistě proměňuje ze stále dobrosrdečné a naivní "princezny", žijící svůj sen s vytouženým princem, na zlou mocichtivou macechu, toužící ovládnout celé království (nebo-li středověce stylizované satelitní městečko na venkově:-)), což dává Adams v průběhu filmu vděčnou příležitost několikrát vystřídat "hodnou" a "zlou" hereckou polohu, ale především pak skvělá Adams jako taková, která na sobě dlouhou přestávku nedává vůbec znát a přestože přibylo pár vrásek (a možná i kilogramů:-)), podává tak jako posledně obdivuhodný výkon, přičemž její herecké nasazení je zde opět maximální a všudypřítomný optimismus, který z ní přímo sálá, je doslova nakažlivý. Plus žádná ne-až-tak-povedená digitální vycpávka na poslední chvíli jako byl drak na konci jedničky se tady nekoná.

sobota 26. listopadu 2022

The Guardians Of The Galaxy Holiday Special 9/10

No tak vida, že to stále ještě jde, když se u Marvelu přece jen chce. Po tom, co Marvel na poli MCU prozatím předvádí v poslední fázi jsem už pomalu přestal doufat v lepší filmové zítřky. Gunn si to v tomto vánočním speciálu, který Disney trochu s podivem uvádí dost dlouho před samotnými svátky, znovu dává s jasným přehledem a sype jeden popkulturní odkaz a vtípek za druhým, hláška střídá hlášku, svátečně pozitivní nálada, sálající z každé scény, je přímo nakažlivá, samozřejmě dojde i na nějaká ta povedená hudební čísla a i když tomu uprostřed, po stránce tempa, trochu spadne řetěz, ústřední nápad s únosem Bacona by šlo možná vytěžit ještě o trochu více a sem tam nějaká hláška nebo dialog nepadne úplně na úrodnou půdu, celkově je to velká paráda. 

Pořádný palec nahoru zejména pro Klementieff, která tady má dost možná nejlepší příběhovou linku za celé své působení v MCU a která si na férovku krade celý kraťas pro sebe, hned v závěsu za ní je pochopitelně Bautista, jehož humorný potenciál již byl v minulosti mnohokrát prověřen a tady to jen znovu dokazuje. Lidi na place jak před kamerou, tak za ní si to očividně užili a na rozdíl od celovečerního zbytku MCU produkce od Endgame dál můžu s úspěchem říct, že jsem na tom konečně stejně:-). Gunn má v posledních pár letech neskutečnou entertainer formu a pokud si ji udrží i v rámci připravované trojky TGOTG, tak to bude rozlučka s Marvelem (před odchodem k DC) opravdu ve velkém stylu. Každopádně na vánoční speciály Marvel: Star Wars je to aktuálně 1:0:-).

pátek 25. listopadu 2022

Slumberland 6/10

Streamingová továrna na sny (nejen) v posledních letech rozhazuje své sítě na poli beletrie kde se dá a zkouší adaptovat jednu tu více, tu méně známou, ať už novodobou nebo klasickou, předlohu za druhou, protože co kdyby náhodou její filmová adaptace u diváků zabodovala a z filmu se stala úspěšná série, ze které by Netflix mohl následně těžit dlouhá léta, že:-). Tohle je další z dlouhé řady podobných případů a s ohledem na značně proměnlivou kvalitu výsledných filmů nezavdával nejnovější počin Netflixu, docela pochopitelně, předem příliš důvěry. Kupodivu oproti některým předchozím pokusům to v tomto případě vcelku vyšlo.

Příběhově se samozřejmě žádné velké překvapení nekoná a divák je svědkem tradiční historky o fantaskním světě "tam někde za zrcadlem" (v tomto případě asi spíše "tam někde ve fázi REM:-)"), který je bezpečným útočištěm pro všechny osamělé/nešťastné/trpící (zpravidla dětské) duše a je jako stvořený pro nějakou dobrodružnou výpravu za libovolným MacGuffinem, ideálně s morálním poučením o síle přátelství/lásky/rodiny (případně čehokoliv jiného) na závěr.

Téměř století starou komiksovou předlohu, považovanou za klasiku, bohužel neznám, takže nemohu posoudit, jak moc je aktuální adaptace po obsahové stránce ne/věrná původnímu dílu (nebo-li co všechno jde na konto autora a co naopak tvůrců) a pro puristy možná pobuřující koncepční zásahy, které Netflix provedl (změna pohlaví hlavní postavy, nebo celkové pojetí postavy jejího průvodce snovým světem), mi tak nikterak nepřekážely. Faktem nicméně je, že se tvůrcům zcela nepodařilo naplnit ohromný (a vděčný) potenciál, který snový svět naskýtal, ať už po stránce jednotlivých lokací (těch je poskrovnu a většina z nich je tak trochu fádní a nezajímavá), vnitřních pravidel fungování (přitom vedlejší linka o dohlížitelském úřadu nad sny by vydala na samostatný příběh), nebo nejroztodivnějších obyvatel (nemluvě o tom, že mnoho navštívených míst je až podezřele liduprázdných) a to měli po ruce jak nemalou stopáž, tak štědrý rozpočet.

Přes uvedenené dostatky ale má film divákovi co nabídnout. Nemalý podíl na tom má Lawrence, který se rozhodl (tak jako mnoho známých režijních osobností před ním:-)) vstoupit do služeb Netflixu a přestože, alespoň hádám, u tohoto projektu figuruje především jako námezdní síla a nejde o žádnou jeho srdcovou záležitost, jeho řemeslné zkušenosti se zde nezapřou, protože některé snové sekvence jsou audiovizuálně parádní a spolu s povedeným OST se jim daří dotvářet místy skutečně kouzelnou atmosféru.

Filmu taktéž pomáhá slušné tempo a ještě výrazněji pak herecké obsazení. Momoa, který průběžně vyvíjí snahu vymanit se z macho postav plných testosteronu (což dříve nebo později potkalo v kariéře všechny, současné i tehdejší, akční hvězdy) a plynule se přehrát do hájemství filmů pro celou rodinu, sice přehrává (ehm:-)) jako o život, ale zbytek osazenstva hraje výborně v čele se sympatickou Barkley v titulní roli, která je přímo skvělá a všechny dramatické polohy své role zvládá s velkým přehledem. Škoda, že Chandle a zejména O'Dowd nemají ve filmu více prostoru. Na žádné vrcholy výročních žebříčků se sice film zcela jistě nedostane, ale celkově vlastně docela příjemná a neškodná dětská variace na Nolanův snový Inception to rozhodně je. 

středa 23. listopadu 2022

The Old Way

V poslední době se těch jednohubkových low cost westernů docela vyrojilo (Old Henry, Terror On The Prairie, Dead For A Dollar, The Last Manhunt), což je fajn. Takové malé předkrmy před Costnerovým epickým Horizonem:-). Cage si vybírá hodně různorodé projekty, ale kvalitativně jsou to hit & miss záležitosti, tak snad docela slušný trailer neklame tělem a film bude ok.   

Andor (Sezóna 1)

Jo no, ale v případě zobrazení Impéria v trochu lepším světle by se jim zhroutil celý ten narativ (resp. samozřejmě nezhroutil, naopak by to tomu boji dodalo další rozměr, ale kravaťáci si to myslí), který u Impéria vybudoval už Lucas, tj. kombinace antického Říma a nacistické Třetí říše, tudíž povstalci mají morální právo na vítězství, ať už jej dosáhnou jakkoliv (viz Clerks a chudáci najatí řemeslníci, pracující na druhé Death Star:-)).

V tomhle setupu se můžeme maximálně tak dočkat někoho z Impéria, který prozře a začne jej rozkládat zevnitř (a.k.a. variace na von Stauffenberga), případně přeběhne k povstalcům (viz Ahmed v RO). Že by naopak prozřel někdo od povstalců (protože třeba jejich útok, zamýšlený na Impy, odnesli výhradně civilisté) a přidal se k Impériu, nebo bylo ukázáno, že Impérium, co já vím - zavádí do všech koutů vesmíru zdravotní péči, zdroje pitné vody, potraviny a léky, povinné vzdělání, eliminuje lokální kriminalitu, chrání civilisty před nájezdníky/piráty, whatever, je úplná utopie (bohužel).

Přitom by to nijak neospravedlňovalo to, čeho se jinde a jinak Impové dopouští, ale jen by to do příběhu vneslo trochu té (mnou žádané) šedi. Pokud by s ní pochopitelně tvůrci dále smysluplně pracovali, nikoliv stylem pětivteřinový záběr a ideálně na něco hodně v pozadí (viz stejnopohlavní polibek v EIX). Děcka by tuhle úroveň pravděpodobně stejně minula, takže Disney by se o své prachy z merchu a zároveň o stížnosti rodičů, že jim děti pokládají nepříjemné otázky "kdo je vlastně hodný/zlý" bát nemusel a dospívající/dospělé publikum by možná vícerozměrné SW ocenilo (já rozhodně jo).


Jen o tom imho dokola mluví, aniž by to názorně předvedl (viz ten rozhovor s krtkem v ISB, kde to raději všechno odvypráví, než abychom cokoliv z toho viděli). Totéž ten úmysl po heistu jednoho z nich zradit a utéct s kořistí, nebo po jeho útěku rozkaz zabít Andora, aby neprozradil Impům vše co o povstalcích ví. Pokud máš na mysli onen heist v obecné rovině, který se Skarsgård rozhodl provést i s vědomím jaké konsekvence to následně bude mít (hromadné zatýkání, čistky, přísnější zákony, atd.), tak to je imho totéž jako třeba atentát na Heydricha - strůjce a vykonavatele asi taky moc lidí nepovažuje za nějaké rozporuplné osobnosti (protože Lidice a spol.).

Případně - abych to udržel v SW mantinelech - zničení první Death Star, byť jim muselo být jasné, co zkáza stanice způsobí, pokud na ní nebude Palpy i Vader - což se stalo:-) (tj. Impérium nebude poraženo a bude se mstít). Ukázáno to sice nebylo, ale předpokládat, že následovaly podobné (resp. ještě násobně rozsáhlejší) restrikce jako po heistu v Andorovi, je celkem logický úsudek. A taky to z povstalců v OT v očích většiny nedělá žádné šedé figury. I ten Smith v Clerks to myslel čistě jako vtip. 

Jo, kdyby třeba v Andorovi ukázali, že se na tu základnu povstalecké komando dostalo tak, že zlikvidovali nějakou skupinku domorodců (nepohodlní svědci) a převzali jejich roli/oblečení/věci, nebo aby při infiltraci odvedli pozornost nechali někde něco vybuchnout a přišli při tom o život civilisté, případně že povstalci používají podobné výslechové metody jako Impové (ať mi nikdo neříká, že ke všemu intelu se dostanou jen tak, že ty lidi prostě ukecají ke spolupráci:-) - v RO byl jen takový malý náznak), tak to by bylo už o něčem jiném.

Jestli myslíš jiný moment, tak jej klidně popiš, je samozřejmě možné, že mi něco uniklo. Zatím mi to ale připadá, že ta jedna jediná scéna na začátku RO je stále maximum Disneyho konkrétní snahy o nějakou nejednoznačnost povstalců v celém SW.

Andor (Sezóna 1) 8/10

Jo, je to hodně dobrý (produkční hodnoty, herci, atmosféra, vybrané scény a zejména celá linka s ISB - kéž by jsem se někdy dočkal filmu/seriálu, který obrátí role a good guys budou imperiálové, zatímco povstalci obyčejní teroristi), ale mohlo by to být ještě lepší (a stačilo by k tomu docela málo), plus je také otázkou, zda s extra pozitivním diváckým přijetím nemá co do činění fakt, že všechno ostatní (vyjma Mandaloriana a RO) na poli Disney SW produktů je nic moc.

Andor (postava) tady měl projít podobným charakterovým obloukem jako Erso v RO (oportunista starající se jen o sebe -> stoupenec povstání a celé myšlenky za tím - boj za svobodu a vyšší ideály, atd.), ale za celou sezónu se charakterově neposunul ani o kousek (ok, Gilroy si tohle může schovávat až pro druhou sezónu, ale pak nechápu, k čemu vlastně má být ta první), finále jednotlivých storyarců jsou super, ale epizody mezi tím jsou fakt jen dobře vypadající a dobře zahrané fillery (ten počet epizod vypadal už před premiérou dost neobvykle), ve kterých je to čekání na (další) klimaxovou epizodu jak ze strany postav, tak diváků doslova hmatatelné, jestli tady měl někdo snahu se ve světě SW posunout z černobílé do šedé (a z Impéria vs povstalců udělat třeba analogii k UK vs IRA), tak to tady prakticky vůbec nefunguje, protože motivu, který RO nakousl jednou jedinou scénou (cíl světí prostředky, za vítězstvím přes mrtvoly a je jedno, zda imperiálů nebo civilistů, atd.) a který měl být hlavním esem Andora (série), je bohužel věnováno minimum prostoru. Andorova (postava) myšlenková/hodnotová indoktrinace do hnutí povstalců na tom není o moc lépe.

Ani tak nejde o Impérium, byť by to bylo super, ale o povstalce. Žádná morální dilemata, žádné balancování na hraně větší/menší zlo, žádná postava, která by "zašla až příliš daleko", natož aby se někdo z nich třeba odvrátil od povstalců, protože seznal, že sice bojují za "just cause", ale prostředky, kterými se prakticky neliší od imperiálů, atd. Ale to je dáno zejména tím, že povstalci se tady objevují skoro jen do počtu. Možná mám přehnané nároky, ale tím, že seriál měl být o Andorovi (kterážto jediná postava v Disney linii dostala do vínku jisté nečernobílé zabarvení), tak jsem tak nějak doufal, že tahle nejednoznačnost bude jedním ze silných témat seriálu. Bohužel dost marně. Doufal jsem v pecku, v první sezóně jsem dostal "pouze" hodně fajn záležitost. Jsem fakt zvědavý, co Gilroy předvede ve druhé sezóně a zda pro mně některé/všechny z mých výtek zadupe do země, ale zatím v mém případě panuje jistá rozčarovanost. 

Lamborghini: The Man Behind The Legend 5/10

Lamborghiniho životní příběh a geneze jeho luxusních supersportů je extrémně vděčná premisa (zatímco neshody Ferrariho s Fordem daly za vznik legendárnímu závodnímu speciálu GT40, neshody Ferrariho s Lamborghinim vedly ke vzniku celé legendární automobilky), která dávala tvůrcům příležitost ji přetavit do působivého filmu. Tuto šanci se dotyční, bohužel, rozhodli do značné míry zahodit a výsledkem je průměrný, nízkorozpočtový, biopic, který se na své soupeře z ranku Mangoldovy pecky Ford v Ferrari, nebo (lze předpokládat) připravované Mannovy autobiografie Ferrari, dívá hodně z dálky.

Nízké produkční hodnoty jsou u velkolepé životní fresky automobilové legendy trochu problém, ale pokud by se zmíněný nedostatek kompenzoval silným příběhem a charaktery, případně dalšími silnými stránkami (herecké výkony, hudba, kamera, atd.), bylo by vše odpuštěno. Podezřele skromná stopáž už předem dávala trochu tušit, že pravděpodobně nepůjde o nijak rozmáchlou záležitost, přesto trvá více než polovinu filmu, než se příběh začne věnovat tomu podstatnému a totiž rozhodnutí pustit se, vedle produkce traktorů, do vývoje a výroby supersportů. Navíc všechno ostatní co následovalo poté zcela absentuje, takže na legendy typu Miura nebo Countach (pár minutovou účast ve snové sekvenci, která je mimochodem trestuhodně nevyužita, nepočítám) a cokoliv ohledně jejich vzniku, trochu nepochopitelně nedojde vůbec řeč a přitom jde o to hlavní, co by divák od filmu očekával (kdyby to celé bylo jen o traktorech, které firma vyrábí dodnes, tak by to asi příliš zájmu mezi diváky nevzbudilo). Naneštěstí tvůrci byli proti a divákům servírují ničím výjimečnou (a lacině působící) historku, která se polovinu času zabývá naprostými začátky automobilky (založení firmy a vznik prvního traktoru). Jistě, je to dědictví značky a do příběhu to patří, ale není jediný důvod se téhle fázi Lamborghiniho života a historie značky věnovat více, než je nezbytně nutné. 

Grillo v hlavní roli je, oproti traileru, ve filmu sotva polovinu stopáže, přičemž hraje docela slušně a na první pohled se snaží, ale scénář mu nezavdává příliš prostoru se herecky nějak výrazněji předvést. I vinou toho, že motiv rodinných problémů a souvisejících temnějších odstínů Lamborghiniho charekteru (střídání milenek, nedostatek času na rodinu, atd.) je jen lehce naznačen, totéž se pak týká jeho komplikovaného vztahu s manželkou a synem. Byrne jako Ferrari má minimum prostoru (což je škoda) a Sorvino v roli Grillovy manželky na tom není o moc lépe (dtto). Jakoby to nestačilo, některé dialogy značně šustí papírem a herecké výkony v první polovině filmu (než se na scéně objeví Grillo) jsou na hraně ochotnického divadla, plus co chtěli tvůrci divákovi sdělit epilogem z 90s (Grillo je hrdý na svou práci, nebo lituje svých činů vůči rodině, nebo si užívá odpočinek a nic neřeší, nebo něco úplně jiného?) možná netuší ani oni sami.

Dle informace v závěrečných titulcích filmaři s automobilkou žádným způsobem nespolupracovali, což možná vysvětluje proč ve filmu - paradoxně - skoro žádné Lamborghini (myšleno auta) nejsou, natož aby je divák spatřil takříkajíc "v akci". Závod s veterány působí nudně a vlastně i trochu směšně, protože auta se viditelně pohybují nízkou rychlostí (aby se jim náhodou během filmování nic nestalo?), kamera a střih jedou taktéž na volnoběh a přesně zapadají do celkového stylu lacinějšího filmu pro televizi, ve kterém se lidem za kamerou nedostává jak potřebných financí, tak vlastních schopností. 

P.S. Nejlepší scénou v celém filmu je vtípek se skicou hřebce a býka, což pro jeho tvůrce není moc příznivé vysvědčení.

neděle 20. listopadu 2022

Don't Look Now: We're Being Shot At

Samozřejmě velká a nestárnoucí klasika, respektive jedna z mnoha, když je v tom "zapletený" geniální de Funèse, protože jestli na někoho platí, že ať už dojde řeč na jakýkoliv jeho film, tak prakticky nelze šlápnout vedle, tak rozhodně na něj. Když se k tomu přidá fakt, že nikdo na světě si tehdy neuměl z nácků dělat tak kultivovanou legraci jako frantíci (Indy, doufám, promine:-)), vynikající situační/převlekové komedie byly u jmenovaných v 60s a 70s pomalu národním sportem, kombinace hned trojice národních kultur zavdává příležitost k rozehrání spousty zábavných etud a zde přítomný Bourvil byl pro roli "nahrávače na komediální smeče" přímo zrozen (velká škoda, že tohle byla s de Funèsem jejich druhá a poslední spolupráce, protože spolu tvořili skvělý "jin & jang" tandem), tak je jasné, že tady se divákům servíruje vyložená filmová delikatesa, kterou v našich končinách ještě o trochu výše posouvá (jak jinak než) parádní dobový dabing. Když se člověk podívá, s jakou lehkostí a jistotou je podobná "nenáročná" premisa zahrána a natočena, tak si až říká, že pokud jsou po ruce schopní lidé před i za kamerou, tak to přece nemůže být zase tak těžké. Pak se ovšem podívá na něco z ranku Stůj, nebo se netrefím! a vrátí se zase hezky zpátky na zem:-). Jo, je to těžké a proto to zvládnou jen ti nejlepší.    

sobota 19. listopadu 2022

Black Adam 6/10

Collet-Serra si podle všeho na place loňského Jungle Cruise padl s Johnsonem hodně do oka a tak nyní dostal šanci, aby si Johnson mohl splnit svůj sen, ztvárnit na plátně titulního antihrdinu ze superhrdinského DC písečku, právě v jeho režijním doprovodu. A dopadlo to nakonec možná o malinko lépe, než naznačoval ultra generický trailer o dalším pláštěnkovém originu v řadě (který tady byl už snad stokrát), s Johnsonem, který bude hrát zase jen Johnsona, "temnou" atmosférou a "drsnou" akcí, pochopitelně ovšem v mezích zákona ratingu pg-13 a s (nejen) finále utopeným v digibordelu. Překvapení se samozřejmě nekoná a vše zmíněné je v podstatě pravda, ale jsou zde i nějaké drobné polehčující okolnosti, díky kterým je film ve výsledku neškodná spotřební jednohubka na jedno zhlédnutí. Což je asi maximum toho, co by se od podobného typu filmu dalo předem očekávat.

Johnsonovi role docela sedí, protože není (zcela jistě marně:-)) tlačen do jakýchkoliv, herecky trochu náročnějších, poloh a jako obvykle v jeho případě mu bohatě stačí v každé scéně jen "existovat" a při tom se tvářit zasmušile nebo drsně, sem tam pronést vtipnou hlášku a významně nadzvednout obočí. Humor je pochopitelně přítomen, ale svou mírou infantilnosti a celkovým zastoupením v ději naštěstí dosahuje, ve srovnání s nedávnou konkurencí, relativně rozumných hodnot. Film úplně rezignuje (aby ne, když hlavní roli tady hraje Johnson:-)) na jakoukoliv ambici stran propracovanosti postav, komplikovanosti děje, vysvětlování minulosti postav a jejich vzájemných vztahů, nebo náročnosti v příběhu diskutovaných témat a to vše na úkor akce. Ta je sice po řemeslné stránce obyčejný průměr, ale je vskutku všudypřítomná, dosahuje obstojného měřítka a kvituji s povděkem, že se v drtivé většině času odehrává za denního světla (a tvůrci se zbaběle neuchylují k provařené blockbusterové berličce "triky utopíme v milosrdné tmě, tudíž jich bude moci být ve scéně méně, tudíž budou levnější"). I díky tomu si film po většinu stopáže (která přesahuje dvě hodiny) drží slušné tempo, protože se stále něco děje a nudným konverzačním scénám, vyplňujícím jen čas mezi jednotlivými akčními momenty, se věnuje minimum prostoru. Pochvalu zaslouží rovněž docela povedený OST od Balfeho.

Podobný "uspěchaný" přístup má ale samozřejmě i nějaké ty nedostatky. Předně v podobě Justice Society přichází na scénu nová týmovka, přičemž se tvůrci neobtěžují jakýmkoliv způsobem příslušné postavy představit divákovi nad rámec velice stručných oznámení, jakou superschopností ta která postava disponuje, takže jejich následný osud je divákovi naprosto ukradený (což je třeba u Brosnana škoda). Na otázku proč je ke zpacifikování Johnsona, považovaného za hrozbu pro celý svět a který se svými schopnostmi bez potíží vyrovná top tier pláštěnce Supermanovi, vypravena skupinka low-level superhrdinských nýmandů, namísto toho, aby se angažoval kdokoliv z týmu Justice League (v ideálním případě vcelku logicky samotný Superman, nebo alespoň ten Shazam), se bohužel člověk odpovědi nedočká (o to vtipněji pak vyznívá potitulkovka, ve které se divokou kartou, ztělesněnou nejslavnějším kryptonit-fobikem na světě, zahraje a to přitom v době, kdy je už titulní antihrdina takříkajíc "v klidu") a přitom by stačilo celou záležitost vyřídit jedním dialogem ("teď mají na práci něco jiného, ale stejně závažného, někde jinde"), nebo ji, jako pomrknutí na diváky, zahrát do autu vtipnou hláškou (viz konec seriálového Peacemakera). A jelikož zmíněná partička "kdo byl zrovna po ruce" ve filmu hraje s Johnsonem i se záporákem v rámci soubojů v podstatě vyrovnanou partii, opět (v superhrdinských filmech už tradičně) tady dochází k syndromu "nekonzistentní power scale postav". Na konto zmíněného záporáka je pak potřeba poznamenat, že je značně nevýrazný, na plátně stráví proklatě málo času, k Johnsonovi nemá prakticky žádnou vazbu, natož dokonce nějaký vztah a celkově je zde jen do počtu (jaké to ale překvapení:-)).

V souhrnu se tak jedná víceméně o to samé, co před pár lety předvedl příbuzný Shazam, jen s násobně větší hvězdou v hlavní roli, bez faktoru "plno vedlejších postav hraje plno otravných dětí", za to s množstvím slow-mo záběrů, které svou samoúčelností pomalu dosahují Snyderovského levelu nesnesitelnosti (a bez kterých by měl film možná až o desítky minut méně) a Cavillovou cameo potitulkovkou, která je asi to úplně nejlepší, co se v celém filmu objevilo a dost možná také jediný důvod, proč si na film v budoucnu vůbec někdo vzpomene (což je jak pro WB, tak pro film jako takový poněkud tristní bilance). 


pátek 18. listopadu 2022

The Before Trilogy

Do nedávna filmový panic stran nejlepší trilogie všech dob*, jak někteří nazývají Linklaterovu romcom, potažmo dramedy, ságu, se konečně odhodlal napravit další z mnoha černých puntíků v jeho nabitém backlogu a zkoukl všechny tři filmy najednou. Jelikož jsem v jádru křehká duše (se zálibou v raném Raimim, Jacksonovi, Wooovi nebo Evansovi, ale to se nevylučuje:-)), tak šimrání se dostavilo a jo, je to moc fajn. Možná budu výjimka, ale v mém případě s každým dalším filmem nadšení neklesalo, ale naopak stoupalo. 

Každopádně potenciální čtyřku bych si dal moc rád a snad někdy opravdu vznikne. Všichni tři jsou po tvůrčí stránce ještě při síle, celý koncept nahlížení do života titulního páru vždy po mnoha letech je unikátní a byla by škoda se k němu ještě nevrátit (odvyprávět toho je stále ještě možné dost viz vztahové peripetie Thompson a Rickmana v Love Actually) a to nejdůležitější - chci, sakra, zjistit, zda cesta časem zafungovala nebo ne:-).

*Tohle bych s dovolením přece jen ponechal někomu z pětice Coppola/Lucas/Jackson/Spielberg/Zemeckis.


No, já se u některých situací a jejich společných dialozích bavil s úsměvem na rtech a myslím, že to bylo i jejich účelem, ale ok, nejsou tam humory v tradičním slova smyslu, které si obvykle člověk škatulkuje jako "slovo, které se nesmí vyslovit", tak beru zpět:-).

Co jsem teď zběžně prošel zdroj: internet, tak Delpy se k tomu staví rezervovaně, ale Hawke s Linklaterem by si dali říct. Devítileté okno už propásli, tak prý možná v budoucnosti zopakují něco podobného jako Bergman se Scenes from a Marriage vs Saraband. Tak uvidíme. Naštěstí trilogie končí skvěle, takže i kdyby to nakonec se čtyřkou nevyšlo, tak se zase tak moc neděje (ale škoda by to byla, to zpět neberu:-)).

Before Sunrise & Before Sunset & Before Midnight

Before Sunrise 8/10

Hawke i Delpy super sympatická dvojice, které nelze nefandit, dialogy na první pohled poslech o ničem a přitom o všem (v životě podstatném), nenápadné, ale o to silnější emoce, vzájemná chemie a jiskření, nenucená civilní atmosféra ("tohle by se mohlo stát i vám" - nemohlo, ale když ono se tomu v Linklaterově podání tak snadno věří:-)), prchavost okamžiku v celé své kráse, citová katarze pod noční oblohou (uff, naštěstí to vyšlo), ambivalentní závěr (ponechávající poslední slovo divákovi), ale hlavně - na všechno tak strašně málo času (aneb jak náhle to začalo, tak náhle to i skončilo):-). Plus velký respekt jak směrem k hercům, tak k Linklaterovi za technickou realizaci, protože ty neuvěřitelně dlouhé dialogové one-shoty musely být fakt výzva (pamatování si kvantum replik, obávané přebrebty, členové štábu nebo komparsu nechtěně v záběru, atd.).


Before Sunset 8/10

Hawke i Delpy pokračují v herecké krasojízdě, všechny podstatné atributy jedničky (atmosféra, chemie mezi těma dvěma a plno emocí pod povrchem) zachovány, dialogové tempo a množství témat, na které lze zavést řeč, nepolevuje, ovšem přes vokální rychlopalbu nově přibývá další vrstva "kolik je toho vyřčeno vs kolik toho zůstává nevysloveno" (ta je sice částečně přítomna i v jedničce, ale teprve ve dvojce dostává grády), pro dvojici první citové vystřízlivění/střet s realitou, poznání, že Delpy je kromě herečky i dost slušná zpěvačka/hudebnice, křehké citové balancování neradostné životní partnerské zkušenosti vs druhá šance (nebo osud?), famózní klimax se zpěvem, ve kterém jsou vzájemné city doslova hmatatelné, opět neurčitý závěr, který ale naplňuje diváka optimismem (tentokrát to už těm dvěma musí vyjít:-)) a samozřejmě další kudos za technickou realizaci.


Before Midnight 8/10

Hawke i Delpy nezklamali ani tentokrát, právě naopak, s titulní dvojící to dobře dopadlo (no konečně:-)) a s jejich dlouhodobým vztahem celkem logicky dochází k žánrovému posunu od nenáročného romcomu ke vztahové dramedy, protože krom štěstí a radosti u partnerů přibyly i nějaké ty starosti, závazky, dávné křivdy, nenaplněné ambice a sny, nebo mylné domněnky vůči protějšku, tudíž faktor "vyřčeno vs nevysloveno" mocně leveluje na "vyřčeno nebo nevysloveno, stejně za to můžeš Ty:-)", silné stránky z minula i předminula nadále přetrvávají, šíře diskutovaných témat díky dalším postavám, přicházejícím na scénu, ještě narůstá, pomalu se vkrádající rozkol "já jsem tak šťastný vs já nejsem zase až tak šťastná", atmosféra pomalu houstne a kumulativní, citově-vztahová, bomba v závěru ("kdo za co může a proč vlastně pokračovat dál"), která by z fleku mohla představovat prequel k Marriage Story:-). 

středa 16. listopadu 2022

Smile 7/10

Po nedávném výborném strašidelném kusu Barbarian, který diváky zaujal svou nekonvenčností a hraním si s žánrovými pravidly, je tady další velice zajímavý příspěvek do hororového žánru a opět jde o dílo od téměř nezkušeného tvůrce, pro změnu ovšem z opačného konce koncepčního spektra, protože film se naopak všech obvyklých, časem prověřených, hororových škatulek drží velmi důsledně, počínaje samotnou premisou, přes styl vyprávění, až po technickou realizaci. Naštěstí si při tom tvůrci počínají s rozmyslem a moc dobře vědí, co, kdy a jak na diváka ve filmu patřičným způsobem funguje a co případně ne. 

Debutant na poli celovečerního formátu Finn se, po dvou krátkometrážních pokusech, odvážně rozhodl pustit do plnohodnotného filmu a vydal se při tom podobnou tvůrčí cestou jako hororový matador Raimi, protože tak jako on svou skromnou záležitost Within The Woods následně rozpracoval do rozpočtem, měřítkem a stopáží rozmáchlejšího hororového hitu The Evil Dead, ze kterého se okamžitě stala kultovní klasika žánru, tak i v případě Finna došlo k tomu, že jeho pár let starý kraťas Laura Hasn't Slept o terapeutovi a jeho pacientovi, pronásledovaném nočními můrami, se stal předobrazem (respektive přímým předchůdcem) současného filmu, a to na rozdíl od Raimiho dokonce na podnět studia, které v uvedeném konceptu a Finnovi jako tvůrci vidělo potenciál. A to až do takové míry, že původně čistě pro stream určený projekt byl po pozitivních ohlasech z testovacích projekcí nakonec poslán do kino distribuce.

Je pravdou, že dějovou výstavbou příběhu je film jen kopírkou jiného, ale taktéž věhlasného, zástupce hororu a totiž The Ring a všech jeho méně slavných (a zdařilých) následovníků typu It Follows, The Bye Bye Man, Truth Or Dare a jistě tuny dalších, takže žánrově zkušený divák předem tuší, co bude během děje asi tak následovat a kam celá příběhová linka pravděpodobně dospěje (a mýlit se moc nebude). Na druhou stranu osvědčená kombinace hororu a detektivky (viz The Ring, Scream, The Others, atd.) funguje skvěle i tentokrát, protože vypjaté hororové momenty se pravidelně střídají se scénami napínavého pátrání po původci všeho zla a divák tak nemá příliš času si oddechnout. I díky tomu, že se Finnovi daří pěkně budovat znepokojivou atmosféru, naplno využívající motivu "co je ještě skutečné a co už ne".

Relativně neokoukaná tvář Bacon v titulní roli předvedla působivý výkon a především její zásluhou tvůrci vystavěný psychologický rozbor postupného rozpadu osobnosti hlavní hrdinky, zasažené navíc dlouholetým traumatem, funguje na výbornou. Vedle Bacon mezi klady snímku rovněž patří povinné žánrové atributy typu nepostradatelných jump scare scén (ty jsou zde zastoupeny doslova na každém rohu a sice jde obecně o trochu laciný způsob, jak divákovi zvýšit srdeční tep, ale svůj účel plní dokonale, takže mise je splněna:-)), nebo pořádných gore prvků (těch je tady docela poskrovnu, ale možná o to více, na podprahové "šokující" úrovni, stojí za to, což není divu, když praktické triky měli na starosti šikulové z Amalgamated Dynamics) a technická stránka věci (některé konkrétní scény jsou, pomocí pomalých kamerových jízd, úhlů záběrů, střihu a zvuku, který si častokrát nezadá s kdejakou zvukovou nahrávkou, trpící "loudness war" syndromem:-), skutečně propracované), přičemž v neposlední řadě potěšil i krásně nekompromisní konec, aneb show row must go on:-).

Dosáhnout na status kultovní klasiky, tak jako to dokázal Raimi, se zde sice Finnovi nepodařilo, ale meta zábavné a v některých momentech značně intenzivní žánrové jednohubky překonána byla (což také není samozřejmost, u debutu pak obzvláště), takže celkově u mě panuje spokojenost. Finn tady názorně předvedl, že talent mu rozhodně nechybí a film nestojí za divákovu pozornost jen díky povedené marketingové kampani, takže do budoucna bude záhodno jeho kariéru pozorně sledovat:-). 

úterý 15. listopadu 2022

Amsterdam 7/10

Russell se po docela dlouhé tvůrčí pauze vrací k režii a se svým novým filmem, který je tak trochu komedie, tak trochu krimi/detektivka, tak trochu satira a tak trochu moralitka a zdvižený prst společnosti, se opět vydává do minulosti a divákům předkládá příběh, volně vycházející ze skutečných událostí. Tak jako u předešlých Russellových počinů je film především vztahovka a ústřední zápletka, doplněná o kritický komentář k současné politické situaci v US, je tady tak říkajíc na vedlejší koleji. Podobně se to nakonec má i se samotným názvem filmu, který má v příběhu zcela zanedbatelnou úlohu a děj se točí kolem něčeho úplně jiného, než je zmíněné město v Evropě.

V podstatě tak jde o dost podobný kus jako je o dekádu starší Russellova záležitost American Hustle. Retro historka inspirující se skutečnou, málo známou, událostí, kterou Russell využívá k širšímu společenskému vyjádření a která paradoxně vlastně hraje ve filmu mnohem menší roli, než by divák očekával, protože Russella zajímají především jednotlivé postavy, jejich vzájemné vztahy, myšlenkové rozpoložení a motivace jednání (zkrátka důvody k tomu, proč dělají to, co právě dělají), na čemž poté, na obecnější úrovni, staví svoji sociálně-kritickou výpověď (motiv korupce a prolínání politiky a organizovaného zločinu v tomto případě vystřídalo téma polarizace společnosti, z toho vycházejícího politického extremismu a radikální dělba moci). 

K tomu samozřejmě nechybějí všechny Russellovy tradiční propriety, které jsou zde přítomny v míře vrchovaté. Tudíž se divák i tentokrát ve filmu dočká hutných dialogových přestřelek mezi postavami, dramaticky vypjatých scén (někdy až na úrovni hysterických výstupů daných postav) nebo častých rychlých close-up záběrů na tváře herců (až má divák někdy strach, aby do hercovy hlavy nenarazila kamera:-)) a to vše v doprovodu opět nadstandardní stopáže a opět doslova castingového dream teamu (s ohledem na svou špatnou pověst, stran chování k hercům na place, se člověk musí ptát, jak to ten Russell vlastně dělá, že se mu pravidelně daří usmlouvat jednu hereckou osobnost za druhou:-)), který diváka doslova svádí ke hře "Jaká další postava se v příští chvíli v ději objeví a kdo další slavný ji bude hrát:-)?", přičemž je vlastně škoda, že Russell film nepojal jako heist movie, protože počtem hvězd na metr filmového pásu by se bez potíží dokázal vyrovnat obsazení Ocean's Eleven/Twelve/Thirteen.

Hlavní příběhová linka (jak vyšetřování podezřelého úmrtí, tak následné pátrání po vrahovi a jeho motivu) je vlastně strašlivě banální a v kdejaké televizní sérii detektivek by tak tak stačila na hodinovou epizodu. Zároveň v průběhu filmu detektivní vyprávění opakovaně tak trochu ustupuje do pozadí ve prospěch rozvíjení vztahů mezi jednotlivými postavami (i za pomocí dlouhých flashbacků, které by se daly vyřešit minutovým záběrem s hlasem vypravěče na pozadí) až do takové míry, že se na první pohled zdá, že expozice trvá snad polovinu filmu a vlastně se dost dlouho, po dějové stránce, nic moc neděje (i proto, že ve filmu není prakticky žádná akce a drtivou porci času zabírají jen dialogy postav). Pro Russella jde zkrátka jen o atraktivní "kulisu", v jejímž rámci se pro něj odehrává to podstatné a totiž, v průběhu času se průběžně proměňující, vztahové osudy ústředního tria hlavních hrdinů.

Přes to přese všechno jsem se velice dobře bavil a celý film jsem byl zvědavý, jak a kam se děj dále vyvine, totéž pak osudy postav (jelikož skutečnou událost, na kterou se Russell odkazuje, jsem do té doby neznal) a zásluhu na tom v podstatné míře má jak herecké obsazení (Bale a jeho neustále vypadávající skleněné oko opět dominuje, Robbie je tady opět zlatíčko, Washington je hodně fajn, De Niro si připisuje další vedlejší, ale o to více vděčnou, roli a zbytek castingu rovněž není o moc pozadu), tak také řemeslné kvality filmu (Lubezkiho kamera se i zde předvádí v tom nejlepším (ehm:-)) světle, přičemž některé kamerové jízdy a stylový způsob, jakým se kamera pohybuje mezi postavami, jsou vyloženě parádní, plus výprava, kostýmy a hudba jsou taktéž na výborné úrovni), takže v souhrnu rozhodně zvedám palec nahoru.

pondělí 14. listopadu 2022

Avatar: The Way Of Water (Bilance)

Strejda Jim bude zase králem (světa):-). Na kino frontě klid, všichni konkurenti (ehm, jací konkurenti:-)?) odklizeni na příští rok, hlad diváků po good old blockbusterech klasického střihu (typu Mavericka) obrovský, ještě větší důraz na rodinnou linku a zábavu úplně pro všechny a předpokládaná audiovizuální prezentace, ze které si většina diváků (opět) sedne na prdel.

Plus příští rok v únoru, kdy bude imho v kinech úplně stejně mrtvo jako teď v prosinci, začne do kasičky přisypávat re-release Titanicu (nedivil bych se, kdyby v té době byl Avatar ještě v kinech a dělal slušná čísla).

Kravaťáci v Disney/ex-Foxu by lepší startovací podmínky Cameronovi pro zkasírování všeho a všech nejrůznějšími odsuny premiéry nevymysleli:-).  


I vy malověrní, strejda Jim vám (zase) ukáže:-). Kdo tipoval, že si pavouk v době zuřící pandemie a bez pomoci soudruhů dojde téměř pro 2m? Kdo tipoval, že si pokračování po letech o letadýlkách a opět bez pomoci soudruhů dojde téměř pro 1.5m? Kdo tipoval, že si dinosauři dojdou pro 1m (já jo:-) - sice těsně a díky soudruhům, ale na to se historie ptát nebude)?

Cestičku mají v Disney umetenou díky nulové konkurenci a hladu po old fashion blockbusterech dokonale, takže pokud tam nepracují úplní idioti a Cameron dodá svůj obvyklý (ve srovná se zbytkem startovacího pole über) standard, tak "prodají" film jako big event/big comeback, který nemá cenu vidět nikde jinde než v kině, fakt úplně každému a značně velkému množství z nich opakovaně.

Budu odvážný a věřím, že když to půjde dobře, bude se končit někde okolo posledního pavouka, případně ještě výš a když (z jakýchkoliv důvodů) ne, tak někde okolo Mavericka. Snad to Cameron neposere a nepřijdu o věneček ikonku:-).


The Lord of Bucks: The Return of the BO King:-). Producenty nervózně refreshovat BOM bych si dokázal představit možná tak u F&F 10 nebo M:I 7&8, kde se rozpočet vymkl kontrole a nejsou to série, ve kterých je tutovka, že filmy budou obří cashgrab tak jako tak (u M:I je to trochu nepochopitelné s ohledem na dodávanou kvalitu, ale to je jiný příběh), u Camerona/Landaua fakt ne.

I když o tom, že dvojka/trojka musí uspět, aby došlo na čtyřku/pětku mluvil Cameron už před nějakou dobou, tak imho není náhoda, že tuhle historku vytahuje znovu před premiérou dvojky - imho jde primárně o "součást marketingové hry", jak zajistit, aby se o filmu mluvilo a ideálně ve stylu "to je ten film, který je tak drahý, že musí vydělat xyz" -> message pro diváky = je to tak drahé, protože je to obří a úrovní všeho pak "whole new level" = musíš to vidět. Kromě toho je otázkou, co všechno vlastně počítá do pomyslných nákladů (vývoj kamerové techniky pro podvodní scény, produkce, marketing, atd.) a zda nepočítá dvojku a trojku dohromady (tipnul bych si, že jo). 

Každopádně ať už si dvojka dojde pro jakékoliv numero (osobně doufám, že někam ke Spideymu a možná ještě dál se dostane), tak nepůjde o konečnou, protože budou v průběhu let tutově následovat další re-releasy (ať už s dalšími díly, nebo výroční) a pár chechtáků se ještě opakovaně přisype.

P.S. Jo a žádná dvojka Piraní (kde prý mají dokonce lítat, či co) neexistuje, za šíření podobných fake news (lítající piraně? tak určitě:-)) by měly padat tvrdé tresty:-).  


Avatar i Titanic mají domestic tržby 30%. Vykládat větu "In order to be profitable, he’d said, “you have to be the third or fourth highest-grossing film in history. That’s your threshold. That’s your break even.” https://www.gq.com/story/james-cameron-profile-men-of-the-year-2022 tak, že měl na mysli US tržby imho nedává moc smysl, když mu 70% (dejme tomu, že dvojka na tom bude stejně) dělá zbytek světa. I kvůli kontextu toho jak to řekl (how expensive? very fucking). 


Overseas tržby se pohybují okolo 60% až 70% prakticky u všech filmů v top 100 ww (když pominu v US extra silné značky typu SW, kde se to blíží půl na půl) nehledě na kurz usd, zapojení Číny, prakticky cokoliv, takže se odvažuji tipovat, že dvojka na tom bude s podílem stejně. 

Podstatnější je ale to, že nevíme, co do kalkulace nákladů všechno započítal, jinak by se dalo odvodit, zda měl na mysli domestic nebo overseas. Takhle naslepo mi prostě "in history" = "in domestic history" nedává žádný smysl, když má k tomu souběžně 2x až 3x tak velký finanční tok z overseas.


První 100m otevírák v Cameronově kariéře a jízda pokračuje, a.k.a. všechno jde podle plánu:-). Na dost dlouho nulová konkurence všude okolo a pokud si někdo chce v období svátků odpočinout od každodenního shonu v kině, tak Avatar je jasná volba. Totéž platí, pokud si bude chtít odpočinout až po Novém roce:-). Cameron a spol. imho sází právě na to, že se u dvojky potvrdí status trvalky. A něco mi říká, že se železňák po letech zase objeví v top listu nejlépe placených lidí v entertainment businessu ve Forbes:-).

Protože o čtyřce s pětkou ještě ofiko nepadlo ani slovo, přestože je už teď jasné, že z filmu je obří hit (možná ne v kontextu all time, ale v (post)pandemic éře rozhodně a pořád si myslím, že ten budget je za dvojku s trojkou dohromady). Možná až padne miliarda, nebo po Novém roce. Trojka bude nepochybně také úspěšná a pokud počítají s tím, že čtyřka s pětkou budou vznikat opět souběžně a s cca dvěma roky na fx a postprodukci, plus se má dodržet ten představený release plan, tak by měli začít točit už někdy příští rok.


Moc pěkný, ať už si o dvojce myslí kdokoliv cokoliv, tak Cameron si max profit za svůj přístup k filmařině zaslouží jako málokdo a jsem rád, že jej publikum více než podrželo:). Jinak žádné obvyklé extrémní propady v dohledu, naopak jak doma, tak venku se z víkendu na víkend posiluje, na většině trhů se preferují dražší projekce, word of mouth očividně funguje a v programu kin pěkně umeteno až do Ant-Mana (respektive Titanicu:-)) příští měsíc. Dvou miliarda sice zatím není vyloženě tutovka, ale prakticky není důvod, proč by měl Cameron v dohledné době končit ve své BO krasojízdě. Kdyby nadto šli soudruzi do sebe a padla by F9 se svými 200m plus, tak by to bylo úplně ideální:-). #itain'tovertillitsover #maytheboxofficebewithyou #toinfinityandbeyond #nobodyputscameroninacorner


Já to říkal:-). Sice jsem nebyl zdaleka sám, ale jsem rád, že mou drahocennou důvěru v něho vloženou Cameron nezklamal. Ne, kecám, důležité především je, že to vážně vyšlo, pavouk padne, Cameron si může úlevně oddechnout, Disney nehodí dcp s trojkou do koše (jako WB s Batgirl:-)), protože dvojka nedala Cameronem zmíněnou dvoumiliardu a čtyřka s pětkou dříve nebo později dostanou zelenou. Hell yeah:-).


Po téhle krasojízdě vypadají ty komentáře před premiérou o tom, jak bude mít Cameron co dělat, aby vůbec "zvládl" miliardu, protože koho tahle značka po 13 letech zajímá, totéž 3D atrakce, pandemie a lidi přestali chodit do kina, jednička byla náhoda/souhra okolností/whatever, atd. fakt vtipně:-). Už se těším, až si za dva roky s trojkou tohle kolečko zopakujeme. OK, jednička byla úspěch, dvojka sice taky vyšla (náhoda/souhra okolností/whatever), ale na trojku už vážně, ale opravdu vážně, (skoro) nikdo zvědavý nebude, atd. Tak určitě:-).

Cameron na férovku buduje SW universe pro 21. století. Atrakce v Disney parku check, spolupráce s Legem check, porno parodie check:-), loni dvojka, letos nebo příští rok Frontiers of Pandora, napřesrok trojka a to se ta opravdová lavina teprve formuje. Další hry, seriály a dost možná spin-offy od jiných režisérů (Rodriguez mrk mrk:-)) jsou imho jen otázkou času. Za časů šetřílka Foxe by to bylo "někdy/možná/jednou", u skrblíka Disneyho je to úplná tutovka (pokud do toho sám Cameron nehodí z nějakého důvodu vidle).

Titanic příští měsíc sice nějaké drobné zase přisype, ale výhledově by mohl nakonec padnout i ten, protože dvojku jistě čeká mnoho a mnoho dalších re-releaseů před trojkou, čtyřkou i pětkou (přinejmenším by byli v Disney idioti, kdyby tuhle kličku znovu nevyzkoušeli a vlastně bych se moc nedivil, kdyby to zkusili už letos někdy na konci roku, pokud bude nějaká příhodná příležitost typu konkrétního BO numera, viz Endgame vs jednička).


Bylo by celkem vtipné, kdyby se dvojka dotáhla na Titanic do jeho re-releasu a pak bychom pár týdnů sledovali "one man army", jak se vzájemně přetahuje o třetí místo celosvětově a Cameron opakovaně píše sám sobě congrats o překonání Titanicu/dvojky:-). Čína stále slušně přisypává (F9 jako největší pandemická kasírka u nich padne) a celkově má Cameron minimálně do konce měsíce volné pole působnosti, takže nějaká šance tady je.

Jinak se ale trochu divím, že stran čtyřky a pětky je stále ticho po pěšině. Loni jsem tipoval, že touhle dobou už bude mít Cameron ofiko zelenou. Pokud na fx a post-produkci u každého dílu počítají se zhruba dvěma roky, tak to aby s produkcí začali už někdy letos.

P.S. Výsledky Pussycat naprosto zasloužené, protože film je pecka a je fajn, že to publikum reflektuje nejen v hodnocení, ale i v pokladnách (což zdaleka není pravidlo).  


To jo, s jejich Novým rokem příští týden do kin naběhne domácí produkce a s ní i soudruzi ve velkém, ale Avatar má mít údajně výjimku na dobu promítání (netuším na jak dlouho), tak možná zafunguje efekt, kdy bude dál přisypávat docela málo, ale dost dlouho:-). 


Ou jé, už to pomalu začíná:-). Titanic je hit, ale s nějakými modrásky bude mít Cameron problém. Avatar je hit, ale dvojka už "mojo" mít nebude. Dvojka je hit, ale trojka už to nezvládne:-).

Tržby dvojky celkem jasně ukazují, že většina publika je spokojená. Není žádný důvod, proč by tahle skupina lidí nedorazila i na trojku. Není žádný důvod věřit, že by trojka šla kvalitativně nějak výrazně dolů. Cameron tvrdí, že každý další díl bude lepší - vzhledem k tomu, že dvojka je prakticky jen sidequest, resp. prolog, který především rozestavěl figurky na šachovnici pro další děj, nemám problém někomu, kdo vyhodí kompletní scénář pro dvojku do koše, protože pro něj není dost dobrý (a to je v něm souboj Na'vi v nulové gravitaci:-)) a prostě sepíše nový, tohle tvrzení věřit. Zvlášť když si podle rumorů pro trojku chystá věci, které diváci v sérii ještě neviděli.

Jasně že žádný tvůrce o svém připravovaném filmu neřekne, že už to není ono, nebo to stojí rovnou za ... nic, ale tvl řeč je snad o Cameronovi, ne? Jo, druhá Piraňa je brak, ale dál? Dál bylo přepisování historie, novodobé stavební kameny žánru a trikové revoluce:-).


U Camerona už mi pomalu docházejí komentáře:-). Téměř každý týden padne nějaká meta (o které jsem do té doby ani neměl tušení) a modrovodní trvalka za sebou v nejrůznějších žebříčcích/statistikách stále neúnavně zanechává jeden film za druhým. Pokud Titanic nezopakuje famózní tržební jízdu svého prvotního 3D releasu (což se asi nestane), tak jej Cameron s největší pravděpodobností avataří dvojkou znovu potopí (ehm:-)).

Pokud nemá Cameron s Disneym/ex-Foxem nějaký exclusive deal na dobu promítání v kinech (nedivil bych se), tak jsem zvědavý, kdy dvojku konečně uklidí na stream a jak si dál v pokladnách povede. Jak ukázal loni Maverick a nyní i Pussycat, pokud je film pecka, tak docela dost lidí na něj do kina zajde i přesto, že je již k dispozici na streamu. Tady by tomu bylo imho podobně.

neděle 13. listopadu 2022

Barry Lyndon

Kubrickova Barryho Lyndona jsem poprvé viděl až v tv v rámci pásma "vybrané/všechny filmy slavného režiséra" na čt a hned napoprvé jsem z něj byl docela paf (což se mi u některých jeho jiných filmů stalo až postupem času), aniž bych vlastně věděl proč. Hrozně dlouhé, nic moc se během děje nestane a hlavní postava je tak trochu hajzl. Ale ta úchvatná audiovizuální stránka, výprava a kostýmy, přesní herci, celková patina filmu, která se skvěle hodila k tématu, ukázkový story arc se vzestupem a pádem jednoho hochštaplera a tradiční Kubrickova preciznost a puntičkářství v každém detailu, to vše asi zafungovalo i na mou, značně přízemní, mysl:-).

Jednu dobu to pro mě byl úplně nejoblíbenější Kubrickův film. Tam se sice během let dostal jiný kandidát, ale v podobné "dream team" filmografii je vlastně jedno, co je něčího diváka topka, protože i zbytek peletonu nebude nijak zvlášť pozadu. Každopádně pořádný a výživný komentář by si pochopitelně zasloužil každý mistrův počin.

Věčná škoda, že Kubrickovi po propadáku Waterloo krachl ten Napoleon. Když člověk vidí, co dokázal v relativně komorním Barrym Lyndonovi, tak co teprve, kdyby dostal šanci natočit svůj srdcový projekt a ještě k tomu ve full scale. Ale zase bychom se asi nedočkali skvělého Barryho Lyndona. Hmm, těžká volba:-).    

Kill Bill: The Whole Bloody Affair

Kill Bill: The Whole Bloody Affair je pochopitelně fan edit poskládaný, tipuji, převážně z JP home video verzí obou filmů.

Stejná pecka jako originál(y) s pár drobnými vylepšeními. Více anime (nic moc podstatného), bitka s katanami kompletně v barvě je úplně boží a mám pocit, že přibylo i nějaké to gore, hláška o živé B.B. (která na konci Vol 1 teasovala Vol 2) pryč, takže neznalý divák může být na konci překvapen stejně jako Beatrix, plus nová scéna (původně nepoužitá, tj. v trochu horší kvalitě) flashbacku Billova souboje na katany s bandou anonymních poskoků. Nic moc tam sice nepředvede, ale je to alespoň malinkatý náznak toho, proč má být Bill vlastně takový frajer a všichni ostatní hadi z komanda jsou z něj ve filmu úplně paf. Celkově super zážitek a jako jo, když se zdrojový materiál ztratí/zničí (viz DC Event Horizonu, na který nikdy nedojde:-(), tak stopka je jasná a pochopitelná, ale zrovna tady fakt Tarantina nechápu, proč to oficiálně dodnes nepustil do světa (kromě na pár dnů omezeného, tehdejšího, kino releasu). Fanoušci by mu za to utrhali ruce (tak jako u všech jeho filmů). Tedy pokud jeho slibovaný poslední desátý flick nebude KB3 a následně nevypustí kompletně kompletní cut, složený ze všech třech filmů dohromady:-).

Kill Bill: The Whole Bloody Affair existuje také jako chronological fan edit.

Samozřejmě více pochopitelnější stran návaznosti děje než originál a taktéž samozřejmě s absencí momentů překvapení v místech, kde nechronologie vyprávění podobné "aha situace" zajišťovala (jak v rámci děje samotného, tak třeba v tom, že celá příběhová linka je ve skutečnosti hodně jednoduchá, což original cut docela úspěšně maskuje). Film jako takový funguje plus minus stejně dobře v obou verzích, ale stále bych preferoval original cut, protože ta nechronologie scén tomu přece jen dodává ještě jednu (drobnou) vrstvu navíc.

The Hateful Eight (Extended Version)

Pro fanoušky filmu a Tarantina obecně (jako jsem já:-)) je minisérie od Netflixu fajn zážitek s pár minutami dialogů navíc (většinou delší verze vyprávěných historek nebo trochu hlubší charakterizace postav), žádné nové dějové linky nebo významné nové scény se ovšem nekonají. Jsem rád, že jsem to viděl, ale upřímně se nejedná o nic až tak podstatného, bez čeho by se nedalo žít (Tarantino na to má, očividně, jiný názor a ve střižně se raději zdržoval tímhle, namísto toho, aby vydal KB: TWBA:-)) a napříště mi tak bude opět stačit original cut. V době vydání jsem se trochu bál, že se pomalu klube nový trend uvádět prodloužené/režisérské sestřihy na streamu (tudíž sběratelé modrých/černých placek mají smůlu), což se naštěstí nestalo, ale stejně mně trochu štve, že to potkalo zrovna jeden z mých hodně oblíbených filmů.

pátek 11. listopadu 2022

Weird: The Al Yankovic Story 7/10

Fakt, že filmovou autobiografii o proslulém mystifikátorovi, extravagantním baviči a autorovi nejrůznějších parodií na hudební hity let minulých i současných si dotyčný napsal sám (s pomocnou rukou přiloženou režisérem), hlavní role se nezhostil jen proto, že biopic pokrývá jeho kariéru od jeho úplných počátků (a tudíž je potřeba o něco mladšího dobrovolníka) a obecně nepůjde o klasický životopisný kus v tradičním slova smyslu, ale o další přiznanou mystifikaci, je s ohledem na mistrovu celou kariéru, vlastně úplně pochopitelný a logický:-).

Samotný děj filmu se skládá z několika slavných hudebních čísel, které tvoří highlighty snímku (na The Saga Begins bohužel trestuhodně, ale v rámci příběhu pochopitelně, nedošlo) a jejich (téměř jistě zcela) smyšlené geneze, doprovázené tradiční příběhovou linkou o postupném vzestupu největšího milovníka akordeonu na světě až na vrchol popularity. V podstatě by se dalo soudit, že tady jde jen o jedno velké hudební video s několika nezpívanými pasážemi v délce celovečerního filmu. Zkušení znalci mistrovy doby a jeho díla se tedy v průběhu vyprávění pravděpodobně nedočkají ničeho extra nového, co by je mohlo překvapit. 

Sám se nicméně mezi oddané fanoušky neřadím a moje povědomí o "podivném" (ehm:-)) obrýleném pánovi s pornoknírkem a trvalou na hlavě začalo a skončilo u zhlédnutí několika jeho nejslavnějších hudebních parodií (které se mi docela líbily), takže nemohu soudit, co všechno se ve filmu zakládá na skutečnosti, co je mírně přizpůsobeno pro filmově-dramatické účely a co je vyslovená fabulace. Přesto, nebo možná právě proto, jsem se při sledování filmu slušně bavil, přičemž značný podíl na tom měly jak některé vybrané scény (prohození role originálu vs parodie u Jacksonova hitu Bad, Maddona a její zakomponování do děje, dostaveníčko u narkomafie, pohovory v hudebním vydavatelství), tak především, hereckou výzvu neustále hledající, Radcliffe v hlavní roli. 

Přiznávám se, že v době HP jsem se Radcliffeovu herectví tak trochu smál, ale musím uznat, že už pár let si vybírá zajímavé projekty a vycházejí z toho, i jeho zásluhou, celkem slušné filmy (typu Swiss Army Man, Guns Akimbo, nebo Escape from Pretoria), včetně tohoto posledního, ve kterém si připisuje další chameleonský zářez, takže celkově palec nahoru filmu i jemu osobně:-).

Stardust

Tak jo, já to teda napíšu a bude to hereze:-). Když jsem film viděl někdy pár let po premiéře úplně poprvé, tak se u mě nějaké extra velké nadšení nekonalo. Jo, bylo to docela fajn, ale úžasný zážitek, nebo dokonce srdcovka fakt ne. Dost dlouho jsem se pak filmu vyhýbal, protože jsem si pamatoval, že mě tehdy až tak moc nezasáhl. Nicméně postupem času, občasným opakováním v tv, které jsem náhodou chytil (pokaždé trochu jinou část, takže jsem takhle rozkouskovaně v rozmezí několika let viděl skoro celý film) a možná i částečným posunem ve filmovém vkusu vlivem věku (uff:-)) jsem nakonec došel k poznání, že je to vlastně strašně super, takže letitá recidiva už naštěstí nepokračuje. Do levelu "srdcovka" jsem sice ještě stále nevystoupal, ale co není, může v budoucnu být, že:-)?

Film je podobně kouzelná pohádková romance jako o 20 let starší kultovní záležitost The Princess Bride, která současně dodržuje veškerá pohádková pravidla žánru (sympatický hlavní hrdina, krásná "dívka snů", zákeřné zlo hned v několika iteracích, kouzla a čáry, výprava za dobrodružstvím, vtipné vedlejší postavy (De Niro v negližé a s make-upem samozřejmě ftw:-)), klasický příběhový oblouk, ve kterém dobro na konci zvítězí a zlo je potrestáno, atd.) a zároveň se nebojí je lehce ohýbat a pomrkávat na dospělé publikum (všudypřítomné hlášky, chování postav, battle royale následníků trůnu, coming out pirátského kapitána, atd.). Kromě toho je skvěle napsána jako z příručky pro ukázkový storytelling (každá postava má jasnou roli v příběhu a všechny z nich dojdou na konci filmu svého naplnění, každá věc, která se v průběhu děje objeví, má svůj přesně daný, dříve nebo později divákovi vyjevený, účel a nic ve filmu není "jen tak do počtu"), nabitá parádním castingem, plným už tehdy nebo dnes slavných hereckých osobností a doplněná epickým OST, který úspěšně maskuje skromnější produkční hodnoty. Prostě zasloužená pecka, no:-).    

středa 9. listopadu 2022

All Quiet On The Western Front 8/10

Skvělý válečný film z filmaři nemnoho protěžovaného prvoválečného pekla zákopové války, který je shodou okolností tu více, tu méně volnou adaptací (jelikož, kupodivu, i takové, spíše inspirační než věrné (natož doslovné), adaptace vznikají a ne, není to špatně a ano, může to fungovat) výjimečně kvalitní předlohy, která byla prověřena časem a zcela právem nabyla současného statusu nezpochybnitelné literární klasiky. Což se na poli filmu aktuální adaptaci z pochopitelných důvodů nezdaří, ale působivý pohled na životy vojáků i civilistů v době Velké Války to rozhodně je.

Nevěrnost předloze je asi také největší (zdánlivá) "chyba" této adaptace, protože v přímém souboji s knihou samozřejmě film neobstojí (na rozdíl třeba od předchozí adaptace z 30s, která se nejen v rámci svého žánru klasikou stala) a to právě kvůli faktu, jak volně přistupují jeho tvůrci k původnímu materiálu a jak, na první pohled ledabyle, pracují s jeho myšlenkami a motivy. Pokud však divák odhlédne od neustálého srovnávání co dělá film jinak a případně hůře, zůstane mu před očima výborný příspěvek do žánru válečných filmů (kterých je v současnosti obecně jako šafránu, natož těch opravdu kvalitních). Já jsem na tuhle pomyslnou hru jak (úžasné) to bylo v předloze a jak je to (mizerné) v aktuální adaptaci nepřistoupil a nejen díky tomu se skvěle bavil, jelikož film, pominu-li nevěrnost vůči předloze, disponuje vlastními přednostmi.

Je pravda, že si divák v průběhu filmu k hlavní postavě, natož k jeho spolubojovníkům, cestu nijak zvlášť nenajde, protože všichni do jednoho jsou velmi zaměnitelní (jak vizuálně, tak svým vnitřním prokreslením), neprojdou si žádným zásadním charakterovým obloukem a jejich postupný přerod od nadšených a ideálů plných mladíků, stržených k narukování všudypřítomně vzedmutou vlnou patriotismu, k rezignovaným, psychicky i fyzicky trpícím, lidským troskám, v jejichž tvářích se zrcadlí obrovská tragédie celé jedné generace, tady funguje jen z určité části.

Nicméně tohle vše nepovažuji za vyloženou chybu, protože to pěkně odráží celý motiv "mlýnku na maso", v jehož nenasytném trychtýři nenávratně mizely i ty poslední lidské rezervy a to bez zjevného efektu, který by se odrážel na průběhu nebo výsledku jednotlivých bitev a současně téma nevýznamnosti/nahraditelnosti jednotlivce (kola války se musejí točit dál a dál a jednotlivec je jen další číslo/jméno na dlouhém seznamu v řadě), které bylo tolik typické pro bojiště na západní frontě a poziční boje, ve kterých byly cenou za (pouze dočasný) postup v řádu desítek až stovek metrů tisíce mrtvých a zraněných, aby se situace za pár dnů/týdnů opakovala.

S hlavními motivy předlohy se tady zkrátka pracuje jinak, ale podstata sdělení (generační zpověď a protiválečné poselství o nesmyslnosti války) je zachována a to je, z mého pohledu, důležitější, než striktní držení se pravidla převyprávět slova z knihy na plátno stránku po stránce. Zároveň se tvůrci nebojí výrazných dějotvorných zkratek. Někdy to funguje skvěle (cesta uniformy z továrny až na frontu a následně od jednoho vojáka ke druhému na začátku filmu je sugestivní ukázkou koloběhu života a smrti ve válce), někdy to funguje o trochu hůře (méně poutavá vedlejší dějová linka průběhu vyjednávání a uzavření příměří dostala možná až příliš prostoru).

Časový skok od úvodního narukování skupinky postav do armády až na samotný konec války a zasazení děje do posledních pár dní tohoto konfliktu jsou trochu překvapivé (protože v předloze se konce války hlavní hrdina nedožil), ale dané rozhodnutí tvůrců přisuzuji záměru dát osud postav do ještě většího kontrastu s válečnou mašinérií, viz katarze filmu. Ta je, v podobě smrti hlavního hrdiny doslova vteřiny před tím, než dohodnuté příměří vejde v platnost, sice svou snahou o vyhrocenost a výmluvnou vypovídající hodnotu trochu prvoplánová, ale svou podstatou požadovaný účel (další apel tvůrců směrem k divákovi stran marnosti/zbytečnosti války) bez velkých obtíží plní.

A pak je zde ještě technicko-realizační stránka věci. V případě obsazení filmu nikdo svým hereckým výkonem diváka asi neohromí, ale všichni zúčastnění plní svou roli ve prospěch celku více než obstojně. Hudba, zvuk (ten zejména), masky, kostýmy, výprava i kamera (některé kamerové jízdy jsou vážně působivé) jsou na špičkové úrovni a ve velké míře pomáhají budovat hutnou atmosféra zmaru, špinavosti, surovosti, utrpení a drsnosti všeho a všech, která je zde vykreslena skvěle. Vrcholem filmu jsou pak (vzhledem k traileru nepřekvapivě) scény chaosu ze zákopových jatek na frontové linii, postupně a průběžně se proměňující v jeden velký hřbitov, které jsou naprosto parádní a v tomto konkrétním ohledu svým podáním překonávají i podobné scény z (jinak ještě lepšího) Mendesova jednozáběrového hitu 1917. Celkově tak jde o výbornou práci a po čase opět o další kvalitní zářez pro Netflix.

úterý 8. listopadu 2022

Causeway 6/10

Podobných nezávislých sociálních dramat o nějakých, životem unavených, ztroskotancích (ať už trpících na těle nebo na duši, případně obé), kteří se náhodou sešli, chvíli byli spolu, něco při tom ne/zažili a pak se zase rozešli (aniž by to mělo jakýkoliv dopad nebo vliv na cokoliv) jsem už v minulosti přece jen pár viděl a tohle je, bohužel, jen další z řady, které určitě neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne (a za rok si na něj pravděpodobně moc lidí nevzpomene).

Lawrence tady svou zraněnou veteránku, vracející se po rehabu zpět do civilního života, hraje skvěle, Henry svého traumatem poznamenaného automechanika ztvárnil, odvážil bych se soudit, snad ještě o malinko lépe (což je ale dáno i tím, že má daleko lépe napsanou roli než Lawrence a v případě jeho postavy se dá hovořit alespoň o minimálním faktoru zajímavosti), možná si někdo z nich dojde pro nějaké ty ceny a tím to pomalu končí. Zbytek je jako přes kopírák podobných nízkorozpočtových festivalovek, které začnou, pak jen tak plynou (ne, nic zajímavého se samozřejmě během toho nestane, postavy se nedočkají žádného charakterového oblouku, na jakoukoliv katarzi taktéž nedojde a jejich vztah neprojde žádným zásadnějším vývojem) a pak zase skončí. Nebýt dramaticky vypjatého "highlightu" uprostřed filmu (vzájemná konfrontace u bazénu), titulní herecké dvojice a milosrdné stopáže, byl bych v hodnocení téhle artovky ještě přísnější.  

pondělí 7. listopadu 2022

Don't Worry Darling 6/10

Po vcelku sympatické prvotině Booksmart a výborných trailerech, slibujících když už ne velkou stylovku, tak alespoň poctivou žánrovku, jsem se na další režijní počin Wilde docela těšil (zvláště s ohledem na fakt, že tentokrát měla po ruce hvězdný casting a s tím související větší budget než posledně), ale po zhlédnutí filmu se v mém případě dostavilo jisté zklamání z nenaplněného potenciálu. Přitom prostor, stran schopností lidí za kamerou i před ní, tady určitě byl. Takto, bohužel, film vstoupí do historie především skandálními historkami ze zákulisí o problémové produkci, výměně herců za pochodu (Styles za LaBeoufa) a obecné animozitě mezi lidmi na place, vrcholící následným vzájemným obviňováním na veřejnosti, než z důvodu svých výjimečných kvalit.

Hlavní potíž tady představuje scénář, který filmu průběžně podkopává nohy. Ani by vlastně nevadilo, že se Wilde a její tým rozhodli příběhově vydat osvědčenou (zlí jazykové by asi uvedli "provařenou") cestou a během ní si vypůjčují oblíbené motivy zejména z nestárnoucí klasiky The Stepford Wives nebo třeba Peeleova nedávného hitu Get Out v míře větší než velké, ale počínají si při tom naprosto nenápaditě a rutině, přičemž jejich vlastní přínos k tématu je značně neobjevný a banální (v podstatě se zde jen odškrtávají jednotlivé "povinné" přísady všech podobných antiutopicko-satirických záležitostí, zpracovávajících motiv "Alenky za zrcadlem", hezky bod po bodu a k tomu v režimu na autopilota) a to včetně "překvapivé" pointy, která je svým vyzněním vysloveně tendenční (pokud tady bylo cílem nastavovat nějaké zrcadlo nebo ukazovat prstem, tak se to příliš nepovedlo, respektive šlo to provést mnohem sofistikovaněji/chytřeji). Na rozdíl od zmíněného Get Outu.

Na druhou stranu jsou zde, naštěstí, i nějaká pozitiva. Wilde se může rozhodně opřít o herecké obsazení. Pugh v hlavní roli předvádí vynikající výkon a opět dokazuje jaký má talent a široký herecký rejstřík, přičemž ani Pine, náhradník Styles a Wilde osobně za ní nejsou příliš pozadu. Současně si Wilde pohlídala audiovizuální stránku a v případě kamery, střihu, výpravy, triků, nebo hudby není filmu příliš co vytknout. Navíc v některých momentech dokáže Wilde vykouzlit opravdu výbornou paranoidní atmosféru, kombinovanou s optimistickým "peklem", tolik typickým pro filmové 50s a vybraným scénám ve filmu rovněž nechybí pěkná vizuální stylovost (zvláště ztvárnění satelitního městečka a obecně dobové zasazení působí skvěle). Co je to ale všechno platné, když samotné tvůrčí sdělení zaostává.

Ve výsledku se tak jedná o slušný (navíc pěkně vypadající) příspěvek do žánru, ovšem s předvídatelným příběhem a jeho průběhem, plus zakončený prvoplánovou pointou, který za mnohokrát opakované zhlédnutí asi stát moc nebude. Nicméně nadále doufám, že Wilde bude v kariéře na režijní stoličce pokračovat, protože si vybírá zajímavé projekty a řemeslo zvládá bez problémů. Tudíž šance, někdy v budoucnu, na postup do vyšší režisérské elity pro ní stále existuje:-).

neděle 6. listopadu 2022

Barbarian 7/10

Hodně příjemná hororová jednohubka, plus vynikající žánrové cvičení v jednom a takový ten nenápadný a skromný, ale hravý a zábavný, příspěvek do příslušného žánru z ranku filmů, kterými diváky už pár let zásobuje A24 (v tomto případě, trochu paradoxně, ale nabízený projekt odmítli a tvůrci se museli pro zafinancování filmu porozhlédnout jinde). Loni si s divákem a jeho očekáváními hrál na kočku a na myš Wan se svým parádním Malignantem, letos to podobně zkouší, k režii celovečerního filmu se (po dlouhé odmlce od své prvotiny) navrátivší, herec Cregger a tentokrát si řekl, že to zvládne sám (tudíž lze film považovat za jeho samostatný debut) a rozhodně se nemýlil, protože výsledkem je, pro fanoušky hororu, velmi zábavná (nízkorozpočtová) záležitost, tak jako v případě Wana.  

To nejvýraznější na celém filmu je samozřejmě použitý koncept vyprávění. Dějová struktura filmu je zde tvořena dvojicí, náladou i atmosférou, odlišných polovin, kvůli čemuž to na první pohled vypadá, že jde o dva různé příběhy, slepené dohromady překvapivým twistem uprostřed filmu. A nejen na první pohled, protože je to v podstatě pravda. Cregger pro zábavu napsal první dějství jako takové scenáristické cvičení na téma ženská postava vs nejrůznější red flagy (a proto se hlavní hrdinka v první části filmu chová jako typický charakter ve slasherech, určený k rychlému (a bolestivému) odpravení ze scény, takže nechybí osamocené průzkumy podezřelého sklepení a vyloženě zlověstných podzemních prostor, tj. všechno, před čím diváky varovaly postavy ve Screamu:-)), ale vývoj děje považoval za předvídatelný jak pro sebe, tak pro potenciální diváky a proto jej napadl zmíněný twist a následné pokračování příběhu z perspektivy jiné postavy.

Nevyhnutelným výsledkem toho je pak skutečnost, že druhá část filmu, po opravdu skvělé části první, na mnoho diváků působí kvalitativně slabším dojmem. V mém případě oceňuji obě části, ale souhlasím, že úvodní expozice disponuje silnějšími momenty, než zbytek filmu. Zejména proto, že v jejím rámci Cregger dokáže vykouzlit prvotřídní hororovou atmosféru strachu z neznáma (která později, po twistu v půlce filmu, logicky ustupuje do pozadí), protože u podobných hororových žánrovek pochopitelně platí pravidlo, že čím více a déle je hlavní zlo tajemné a ukryté před zraky diváků, tím pro film (a diváka) lépe. Současně také dokazuje, že umí ukázkově pracovat s kamerou, hudbou a střihem, přičemž se při tom nemusí spoléhat výhradně na prvoplánové lekačky a gore (ale pár jump scare a "výživných" scén krvavě-masového ražení se zde samozřejmě najde), ale především s diváckým očekáváním stran naplňování žánrových škatulek. 

Hmm, takže začínáme s osamělou ženou v jednom domě s cizím, na první pohled podezřelým (přece jen, hraje ho Skarsgård, který je "divný" už z podstaty věci, že:-)) mužem, protože náhoda v podobě dvojité Airbnb rezervace. No tak to je jasné, jak to bude celé dále pokračovat - Skarsgård pod nevinnou a přátelskou slupkou ukrývá ošklivé tajemství a Campbell v hlavní roli se o tom brzy, nedobrovolně, přesvědčí na vlastní kůži. Jelikož podobné "náhody" končí ve filmech, natož na poli hororu, vždycky stejně. Nepříjemně. A ono nic. Naopak na scénu nastupuje divoký a podle všeho šílený bezdomovec, pronásledující Campbell na cestě zpět do domu. Aha, takže půjde o home invasion a o předmětném barbarovi je již jasno. Střih a máme tady temné tajemství útrob samotného domu s nejrůznějšími, nanejvýš znepokojujícími, rekvizitami, následované dříve zmíněným twistem a odhalením skutečného původce všeho zlého (konečně se zase, po dlouhé době, v nějakém filmu objevuje originální bubák a nejde o provařeného ducha, démona, maskovaného slasherového zabijáka nebo starověké/mimozemské monstrum). Jen škoda toho posledního záběru na konci prvního dějství, který sice na zlomek chvíle, ale přece jen neodvratně, poodhaluje skutečnou podobu zde řádícího zla. Kdyby, vedle osudu Campbell, zůstala před diváky utajena i příčina, nervozita a napětí by zdárně pokračovalo do druhého dějství a divák by nadále zůstal na pochybách "co se to tady, sakra, děje":-).

V okamžiku, kdy Cregger konečně odhalí všechny své karty, se druhé dějství překlápí do tradiční naháněčky/vyvražďovačky, ve které je prostor pro překvapení diváka, přece jen o dost menší, ale ani tady nechybějí některé zajímavé momenty (na horor neobvyklé humorné vsuvky, obvinění Longa ze znásilnění a scéna telefonátu jeho údajné oběti, jemně naznačující, že Long je vůči ženám zřejmě "slušný" hajzl, což se pěkně zúročí v samotném finále snímku, nebo ambivalentní charakter titulního bubáka (alias The Mother, což by byl možná vhodnější název, který by - na rozdíl od zvoleného titulu - předem neprozrazoval více, než je nezbytně nutné) tamtéž, odhalující, že přestože zabíjí lidi, zachoval si i nějaké zbytky empatie a citu), ale na druhou stranu i promarněné šance (motiv videonahrávek a jejich obsahu byl pohříchu zcela opomenut ve prospěch vysvětlujícího flashbacku z 80s (který by si právě vypustit zasloužil - čím více toho zůstane nedořečeného, tím pro atmosféru tajemna lépe), přitom se zde nabízela skvělá příležitost ze strany tvůrců dále napínat divákovy nervy tím, co na nich Long uvidí a nebo naopak neuvidí, depresivní konec, ve kterém by Long obětoval Campbell a zachránil se, by byl možná ještě údernější).

Filmu taktéž pomáhají slušné herecké výkony trojice Campbell, Skarsgård, Long (v uvedeném pořadí), skromná stopáž, díky které tempo nepolevuje a nuda se nedostavuje a zdařilá technická realizace (levné natáčení v Bulharsku, plus pár záběrů na dům a jeho okolí z Detroitu, na filmu ani tricích naštěstí není vůbec poznat). Celkově velmi povedená žánrovka a snad nebude Cregger s dalším filmem otálet zase tak dlouho:-).  

sobota 5. listopadu 2022

Enola Holmes 2 6/10

V podstatě úplně totéž co minule, jen s dílčími nuancemi, tu k lepšímu (více Cavilla), tu k horšímu (méně akce). Pořád platí, že celá tahle franšíza existuje hlavně proto, aby Netflix udržel v diváckém povědomí MBB, dokud je ještě tak říkajíc "v kurzu" (a než se za ní - po finální sezóně ST - imho definitivně zavře voda:-)) a největší předností filmu (tak jako v jedničce) je účast sympaťáka Cavilla (což očividně pochopil i streamingový fastfood a ve dvojce mu o něco málo navýšil screen time).

Jinak ovšem tady moc důvodů k radosti není a jde o další sice relativně slušnou, ale stále jen žánrovou vycpávku na jeden páteční večer, která nevyniká snad v žádném ohledu. MBB nadále ukazuje své herecké limity, kdykoliv je ve scéně potřeba něco více, než se jen tvářit odhodlaně a drsně (tzv. "Eleven mode":-)), případně se legračně/vystrašeně/romanticky pitvořit (což dělá od začátku do konce celého filmu) a přitom humorně prolamovat čtvrtou stěnu (což se minule dařilo s proměnlivými výsledky a s proměnlivými výsledky se to daří i tady). Ještěže jsou k ní (a tudíž i k divákům:-)) tvůrci milosrdní a podobných, herecky trochu "náročnějších", momentů ve filmu předepsáno příliš nemá. Herecké jistoty v podobě Cavilla a Bonham Carter naštěstí fungují skvěle i tentokrát a nově se k nim přidává i Thewlis, který zde vystřihl parádně slizkého záporáka.

Stran příběhu samozřejmě opět nechybí emancipační linka (téma sufražetek z předchozího filmu vystřídal motiv boje za práva dělnic v továrnách), hlavní postava nadále považuje za svůj jediný životní smysl dorovnat/překonat svého slavnějšího sourozence opačného pohlaví a pochopitelně dojde i na nějaké ty sociálně-spravedlivé kvóty (což předpokládám, že jde na konto už předlohy, ale i kdyby ne, tak to nepovažuji za nějaký zásadnější problém). 

Na pilu se oproti předchozímu filmu přitlačilo v případě stopáže, přičemž už jednička na tom byla svým kolísavým tempem dost na hraně a dvojka syndromem rozvláčnosti trpí úplně stejně. Bohužel se více času k dispozici pozitivně nepodepsalo třeba na větším množství akce, které je ještě méně než minule a kromě toho nestojí vůbec za řeč. Trochu toho vzrušení vzbudí snad jen samotné finále, ale stále se zde pohybujeme na poli "jednooký mezi slepými králem". 

Bradbeer, který má na kontě i jedničku, ani tentokrát nevystoupil ze svého stínu a i na podruhé dodal nikoho neurážející spotřební produkt, který pěkně vypadá a zní, jsou na něm vidět jisté produkční hodnoty (výprava, kostýmy, kamera, triky), fanoušci MBB jej budou jistě kvitovat s nadšením, nahoru jej mocně tahá Cavill … a za týden od premiéry si na něj nikdo nevzpomene. Nicméně vějička na trojku, v podobě Patelova spolubydlícího, je úspěšně odškrtnuta (Otázka do pranice: Když má teď Holmes svého Watsona, dostane Holmesová někdy později také svou Watsonovou (třeba Sink, mrk mkr:-))?), tudíž nezbývá, než se "těšit" na příště.