Nope 7/10

Po studené sprše v podobě Us, které se Peeleovi rozpadlo pod rukama, jsem vůči novému počinu hollywoodského wonder boye (kteroužto nálepku si vysloužil povedenou prvotinou Get Out víceméně oprávněně) přistupoval značně rezervovaně a předem čekal další sociálně-kritickou agitku, zabalenou do divácky vděčné žánrovky, v tomto případě sci-fi. Načež jsem trochu s překvapením zjistil, že jde o prozatím "nejryzejší" mainstream, který dosud Peele divákům stihl dodat a možná právě proto mi jeho variace na CE3K a E.T. padla do noty.   

Nápad s mimozemským "zvířetem" (možná inteligentním a možná taky ne) a nikoliv typicky hodným nebo zlým mimozemšťanem s jasným (přátelským či nepřátelským) záměrem vůči lidem, asi nikoho, kdo odkoukal pár epizod kteréhokoliv televizního Star Treku, příliš nešokuje, ale na poli filmových (a ještě k tomu vysokorozpočtových) sci-fi jde docela o raritní záležitost a jsem rád, že se Peele neuchýlil právě k onomu provařenému klišé, když se řekne "kontakt lidí s mimozemšťany". Jen je trochu škoda, že i samotný fakt, že ve filmu půjde o návštěvníky z jiných světů, si Peele nenechal až do kina a propálil jej předem v traileru. Dodatečnému budování tajemství v úvodu filmu by to jen prospělo.

Nějaké ty druhé (případně třetí:-)) plány, v podobě obligátních mrazivých společenských podtónů, se najdou i zde, ale tentokráte ve značně umírněném množství a zakomponovány v příběhu takovým způsobem, že nevšímavý divák je úplně mine a kdo je ochotný hledat, ten také najde (takže win win scenario:-)), viz pro některé nadbytečný incident s opicí, a.k.a. exploatace a profitování ze zvířat, nebo honba médií za senzací i kdyby to mělo autora stát život, jak názorně předvede Wincottova postava (btw, bylo fajn, ho po letech opět v něčem vidět), v obou případech analogie k chování hlavních postav směrem k mimozemšťanovi, přičemž důraz je tady kladen skutečně na příběh a Peeleovo hraní si s žánrem (a to nejen z ranku sci-fi), vyplývající s rozvíjení prvotního nápadu.

Co ovšem, alespoň v mých očích, film posouvá notný kus nahoru je neskutečně vyšperkovaná Hoytemova kamera, která si s každou, byť i tou nejvíce banální a triviální, scénou dokáže doslova vyhrát. Přeostřování v rámci záběru, nezvyklé úhly kamery, pomalé kamerové jízdy, nebo naopak dlouho statická kamera, tvůrčí záměr, co v těch správných momentech ukázat a co naopak ponechat před očima diváků skryto, atd. to vše - spolu s povedeným OST - skvěle pomáhá budovat atmosféru, zpočátku, tajemna a napětí a následně strachu a boje o přežití. Celkově Get Out sice překonán nebyl, ale reparát po slabém Us se Peeleovi složit imho podařilo.

A Few Good Men

Nejlepší soudní drama to sice není, ale Nicholson (v té době, tj. od Batmana (no, možná už od Eastwicku) do Wolfa, to byl fakt démon:-)) si celý film úplně krade pro sebe a to je v něm pár (desítek) minut plus casting celkově je fakt nehorázně nabitý (akorát ta Moore je herecky imho jen do počtu) a Sorkinovy "dialog skills" jsou tady v nejlepší formě. Kromě toho přimíchat do klasického soudního dramatu military prostředí byl skvělý nápad, jak dodat filmu další rozměr a film trochu odlišit od všech těch grishamovek okolo (protože vojenské paragrafy jsou logicky trochu jiné než civilní).

No a v neposlední řadě nebýt právě tohohle filmu (a Top Gunu), možná by nikdy nedošlo na "Harmon Rabb, Jr. se stejně jako jeho otec stal pilotem vojenského námořnictva...", což jsem tehdy strašně žral (a pro jistotu už znovu neviděl, aneb vzpomínky zůstanou:-)) a i kvůli tomu jsem tenhle neoficiální "pilot" v té době viděl možná až nezdravě často a kdykoliv si dám moc rád repete. 

Samaritan 5/10

Animovaný prolog (na live action záběry asi nezbyly prachy), hodina a čtvrt kecání a sbližování plus čtvrt hodiny bezkrevné (obrazně i doslovně, protože rating) akce s twistem, který je poznat kilometry předem, happyend, konec.

Už z traileru, který ale vypadal překvapivě dobře, jsem měl pocit, že premisa dítě + (starý) superhrdina, spolu s ratingem pg-13, malinko "straší" takovým tím provařeným a neškodným family friendly syžetem (dítě + whatever - mimozemšťan/zvíře/robot/cestovatel v čase, atd.) a trailer, slibující temný a drsný thriller, tak trochu klame tělem. A jak to dopadlo se samotným filmem? Bohužel přesně takhle.

Stallone v roli životem/bojem/lidmi otrávené low level verze Supermana (super síla a nezničitelnost plus vlastní Kryptonit - v tomto případě vysoká teplota - přítomni, na laserový zrak, super rychlost a létání trestuhodně nedošlo:-)), funguje docela dobře (podobní outsideři/loseři mu jdou a je jedno, zda je to boxer, válečný veterán, boxer (vdovec), válečný veterán (poustevník) nebo nyní superhrdina:-)) a spolu s Asbækem, který si svého záporáka slušně užívá, táhnou film rozhodně nahoru. Stalloneho nedobrovolný pubescentní parťák naštěstí není vyloženě otravný spratek (jak to v podobných žánrovkách častokrát bývá), ale do nějakého sympatického "rošťáka" má také notný kus daleko.

Co film táhne naopak dolů je scénář plný klišé a logických děr (Jak přesně se vůbec vžilo povědomí, že ze souboje obou sourozenců přežil zrovna Samaritán, když na místě činu našli jedno tělo, masky obou z nich a kladivo si mohl vzít sebou, nebo jej naopak nechat na místě, kterýkoliv z nich? Co byl vůbec Asbækův evil master plan, kromě chaosu a riotu? Jako Nemesis vlákám Samaritána do pasti, abych ho zabil a když se to stane, jsem otřesen?), skrznaskrz průměrná akce (krev nebo gore s ohledem na rating pochopitelně zcela absentují) a prapodivný střih, kdy na sebe dialogy/scény sem tam zvláštně ne/navazují (neklamný to znak toho, že se asi mohutně prostříhávalo a ne vždy se to povedlo úplně hladce). Ne-až-tak-povedený digitální de-aging Stalloneho ve flashbacku a totálně digitální oheň ve finále už jsou jen ne-vítané bonusy.

Mission: Impossible 1 - 6

Mission: Impossible 9/10

De Palmův stavební kámen série, který položil základy všem navazujícím dílům, od hlavního highlightu každého filmu, tj. heist misi odněkud něco ukrást, přes soustředění se na Cruise jako hlavní postavu (oproti konceptu týmové práce a specializace jednotlivých postav v originální sérii i jejím pokračování), po spektakulární akční sekvence (zde při zpětném pohledu a všem, co následovalo, vcelku umírněná etuda s rychlovlakem a helikoptérou v tunelu), k němuž se režiséři pokračování odkazují dodnes jak koncepčně, tak přímo (postavou White Widow v Rouge Nation a Kittridge v Dead Reckoning Part 1&2), s neselhávajícím Rhamesem, nekompromisním Renem a svatokrádeží v podobě Phelpse, přetvořeného zde na hlavního záporáka. 

Mission: Impossible II 7/10

Woova (jak v rozhovorech sám uváděl) romance mezi špiónem a zlodějkou, dovedně maskovaná za obyčejný akčňák, s extra jednoduchým (jakožto přímý důsledek kritiky na komplikovanost děje u jedničky) a k tomu na place průběžně přepisovaným scénářem, nevýrazným Scottem jako hlavním záporákem, explozivním a v podstatě kompletně improvizovaným finále, dávajícím vzpomenout na Wooovu slavnou "heroic bloodshed" éru (a poprvé představující kombinaci Hunt & motorka, plus poprvé a naposledy Hunta v režimu střelby obouruč), úžasným Zimmerovým OST, který patří k jednomu z jeho nejlepších, nepostradatelnými holubicemi ve slow motion a překrásnou Newton, u které divák nemá problém uvěřit, že Huntovi úplně zamotala hlavu.

Mission: Impossible III 6/10

Abramsova kopírka (kteroužto metodu si následně značně oblíbil) libovolné epizody Aliasu od rozpůlení finále na dvě scény a vložení první části do úvodu filmu (protože napětí), přes použití nicneříkajícího MacGuffina (zde namísto Rambaldiho rádobyvtipný "Rabbit's Foot"), na čemž série do té doby a naštěstí už nikdy potom nestála, po vtipného techguy poskoka (zde namísto Flinkmana podobně snaživý Benji), se skvělým a neústupným Hoffmanem jako hlavním záporákem, sympatickou Monaghan v roli nového Huntova romantického zájmu, středobodem celé série, totiž ústředním heistem, vyřešeným dvěma střihy (Hunt se dostává na střechu / Hunt skáče s padákem z budovy), nejslabším finále ze všech filmů a velkým přínosem do série v podobě postavy Pegga.

Mission: Impossible - Ghost Protocol 8/10

Birdův návrat značky na výsluní jak po finanční, tak kvalitativní stránce, který znamenal definitivní přerod série ke konceptu "velké akční atrakce propojené nějakou tou dějovou linkou" (přičemž do té doby to bylo naopak), častokrát v podobě šílené eskamotérské sekvence, při které se Cruise odmítá zastupovat kaskadérem a pojišťovny začínají kolabovat (a shodou okolností dorazivší ve stejném roce, ve kterém na stejný koncept naskočila svým pátým dílem série Fast And Furious), s představením Rennera jakožto potenciální Cruiseovy náhrady (což nakonec tak úplně nevyšlo), kancelářskou krysou Peggem chvályhodně "povýšeným" na regulérního členu týmu, šikovnou Patton jakožto osvěžujícím ženským elementem a skvělým Nyqvistem v roli šíleného hlavního záporáka.

Mission: Impossible - Rogue Nation 9/10

McQuarrieho špionážní pecka a (prozatím) kvalitativní vrchol celé série, ve které funguje na jedničku úplně všechno od zapeklité zápletky, která svým stylem "kdo je s kým a proti komu" připomene dějovou spletitost jedničky a přinášející s sebou úžasnou (a zprvu tajemnou) novou posilu Ferguson a bohužel naposledy také Rennera, přes parádně chladnokrevného hlavního záporáka Harrise a vzájemný soutěživý vztah s Huntem, v jehož rámci se oba průběžně přetahují o to, kdo z nich je chytřejší, po skvělé akční sekvence (dostaveníčko v opeře snad ani nešlo natočit lépe, plus návrat kombinace Hunt & motorka se po letech náramně povedl) a sice trochu umírněné, ale velice chytré finále, které krásně zrcadlí začátek filmu (Hunt v závěru naloží s Lanem úplně stejně, jako Lane s Huntem v úvodu). 

Mission: Impossible - Fallout 9/10

McQuarrieho pokračování v krasojízdě po stránce kvality a tentokrát i zcela zaslouženě financí (prozatím nejvyšší tržby vůbec), ve kterém akční sekvence v sérii dosáhly (alespoň do této doby) svého vrcholu jak z pohledu technické realizace, tak divácké imerze (halo seskok, honička v ulicích i bitka na toaletách jsou fakt neuvěřitelné), ve srovnání s Rouge Nation s malinko slabší dějovou linkou, která zde zastupuje opravdu jen pojítko mezi jednotlivými akčními highlighty a s malinko slabším hlavním záporákem Cavillem (což trochu nepochopitelně propálil už trailer, takže na překvapení až ve filmu, bohužel, nedošlo) a naštěstí neselhávající Ferguson a se strhujícím helikoptérovým finále, u kterého má divák pocit, že už snad nepůjde ničím překonat (přičemž věřím, že v rozlučkovém dvojdíle všechny McQuarrie přesvědčí o opaku).

Orphan: First Kill 6/10

Na papíře zněl nápad natočit prequel 13 let starého filmu s dítětem v hlavní roli se stejnou herečkou tamtéž dost absurdně, ale kombinace použití digitálního de-agingu, make-upu a dětských body doubleů odvádí překvapivě hodně dobrou práci (skoro bych věřil, že film opravdu vznikl krátce po jedničce) a je to ten nejmenší problém filmu.

Když pominu tak trochu podivný podtitul (k jehož reálnému uskutečnění dojde po pár minutách filmu:-)), tak s ohledem na prequel to začíná už samotným titulem, který úspěšně eliminuje divákovu obavu o ostatní členy rodiny, aneb jak to asi tak s nimi může na konci filmu dopadnout, aby titul nabyl svého naplnění a dvojka skončila tam, kde jednička startuje:-)? Tvůrci sice jen neparafrázují syžet původního filmu od začátku do konce a uprostřed děje přispěchají s vcelku zásadním twistem, ale právě kvůli němu je první polovina filmu stran nejrůznějších eskapád Esther směrem ke své rodince trochu "nevyužitá" - zvláště při srovnání s obětíplným prologem (protože se ostatním postavám do uvedeného twistu nesmí nic stát), zatímco u druhé poloviny filmu nastupuje problém "Komu z těch magorů vůbec fandit a proč vlastně?". Zatímco třeba u dvojky Don't Breathe jsem podobný "character switch" akceptoval, protože charismatický Lang a chvályhodný motiv záchrany malé holky, tady je na jedné straně postava, u které je předem jasné, že přežije ať ne/udělá cokoliv a na druhé straně postavy, u kterých je předem jasné, že ne a (skoro) všichni jsou to oportunističtí psychopati.

Nahoru to jednoznačně táhne stále skvělá Fuhrman, Stiles se také docela předvede, atmosféra je hodně slušná a pár povedených scén typu "kdo vaří komu a co" se tady také najde, plus zmíněný (z mého pohledu trochu problematický) twist, když už nic jiného, tak přináší jistou dávku "osvěžení" a film se díky němu vyhnul tradičnímu prokletí hororových pokračování, tj. "more of the same". Po těch letech a výměně na režisérské i scenáristické stoličce oproti jedničce asi nešlo doufat v o moc lepší výsledek.

Cyrano 6/10

Když se řekne výborný muzikál, člověk si obvykle přestaví poutavý příběh, zajímavé postavy a především chytlavá hudební čísla s propracovanou taneční choreografií (plus zajisté plno dalších věcí, ale na čem většina muzikálů stojí a padá jsou imho právě tyto prvky).

Konkrétně zde má Wright v zádech jistotu v podobě slavné a silné předlohy se sympatickými postavami (začátek filmu v divadle má slušné grády) a malého/velkého muže v titulní roli. Dinklage jak svým herectvím, tak možná překvapivě i zpěvem, s přehledem táhne celý film vpřed, zatímco ne-až-tak-působivá Bennett a zejména matný Harrison jsou na tom o dost hůře a šišlající Mendelsohn naštěstí nemá příliš prostoru. Pochválit je potřeba rozhodně výpravu a kostýmy a sem tam i kamera dokáže vykouzlit působivý záběr.

Co je to však platné, když to nejdůležitější v rámci daného žánru, bohužel, skřípe. Jednotlivé songy jsou skutečně naprosto nevýrazné a zaměnitelné (snad s čestnou výjimkou skladby z frontové linie), což spolu s jejich monotematičností (ne/šťastná láska), má za následek, že na diváka působí všechny úplně stejně a při samostatném poslechu na streamu ani není schopen identifikovat, ze které části filmu pochází. K tomu je potřeba přidat i lehce odbytou choreografii doprovodných tanečníků a promarněný potenciál filmu je na světě.

The Lord Of The Rings: The Rings Of Power

Christopher Tolkien se vzdal vedení v Tolkien Estate a v podstatě obratem na to se uskutečnil deal s Amazonem. Možná náhoda, možná ne:-). Kdybych si měl tipnout, tak lidi okolo dědiců se imho jen třásli na to, až starý pán konečně odejde na odpočinek, aby mohli začít dělat pořádný business a "vytěžovat" ip co to jen jde.

---

Muhehe, tak jelikož je série od Amazonu za rohem a licenci od Tolkien Estate získal díky právní kličce (tv série o osmi epizodách), aniž by do toho v Middle-Earth Enterprises mohli co kecat (přestože na věci z LOTRa a Hobbita drží licenci oni), tak asi nebude náhoda, že akvizici Zaentz Co. s Embracerem upekli zrovna teď (za neupřesněnou částku):-).

Budou to imho dojit převážně u sebe ve hrách, přes merch a přes licence třetím stranám. Sice vlastní Dark Horse, ale ten se soustředí na filmové adaptace svých komiksových ip a většinou low budget béčka. A protože mají nově práva specificky na věci z Jacksonem vytěženého LOTRa a Hobbita (zatímco potenciálně nový obsah v podobě Silmarillionu a Unfinished Tales by jim musel schválit Tolkien Estate) a těžko se pustí do úplně nové adaptace (na to si imho netroufne nikdo minimálně ještě tak 10 let), nezbyde jim, než licencovat podobné pokusy o "vyplňování prázdného místa" stylem "známá postava z LOTRa/Hobbita v kompletně nově vymyšleném příběhu", pochopitelně s kecy o respektu k Tolkienově předloze okolo. Tudíž v podstatě to budou filmové obdoby chystaného videoherního Golluma. Tedy pokud vůbec někdy nějaký filmový projekt vznikne.

---

Tolkien prodal práva na film, hry, divadlo, merch, atd., prostě na zpracování stávajícího díla, knihy do toho celkem pochopitelně nezahrnul. Ale i kdyby ano, tak najít někoho, kdo by se do toho pustil, bude imho podobný oříšek, jako najít někoho, kdo napíše pokračování Bible (nadsázka, ale chápeme se):-). Tolkienovo dílo je totální Svatý grál na poli literatury (i v umění celkově) a na něco takového si netroufl ani Christopher Tolkien (o dalších dědicích ani nemluvě).

Na poli filmu a her je to otázka, kterou je schopen zodpovědět jen někdo, kdo tu licenci četl:-). Takhle od stolu asi teoreticky ano, ale nedivil bych se, kdyby licence obsahovala nějakou doložku drobným písmem, která cokoliv, co by se dalo označit za "oficiální pokračování", prostě zakazuje.

---

U toho LOTRa to na druhou stranu chápu. Ta dohoda s Amazonem se upekla doslova ve stejnou dobu, kdy se Christopher Tolkien vzdal vedoucího postu v Tolkien Estate. Náhoda? Nemyslím si:-) Lidi okolo dědiců se imho úplně třásli na to, až starý pán odejde na odpočinek a oni budou konečně moci dělat "byznyz":-).

---

Dovolím si připomenout, že dohoda s Amazonem se upekla (listopad 2017) v podstatě ve stejnou dobu, kdy se Christopher Tolkien vzdal vedení v Tolkien Estate (srpen 2017) a protože na náhody nevěřím, tak tipuji, že lidi okolo dědiců se úplně třásli na to, až starý pán odejde konečně na odpočinek a oni budou moci začít dělat pořádný business.

Takže aktuálně trendy woke agenda může být jen špička ledovce, protože šahat se z jejich strany v seriálu může i do loru a to shledávám jako mnohem podstatnější problém. Doufám, že se to nestane, ale vůbec bych se tomu nedivil, protože tady jde už fakt jen o prachy a prodej seriálu úplně všem a za každou cenu.

Luck 7/10

Nic jsem od toho předem nečekal (přece jenom Apple má do nějakého etalonu na poli animovaných filmů docela daleko, že ano:-)) a nakonec jsem byl příjemně překvapen.

Moc pěkný vizuál (animace sice není žádný top class, ale je pěkně stylizovaná), hlavní postava s pochopitelným a chvályhodným motivem (pomoci své osamělé kamarádce najít si rodinu), obecně sympatické postavy (přičemž Peggův, jak jinak než černý, kocour si celý film doslova krade pro sebe:-)), nápad s centrálně řízenou výrobou a distribucí štěstí/smůly je originální a celý lore, který je okolo toho postavený (jak to v továrnách na obě látky funguje, jaké jsou vztahy mezi "zaměstnanci", atd.), je hodně slušně propracovaný a plný vtípků na typické stereotypy spojené se štěstím/smůlou (takže vedle černých koček nechybějí leprikóni, draci nebo jednorožci), film má slušné tempo, při kterém střídá žánry od malinko depresivního dojáku přes legrační grotesku po heist movie a samozřejmě na závěr nesmí chybět nějaké to morální poučení.

Ve výsledku povedená záležitost, která sice nemá ambice být nejlepším animákem široko daleko, ale to podstatné, totiž pobavit diváka, zvládá s přehledem. Pokud bude Apple pokračovat podobným stylem i v budoucnu (nebo ještě lépe), tak za mně to je no problemo:-).

Day Shift 6/10

Po vydařeném Bullet Trainu v krátké době další zábavný akční přídavek ze strany šikulů z 87Eleven, tentokráte na streamu a s oblíbenou tématikou světloplachých krvesajů mezi námi. Po vzoru osvědčeného Stahelskiho a Leitche zde na režisérské stoličce dostal šanci další bývalý kaskadér Perry a je to na jeho debutovém díle na první pohled v dobrém (akce) i špatném (dramaturgie, děj) slova smyslu poznat. 

A to zejména na poli akce a choreografie, která je opravdu hodně slušná, byť v pár momentech ta divoká body ekvilibristika a fight akrobacie, kdy protivníci hlavních hrdinů odlétávají po zásahu nebo úderu metry daleko, působí trochu přehnaně až směšně (ale na druhou stranu - jsou to upíří a kdovíjak to s nimi ve skutečnosti je, že ano:-)) a u které je okamžitě poznat, že se zde Perry a spol. snaží přijít s něčím malinko ambicióznějším, než je v rámci generického standardu, pravidelně dodávaného streamingovým gigantem, obvyklé. Nicméně akce samotné je, na můj vkus, ve filmu docela málo a zdaleka nejlepší akční scéna dorazí hned zpočátku filmu, přičemž všechny ostatní, které se objeví poté, už svou intenzitou a kvalitou podobné úrovně, bohužel, nedosahují. Rovněž úplné finále není tak spektakulární jak jsem doufal a jak naznačoval předchozí děj (ovšem "bezbolestná" odvádí doslova kulervoucí práci, za to palec rozhodně nahoru). 

Momenty mezi jednotlivými akčními sekvencemi jsou ovšem lehce nudnou (a poněkud dlouhou) vatou, kterou zachraňuje pouze sympatický Foxx, lore fikčního světa, ve kterém se film odehrává, je pouze lehce naznačen a přitom potenciál na zajímavé univerzum je zde nemalý ("tesákologie" je fajn, ale o unii lovců upírů se toho divák moc nedozví a proč/jak existuje/funguje více druhů upírů a vztahy mezi nimi také ne, existují i nějací "hodní" upíři, což by Foxxovi spolubojovníci naznačovali, nebo proč je rovnou nezlikvidoval?), postava Franca je napůl otravná a napůl směšná (ovšem takovým tím "špatným" způsobem) a buddy chemie mezi ním a Foxxem v podstatě nefunguje vůbec (i vinou toho, že mezi sebou nemají prakticky žádnou vydařenou dialogovou výměnu), zatímco Souza jako hlavní záporák toho více nakecá, než vybojuje. Přesto potěšily menší role pro Adkinse, osvědčeného Stormarea (toho vždy rád uvidím v čemkoliv) a možná překvapivě rozsáhlá role pro Snoop Dogga (který se zde dokonce snaží i něco hrát a nevystupovat jen jako…Snoop Dogg, i když s diskutabilním výsledkem:-)). 

Celkově slušná práce a klidně bych si dal v budoucnu další krvelačný chod. Po vzoru žánrově i koncepčně podobného, pár let starého, Brightu (mimochodem, kde je sakra dvojka:-(?) se bude Netflix možná snažit rozjet novou frančízu i zde, tak nezbývá než doufat, že se mu to tentokráte povede a pokračování, alias Night Shift, nebude stejně daleko, jako je tomu u Smithova fláku a těšit se, s čím dalším nadějný Perry příště vyrukuje. 

The Ghost And The Darkness

Z té dvojice animal thrillerů, které vznikly rok po sobě a využívají živá, cvičená, zvířata, mám upřímně raději The Edge (Bart ftw:-)), ale i The Ghost and the Darkness má rozhodně něco do sebe. Kilmer a Douglas jsou možná netypická, ale parádní dvojka, dobová atmosféra pěkně šlape a pak tady máme exotickou přírodu černého kontinentu, která málokdy zklame.

Věčná škoda, že oba filmy skončily jako docela velké propadáky (a The Edge se tak ani nedostal k nám do kin:-), ta poctivost tvůrců jak vůči svému žánru, tak řemeslu, byla na nich prostě vidět. Těžko říct proč to nevyšlo. Tenhle subžánr měl sice v té době to nejlepší už za sebou, ale když si vzpomenu třeba na o rok mladší obludně trikovou Anacondu s přehrávajícím Voightem, která vydělala dvakrát tolik, ach jo. Každopádně obojí jsem už drahně let neviděl, takže budu muset v dohledné době napravit:-). 

Elvis 7/10

Luhrmann se rozhodl nenatočit obyčejný a tradiční biopic v podobě generické rekapitulace nejvýznamnějších životních okamžiků Elvise, ale - i díky retrospektivní interpretaci titulní postavy skrze jeho (zlotřilého) manažera jako nespolehlivého (protože vypočítavého a zištného) vypravěče - v podstatě pohádku, nebo idealizovaný pomník, který (nikoliv poprvé a jistě zdaleka ne naposledy) Elvise cementuje v tradiční škatulce "the man, the myth, the legend", což s sebou přináší několik pozitiv a pár negativ.

Mezi klady se rozhodně počítá výrazně stylizovaná audiovizuální stránka a tempo, které je, zejména v první půli, spolu se střihovou skladbou skoro až neuvěřitelné. Rozdělení obrazu, přechody mezi jednotlivými záběry, uvozující titulky v obraze, skloubení zpívané písně s dějem, který se právě odehrává jinde (dost často v návaznosti na verše dané písně), kamerové úhly a pochopitelně samotná mistrova hudba, která je skvěle zremixována (pokud se nepletu, tak - vyjma archivních scén Elvisova vystoupení na úplném konci - není ve filmu ani jedna píseň v původní podobě) tak, aby zachovala "ducha" originálu a přitom zněla moderně (a to Elvis není úplně můj "šálek kávy":-)). To vše je provedeno skvěle (během filmu jsem si říkal, zda se Luhrmannovi podaří udržet podobnou laťku až do konce a naštěstí ano). Butler se sice předloze úplně nepodobá, ale masky, kostýmy, naučená gesta a smíchaný Elvisův hlas při zpěvu odvádějí dobrou práci a neměl jsem problém mu "Krále rock 'n' rollu" uvěřit. Hanks, utopený v latexu a vycpávkách, podává taktéž slušný výkon, nicméně scénář jej v mnoha momentech tlačí až na hranu parodie.

Čímž se dostáváme k záporům filmu. Hanks je zde v průběhu děje vykreslen téměř jako záporák v bondovce, nebo zlá královna ve Snow White (nebo jako takový P.T. Barnum tehdejšího hudebního průmyslu:-)), zatímco Elvis jako zmíněná Snow White (naivní, oddaný pouze hudbě, ve vleku okolností a okolí, neschopný vlastního rozhodnutí, atd.). O jejich vzájemném vztahu se divák nic moc nedozví nad rámec výchozích škatulek (extra talentovaný umělec vs tvrdý kapitalista a oportunista, který právě ulovil svého "jednorožce"), Elvisova psychologie a vztah s manželkou jsou pouze lehce načrtnuty, nemalé skoky v čase během filmu nemají na Butlerovu vizáž žádný dopad (takže častokrát trvá určitou chvíli, než člověk pochopí, že "teď už někde jinde jsme, je to jiná vesnice") a relativně krušný závěr jeho života (uvadající fyzická kondice, drogová závislost) je pro jistotu pouze lehce naznačen a nahrazen archivními záběry skutečného Elvise. Pomník prostě musí zůstat neponičen.

Přes výše uvedené ale celkově panuje spokojenost. Luhrmann se po dlouhé pauze vrátil ve velkém stylu a nezbývá než doufat, že na jeho příští filmový počin nebudou diváci čekat podobně dlouho.

Carter 5/10

Na první pohled sympatické akční výplachové béčko, které k zemi, bohužel, táhne hned několik, nikoliv zcela nepodstatných, věcí.

V čele s hlavní předností, kterou se chtěl film ve spojitosti se snímáním na (pseudo) jeden záběr chlubit a totiž kamerou. Protože ta je totálně nepřehledná a zmatečná a namísto aby jen sloužila příběhu, strhává na sebe veškerou pozornost diváka. Celý film jsem se musel opravdu cíleně soustředit na to, co se na plátně zrovna děje a na návaznost postav a děje v aktuální scéně ("Je to právě teď už nová sekvence o něčem jiném, nebo pokračuje ta původní opět z jiného úhlu?"). Střihy mezi jednotlivými one shoty jsou navíc chatrně zamaskované (obvykle zatmívačka, když se kamera přiblíží k nějakému objektu na minimální vzdálenost) a spolu s kamerovými prostocviky jsou dalším prvkem, který diváka jen vytrhává z koncentrace.

K tomu je potřeba přičíst další slabinu v podobě samotné akce a její choreografie, které je sice spousta, ale kvalitou je obyčejný průměr (hned v první větší scéně v sauně členové stunt teamu poslušně čekají až na ně přijde řada vyloženě okatě - kdyby hlavní hrdina čelil jen polovině nebo čtvrtině protivníků, uvěřitelnosti scény by to dost pomohlo), triky obecně (digitální výbuchy/krev/průstřely) jsou na úrovni filmů někdy z 90s, zápletka je značně překombinovaná (one shot akce kombinovaná se zombie apokalypsou proč ne, ale míchat do toho ještě nějakou špionážní linku (Tak byl hlavní hrdina tedy z Jihu a na Sever zběhl, nebo byl v KLDR na misi, nebo oboje, nebo byl z US, nebo co přesně?), završenou státním převratem u soudruhů, už bylo trochu navíc), s čímž rovněž souvisí poněkud přestřelená stopáž. Tvůrci se sice chtěli vypořádat s tradičním problémem podobných žánrových filmů ("o zápletku a děj samotný vůbec nejde, to je jen niť pro jednotlivé korálky v podobě akčních sekvencí"), ale dělají to způsobem, který jim více problémů způsobil než-li vyřešil.

Na straně pozitiv tak zůstává jen svižné tempo, díky kterému se neustále něco děje, množství akce (byť průměrné), tradiční MacGuffin v tomto případě "dítě na krku" naštěstí není nijak otravné a žádných dojemných "sbližovacích" scén se v průběhu děje nedočkáme (uff) a herci jsou povětšinou ok. Což je na povedený film poněkud málo. Přitom i one shot akce lze natočit dobře a tak, aby forma "na jeden záběr" v rámci filmu napomohla divákově imerzi a nikoliv totálně převzala nadvládu nad vším ostatním. Nedávný Adkinsův One Shot, nebo, dnes už kultovní, Hardcore Henry (přičemž oba filmy mají stopáž okolo hodiny a půl) budiž příkladem, jak se to má dělat. 

Final Fantasy: The Spirits Within

Jo, jo, ten poster s Aki v plavkách si pamatuju dodnes:-).

Tehdy byl ten vizuál fakt neuvěřitelný a daleko před vším ostatním, jak ve srovnání s pixarovkami (které se už u Toy Story a všem, co přišlo poté, chytře a zcela záměrně vyhýbaly ztvárnění realistických lidských postav), tak s čímkoliv co bylo na tehdy zbrusu nové PS2 (a to byl vizuální skok mezi PS a PS2 dost razantní) a čistě po grafické stránce šlo po Toy Story o skutečný next gen na poli 3d animace. Je pochopitelně pravda, že už v té době nebyl vizuál ani náhodou dokonalý a to, že nejde o skutečné herce ve skutečném prostředí, bylo okamžitě poznat, ale minimálně já jsem s tím neměl absolutně žádný problém, protože jsem k filmu už v době premiéry přistupoval jako k 3d animáku pro dospělé a nic víc (protože témata, kterými se film věnuje, by v "pixarovské" grafice vyzněly směšně až hloupě).

O herní sérii FF jsem tehdy nevěděl vůbec nic (vlastně až tenhle film mě upozornil, že něco takového vůbec existuje:-)), takže osobně jsem byl vlastně rád, že příběh je zcela původní a nenavazuje na cokoliv ve hrách (protože jinak bych se v příběhu asi dost ztrácel). Sci-fi kabátek s mariňáky jako z Aliens byl skvělý a spojení s enviromentálními tématy a duchovnem bylo alespoň u nás (myšleno US a Evropa) dost neobvyklé a originální. Což byl ale imho jeden z důvodů, proč film nakonec vyhořel, protože děj byl docela komplikovaný a k tomu takový myšlenkový mix Východu a Západu. Samozřejmě spolu s tím doprovodným hypem okolo "hyperrealistické" grafiky, která ve výsledku jistě nemálo lidí zklamala (vysoká očekávání jsou prostě mor - ať už tehdy, nebo o 15 let později, viz digitální Cushing v Rouge One:-)). Takže se nelze příliš divit tomu, že se na film vzpomíná jen jako na finančně neúspěšné techdemo (zařadit se vedle takových propadáků jako Cutthroat Island , The Postman, nebo Pluto Nash si film úplně nezasloužil) a nikoliv kvůli příběhu/poselství/filmovému zážitku.   

No, a v neposlední řadě právě díky tomuhle filmu jsem objevil Laru Fabian a její The Dream Within mám v playlistu taky dodnes:).

Stargate

Tak asi budu jeden z mála, který má v oblibě o malinký kousek víc seriál (SG-1, ty ostatní jsem zdaleka neviděl celé a už to nebylo úplně ono, takže jsem ani neměl chuť to napravovat) než původní film:-). Tedy měl jsem, už si ani nepamatuju, jak je to dlouho, co jsem jak seriál, tak film viděl.

Emmerichův film je ale parádní, ta kombinace sci-fi (červí díry a mimozemšťané) a historie (egyptská mytologie a otroci) mi tehdy přišla jako geniální nápad. K tomu výborná dvojka Russell a Spader a parádní OST od Arnolda, který tímto filmem prorazil. Nicméně už tehdy jsem trochu litoval, že z tak skvělé premisy Emmerich s Devlinem ve filmu nevytěžili mnohem víc, než pobíhání okolo jedné poloprázdné vesnice a jedné pyramidy v poušti. Viděl jsem to někdy ve stejné době jako Startrekový DS9 na satelitu (sice jsem tomu vůbec nerozuměl, ale to tenkrát vůbec nevadilo:-)) a tak jsem si dokázal představit ten obrovský potenciál, co kde a jak ve filmu mohlo být, kdyby na něj měli jen o trochu víc peněz (ID4 byl jen o těžko uvěřitelných 20 mega dražší a vypadá násobně velkolepěji).

Peněz na to sice více neměli (paradoxně právě naopak), ale ten zmíněný potenciál se podařilo naplnit právě seriálu. Jasně, lesy za Vancouverem pomalu v každé epizodě nebyly úplně vrchol originality (The X Files na tom byl dost podobně), jednotlivé zápletky byly častokrát jen rip-offy ze Star Treku, Babylonu 5, The Outer Limits, nebo Amazing Stories a lore doznal od filmu k seriálu nemálo změn, ale Anderson, příklon k humoru a vetřelcoidní Goa'uldi byli pro mně tenkrát nejvíc:-).

To ale nemění nic na tom, že žádný seriál by dost možná nikdy nevznikl, nebýt Emmerichova výborného filmu, takže nakonec win win scenario jak pro fanoušky filmu, tak seriálu:-).

Prey 7/10

Už když se na začátku filmu objevil uvozující titulek "1719", bylo jasné, že starý známý Raphael Adolini nebude daleko a taky že ne:-). 

Premisa se zasazením děje mezi indiány 300 let zpátky mě extra moc nezaujala (přestože v komiksech se to neohroženými lovci z vesmíru v naší minulosti jen hemží - je vlastně až s podivem, že to nějaká "back to the past" historka do filmu dotáhla až nyní), s trailery a promo fotkami (zejména titulního pojízdného masokombinátu) jsem na tom byl dost podobně a první ohlasy s výkřiky typu "nejlepší film v sérii", případně "nejlepší pokračování vůbec" mě spíše nevěřícně rozesmály, než navnadily. Takže má očekávání, stran pátého filmu, byla nastavěna proklatě nízko. 

A jak už to tak obvykle bývá, pravda je někde tam venku zhruba uprostřed. Nejlepší film ze série ani náhodou (slovy klasika "To šlo IQ tak rychle dolů, co jsem byla pryč?":-)), nejlepší pokračování také ne (sorry, City Hunter ftw), ale nakonec vlastně příjemné překvapení a hodně povedená žánrová jednohubka rozhodně. 

Ten hlavní a přetrvávající problém všech pokračování (nejen) téhle frančízy, totiž tu lepší tu horší variace na původní film jen v jiných kulisách s pár dílčími změnami (a někdy ani to ne), samozřejmě nebyl rozhřešen ani tentokrát, ale díky dobovému a místopisnému zasazení děje tady vznikl prostor to pojmout přece jen více odlišně než bylo dosud zvykem a to se tvůrcům v rámci dostupných možností (low budget plus direct to stream) docela povedlo. S daným rozpočtem a omezením, které přinášela sama premisa (jak věrohodně, nebo alespoň obstojně, ztvárnit střet mezi super technicky vyspělým vesmírným lovcem a domorodými bojovníky, vyzbrojenými pouze luky a šípy), se Trachtenberg ve čtvrtém pokračování popral se ctí. 

Dějová linka filmu s příměsí coming of age, týkající se hlavní hrdinky (v sérii je to novinka, takže proč ne), je v několika případech docela vynalézavá (kromě obvyklých lidí se tentokrát porcují i nebezpečná zvířata, konečně se zase, zde přítomný, Yautja prohání v korunách stromů, na což se po jedničce (a z pochopitelných důvodů ve dvojce) v dalších dílech úplně zapomnělo, plus na pravidlo, že Predátoři mají rádi teplo a proto loví v džungli nebo ve městě, trpícím rekordními teplotami, se tvůrci vykašlali už minule, takže i tady nezbývá než akceptovat, že mezi nimi jsou i nějací ti otužilci:-)), pár nových vychytávek z predátoří lovecké kuchyně je fajn (nicméně výtka "lítáme vesmírem stovky let, maskovací technologie je hračka, ale plasmový kanón jsme, bohužel, ještě nevynalezli:-)" nadále platí), opět nový design Predátora až tak úplně ne (proč proboha zase?), ale dejme tomu (asi na to ve studiu mají nějaké pravidlo - co nový film, to nový design). 

Akce jako takové je docela hodně a je relativně slušně krvavá (kdo by to byl řekl, že zrovna tady bude mít milovník lidských trofejí kill-death ratio na maximálním levelu:-)), kamera (pěknou kanadskou přírodu prodává slušně) a některé záběry/sekvence byly hodně vychytané (Trachtenberg k projektu očividně nepřistupoval stylem "já tady jen pracuju a výsledek je mi jedno", za což palec nahoru), povedený OST se sice nepřipomene známými (geniálními) Silvestriho motivy ze série, ale je správně dobový (až mi párkrát vytanul na mysli dokonalý OST z The Last of the Mohicans), střídmá stopáž je tak akorát (přičemž pozvolené tempo v první půli snímku není problém - o to větší dopad na diváka pak má, když se v druhé půli děj a akce pořádně rozjede), nabídnout divákům možnost zhlédnout film v "původním" dabingu je dobrý nápad a potěší pár odkazů, aneb pomrknutí na fanoušky originálu (škoda promarněné příležitosti ve scéně v rašelině pod nánosy bahna - čekal jsem, že Predátor projde kolem hlavní hrdinky, aniž by ji zahlédl a ono nic:-)) a samozřejmě jeho pokračování (vlastně mně ale překvapilo, že Adolini byl přímo jeden z těch kolonizátorů, od dvojky až doteď jsem si tak nějak automaticky myslel, že ta rytina na bambitce je podpis jejího výrobce a nikoliv vlastníka). 

Midthunder jako černá ovce kmene (nebo vlastně rudá ovce:-)?) je relativně ok (o tom, že nakonec vyhraje, protože scénář tomu chtěl a nikoliv proto, že by to jako postava dokázala, mě sice nepřesvědčila, ale na druhou stranu s tou premisou, kterou si tvůrci dobrovolně vybrali, to byl boj, který v podstatě nemohla vyhrát - což platí, ať už by roli hrál kdokoliv). Tedy až do samotného finále, tj. nekompromisní likvidace nebohého safari turisty a přímočarého vykosení tábora kolonizátorů, při kterém její combat skills náhle akcelerují až na "Mary Sue" level (namísto toho, aby se spoléhala na svou inteligenci a důmyslné booby traps - tak jako Arnie v originále, protože mu bylo jasné, že mano a mano by proti svému mimozemskému protivníkovi neměl absolutně žádnou šanci). Co rozhodně ok ovšem není, jsou všechna digitální zvířata, u kterých cgi úplně bije do očí (zvláště ve srovnání se samotným Predátorem, tj. hercem na place v kostýmu). Při vzpomínce třeba na legendárního Barta z The Edge to je tady nebe a dudy.

Každý Predátor v každém filmu musí být nakonec větší či menší loser, jinak by pochopitelně lidští protivníci neměli žádnou šanci. V tomto případě Predátor dostává během filmu kontinuálně a konstantně na budku, což je - při jeho obdivuhodném kill score - obzvláště vtipné na konci před finálním soubojem s hlavní hrdinkou, kdy on je celý pokrytý od krve (vlastní), zatímco ona nemá v podstatě ani škrábanec:-), k tomu kolonizátoři ukrytí pod větvemi a listím v zemi, číhající na nic netušícího lovce (ano, i tehdy vyzařují teplo, takže by je vidět měl) a pochopitelně finálový střet a závěrečné střílení šípů, které jsou naváděné maskou, kterou nemám (takže vůbec netuším, kam je vlastně střílím). Sice by se dalo polemizovat, že šípy lze buď navádět maskou a nebo střílet pěkně po staru čistě vpřed a Predátor si na kuši po ztrátě masky jen nepřepnul nastavený default mode:-), ale zrovna tahle berlička, bohužel, z filmu nijak nevyplývá. Bohužel proto, že to v aktuální podobě trochu vyznívá, že tento konkrétní zástupce z řad Yautja byl docela smolař s legračním epitafem (zemřel čestně v lítém boji poté, co … si vlastnoručně ustřelil hlavu) a náběhem na Darwin Award:-). 

Celkově, oproti Blackově pokusu, jde jednoznačně o pokrok (ale to není moc vysoko posazena laťka, že ano:-)), oproti Rodriguezově nepřiznanému remaku McTiernana o nějaký ten kousek taktéž (protože zatímco pětka má plusové body za snahu o originalitu a pokus přijít zase s něčím jiným v rámci série (a moment překvapení, že to není až tak špatné, jak jsem původně čekal:-)), trojka je jen převlečený původní film natočený fanboys jedničky), takže ve výsledku poctivé třetí místo v sérii. Slovy dalšího klasika (modří už vědí) "to je docela slušný na polonahý domorodce":-) a low budget žánrovou jednohubku (s neznámým castingem) čistě pro stream, od odkoupeného, polomrtvého, studia.

P.S. Nicméně konec (povedených) animovaných titulků je, doufám, jen vtípek a další pomrknutí tvůrců na diváka, protože zavání přesně tím, na co dojely předchozí pokračování, ala "more of the same". Zkusili to, kupodivu to vyšlo a tím bych to uzavřel. Jednou s díky stačilo a příště prosím zase něco z jiného ranku (křižáci, vietcong, vikingové, jakuza, gladiátoři, samurajové, piráti, whatever). 

Thirteen Lives 9/10

Až se mně v mém okolí zase někdo zeptá, jaký film s maskovanými superhrdiny bych mu doporučil, řeknu mu tento. Postavy v něm sice nemají superschopnosti (no, i když ... potápět se dobrovolně ve tmě a ve stísněném prostoru, kam se sotva s výstrojí vměstnám, několik hodin v kuse a bez možnosti na záchranu, kdyby se něco pokazilo, wow:-)), ale hrdinové to jsou a zamaskováni jsou taky, takže se to počítá:-)). 

Howard sice sem tam má slabé chvilky, ale když zrovna ne, tak to o to více stojí za to a tohle je právě takový případ. Procedurální (první plus) drama natočené s maximální snahou o realističnost (druhé plus), na základě skutečných událostí (třetí plus), které dobře dopadne (čtvrté plus), se špičkovými a při tom civilními hereckými výkony Mortensena s Farrellem (přičemž Edgerton není o moc pozadu, jen nemá tolik prostoru jako titulní dvojice), nehrající zde žádné typické hollywoodské "drsňáky", ale obyčejné chlapy, kteří jsou schopni a ochotni pomoct (páté plus), doplněné domácími herci ve vedlejších rolích a natáčené na tamějších lokacích (šesté plus), se sugestivními a skvěle atmosférickými podvodními sekvencemi (sedmé plus) a s napínavým dějem, i když předem víte, jak to celé nakonec dopadne (osmé plus) a to vše bez typicky hollywoodského patosu, citového vydírání diváka dojemnými scénami (neukázat uvězněnou skupinku až do jejich nalezení byl velmi chytrý tah) a obvyklých klišé, typu záchran na poslední chvíli, dokonalých čítankových hrdinů nebo zlého establishmentu, házejícího hrdinům klacky pod nohy (deváté plus). Moc mně nenapadá, jak by to Howard mohl natočit ještě nějak výrazně lépe:-). 

P.S. Dokument jsem neviděl (a po tomto filmu budu rozhodně muset doplnit) a k celé události jsem si pamatoval akorát to, že se něco takového před pár lety stalo (plus tu Muskovu bizarní pseudokauzu), tak možná i proto na mně filmová rekonstrukce případu tak zapůsobila.

Bullet Train 7/10

Jako fanoušek vlaků a čehokoliv s nimi spojeného jsem byl na první Pittův film po tříleté herecké pauze značně natěšen (protože podobných "vlakových" filmů není úplně přehršel) a zároveň jsem doufal, že se zde povede stejný zázrak, kdy západní adaptace východní látky nedělá své předloze ostudu, jako v případě Edge Of Tomorrow, který sice překopal předlohu relativně mohutně, ale přesto (nebo možná právě proto:-)?) se jeho tvůrcům podařilo natočit naprosto parádní pecku. Navíc u toho stál za kamerou osvědčený Leitch, který má akci v malíku, takže vyhlídky byly nadějné. A sice musím konstatovat, že podobných kvalitativních výšin se zde nakonec nedosáhlo, ale výsledkem je příjemná a navrch zábavná žánrovka, takže konec dobrý, všechno dobré.

Kdo předem očekává akční jízdu od začátku do konce, jak by napovídalo renomé režiséra a dějiště snímku, bude nevyhnutelně zklamán, protože film je ve skutečnosti spíše krimi komedie (v některých momentech až s příměsí parodie) z ranku gangsterek od Ritchieho, případně Tarantina, s několika akčními vsuvkami, které zde zastávají roli koření nebo bonusu navíc. 

Tady jsem hlavně o styl, podpořený vizuálními uvozujícími titulky a efektním střihem, vtip, příběh, plný zábavných krátkých dějových odboček, týkajících se konkrétních pasažérů a v neposlední řadě samotné postavy, z nichž některé jsou pojaty až na hraně karikatury (vtipné přezdívky jsou jen začátek) a některé naopak přísně seriózně a téměř až realisticky, přičemž v podstatě každá z nich je něčím zajímavá, případně výstřední, ať už je ve filmu od začátku do (skoro) konce, nebo na plátně stráví jen pár (desítek) minut.

Hlavní devízou filmu je především zmíněný příběh s nepostradatelným "kufříkovým" MacGuffinem (na rozdíl od Pulp Fiction nebo Ronina ovšem jeho obsah divák kupodivu zná), který je správně propletený a současně s ním i jednotlivé postavy, u kterých divák sleduje kdo je právě teď proti komu a s kým, což se v průběhu filmu samozřejmě několikrát změní (aneb tolik typická proprieta Tarantina i Ritchieho). Pozitivum je, že se postupem času ukáže, že kufřík pro všechny zúčastněné postavy nepředstavuje jediný "objekt zájmu" a tudíž může být divák opakovaně překvapován, jakou ta která, stávající nebo nově příchozí, postava má vlastně motivaci a co je jejím cílem. V průběhu celého filmu jsem tak byl zvědavý, jaká další stylová/bizarní/šílená postava se ještě ve vlaku objeví, jaké překážky tvůrci postaví postavám, které už na palubě vlaku jsou, do cesty (aby jej nemohly opustit, pokud to někdo z nich náhodou chce udělat) a kdo z nich se nakonec ne/dožije závěrečných titulků. A to vše zabalené v nadhledu a nadsázce, aneb tvůrci pochopili, že podobnou historku nelze brát vůbec vážně. Některé vtipné etudy jsou navíc fakt parádní (ach ty zrádné číselné kombinace na kufřících:-)).

S barvitými postavami samozřejmě souvisejí jejich herci. Pittova role je možná překvapivě trochu upozaděna, respektive ostatní účastníci zájezdu nemají o tolik méně prostoru, jak by divák od filmu s Pittem v hlavni roli asi čekal, což je dobrá zpráva pokud někdo oceňuje, že zbytek castingu tady není jen do počtu, případně špatná zpráva, pokud se někdo o film zajímá zejména kvůli Pittovi a ničemu jinému. Taylor-Johnson s akurátním přízvukem představuje Pittova důstojného hereckého spolu/protihráče. King tady dává vzpomenout na svou nedávnou neohroženou princeznu v The Princess a i tady je vidět, že si svou zlobivou holčičku pořádně užívá. Beetz se moc dlouho na palubě neohřeje, což je trochu škoda. Sanada jako tradiční ingredience jakéhokoliv filmu, který má cokoliv společného s Japonskem, funguje téměř za každých okolností a nejinak je tomu i zde. Shannon, v tomto případě s fancy parukou, vystřihl dalšího z řady svých výživných záporáků. Plus potěší pár vtipných cameo vystoupení (Tatum tyhle drobné etudy fakt umí a Reynolds by měl hrát už jen podobné štěky, protože takto funguje nejlépe).

Drobné výtky se týkají, bohužel, akčních scén. Ty nejsou až tak vychytané jak jsem doufal a jak by možná naznačovala reputace Leitche a borců z 87Eleven. Akce a její choreografie je pouze hodně slušná, s absolutní špičkou (všichni Wickové a vy-víte-které scény v Atomic Blond a Extraction) se naneštěstí nemohou rovnat a při tom potenciál tady rozhodne byl velký (jak stran premisy filmu, tak faktu, že jde prozatím o nejdražší produkci 87Eleven). K tomu uprostřed filmu dost zvolní tempo a opět nabere rychlost až v samotném finále a nějaké ty mezery v ději se zde také najdou (jedna věc je, proč ve vlaku nejsou žádní pasažéři, nad rámec toho, jak se tvůrci snaží jejich počet postupně redukovat v souladu s tím, jak se vlak blíží ke konečné, ale druhá věc je, proč přítomní cestující a personál ignorují vše, co se ve vlaku stane (zjevná devastace interiéru, mrtvoly, atd.) a proč se postupem času ze scény všechen personál úplně vytratí, aneb kam, sakra, zmizel přísný průvodčí:-)?). 

Celkově ovšem převládá spokojenost a jen doufám, že film v pokladnách úplně nevyhoří, protože studio tomu mizerným  marketingem jde nepochopitelně hodně naproti.

Pearl

Točilo se to souběžně s X, takže předpokládám, že to bude mít plus mínus ty samé atributy a koho potěšil první film, druhý ho asi nezklame. X mně sice do kolen nedostalo, ale retro atmosféru to mělo fakt povedenou a s tím konceptem, který tady bude, tj. pomalé propadnutí do šílenství ala Joker to může být ještě zajímavější než X. Plus jako bonus zlo tentokrát vyhraje (konečně:-)).

Lightyear 7/10

Na film jsem se těšil, protože mám ve velké oblibě sérii Toy Story (která jiná série si u všech svých dílů udržuje tak neuvěřitelně vysokou kvalitu?) a byl jsem zvědavý, jaké dobrodružství Buzz - hračka - zažije, tentokráte bez své družiny věrných. Po zhlédnutí traileru, kdy jsem pochopil, že vůbec nepůjde o hračku Buzze, ale o postavu ve "filmu", podle které hračka vznikla, můj zájem dost opadl a očekávání nebyla posazena příliš vysoko.

Obavy naštěstí nebyly na místě a nyní už chápu, proč se v Toy Story postava filmového Buzze stala novou oblíbenou hračkou, která kovboje Woodyho odsunula do pozadí:-), protože film samotný je hodně příjemná žánrová záležitost s parádním vizuálem (tak jak to Pixar umí), sympatickými postavami v čele s neohroženým Buzzem (nicméně vede pochopitelně Buzzův čtyřnohý společník, aneb víceúčelový kocour do každé domácnosti:-)), poctivým sci-fi příběhem, který obsahuje pár překvapení (byť jako celek nejde o nic, co bychom už někde jinde někdy jindy neviděli), nepostradatelným morálním poučením na závěr (které naštěstí nebije do očí) a pro Pixar tak typickou snůškou jak verbálních, tak vizuálních vtípků a easter eggů, plus stopáž je tak akorát, aby to dětské publikum vydrželo a dospělí se příliš nenudili (nebo naopak). 

Trochu mě překvapilo, že stran zmíněných vtípků se Pixar docela držel na uzdě a divák jimi není bombardován každých deset sekund, počet lokací, na kterých se děj odehrává, je nezvykle skromný a příběh jako takový je svými proprietami (cestování v čase do budoucnosti i minulosti, různé verze téže postavy, atd.) pro cílové diváctvo možná až příliš komplikovaný/ambiciózní, ale možná právě proto se mi poslední počin Pixaru líbil (zatímco primární cílovce podle všeho nikoliv a proto se film nedočkal extra finančního úspěchu) a beze všeho bych si dal přídavek v podobě pokračování, případně dalšího spin-offu, tentokráte z divokého západu (mrk, mrk):-). 

Death On The Nile 6/10

První Branaghově adaptaci kníratého detektiva jsem tehdy vyčítal, že pro znalce předlohy nepřináší nic moc nového (kromě vyleštěného audiovizuálu a nevyžádané záplavy digibordelu). To jsem ještě netušil, že si Branagh podobné výtky u druhého filmu vezme k srdci a vyleštěný audiovizuál se záplavou nevyžádaného digibordelu okoření dávkou svébytné tvůrčí invence stran titulní postavy, po vzoru "když už neinterpretovat ne-tradičně příběh, tak alespoň detektiva". Poučení pro příště, aneb vždy může být ještě hůře:-).

Branagh je v hlavní roli i na podruhé pořád výborný, zbylý casting je po herecké stránce taktéž slušný (včetně těch, do kterých by to člověk předem neřekl), samotný příběh je pochopitelně silnou výsadou jakékoliv adaptace sám o sobě a nějakých opravdu podstatných změn zde, naštěstí, nedoznal (což je pro puristy dobrá zpráva, ale tak jako minule diváky znalých předlohy nebo předchozích adaptací děj nemá moc čím překvapit) a i tentokráte se film pyšní nablýskaným audiovizuálním provedením. Potud je tedy vše relativně v pořádku.

Nicméně jsou zde i nějaké ty vady na kráse a není jich, na můj vkus, úplně málo. Začíná to už u neobvyklého prvoválečného prologu, který s ústřední zápletkou nijak nesouvisí a je ve filmu vyloženě jen proto, aby titulnímu hrdinovi na konci filmu dodal charakterový "citový" oblouk romantické povahy. Ano, tomu samému charakteru, který je pověstný svou přísně logickou myslí a povznesením se nad obyčejné lidské rozmary, strasti nebo radosti (jak to ostatně předvedl v předchozím filmu). K tomu je potřeba, bohužel, přičíst zbytečně dlouhou expozici (trvá hodinu, než se zápletka pořádně rozjede) a především všudypřítomný digibordel, jehož neúměrnost zde dosáhla skutečně nových výšin (netočení na reálných lokacích, ale na place ve studiu, bije svou umělohmotností do očí v každém druhém záběru, který se neodehrává v kulisách parníku). Ve výsledku tak jde o slušnou adaptaci, ale mohlo to být o dost lepší. 

Watcher 6/10

Jednoduchá žánrová jednohubka, která svůj hodně nízký rozpočet, "ohranou" zápletku, která ohromí málokoho a klišovitý scénář docela úspěšně maskuje celkově hutnou atmosférou, parádním castingem (Monroe je velká sympoška a Gorman je parádní "soused od vedle"), několika extra povedenými scénami (metro a návštěva souseda vládne) a nápady (chytrý tvůrčí tah nepřekládat divákovi cizojazyčné dialogy a tím jej postavit do podobné "ostrakizované" pozice jako hlavní hrdinku) a vcelku slušným finále (chvíli jsem doufal, že se dočkáme nekompromisního konce, který by filmu imho slušel, leč Okuno bohužel nenašla odvahu).

Moonfall 4/10

Emmerich zde měl všechny karty v ruce. Návrat ke katastrofickému a sci-fi žánru, ve kterých dosáhl svých největších úspěchů v kariéře, nezávislé financování (takže se dá říct, že film je jedno z nejdražších indieček v historii:-)) a tudíž absence neodbytných studiových kravaťáků, přikazujících mu tohle a támhleto, za zády, příběh pospojovaný z osvědčených prvků ze svých (kvalitativně a/nebo finančně) úspěšných fláků ID4 a 2012 (to přece musí zafungovat), skvadra herců, kteří jsou sice známí, ale nejde o hvězdy (takže většina rozpočtu může jít na triky) a tradiční Emmerichův trademark v podobě formulky "věší měřítko než posledně je základ", tudíž ideální výchozí podmínky pro parádní blockbuster. Co by se na tom tak mohlo pokazit? 

Inu, vlastně téměř všechno:-). Při sledování filmu jsem měl neodbytný pocit, že v podstatě na každé tvůrčí rozhodovací křižovatce, jak tu kterou konkrétní věc ve filmu udělat, se vybrala ta horší, nebo vyloženě špatná varianta. Od doslova hloupé zápletky (důvod, proč se Měsíc přibližuje k Zemi je vskutku "sofistikovaný"), přes tuny klišé na každém kroku (kdo přežije a kdo ne je jasné obratem poté, co se postava představí divákovi, k tomu nezdolná "síla" rodiny, hrdinné sebeobětování, konspirátor, který má celou dobu samozřejmě ve všem pravdu, tradičně zlá umělá inteligence, atd.), po absolutně nezajímavé postavy (u kterých je divákovi úplně jedno, zda nakonec přežijí nebo ne) a generické trikové scény (které častokrát jen vykrádají - pohříchu neúspěšně - podobné scény z ID4 a 2012).

Již ID4 Resurgence neblaze naznačoval, že se Emmerich jako tvůrce ve své tradiční disciplíně vyčerpal, jeho poslední počin bez jediného originálního nápadu nebo překvapení (i ty mimozemšťany Emmerich docela zbytečně propálil už v traileru) to, bohužel, ukazuje v celé své nahotě. Otázkou zůstává, zda po finančním výbuchu filmu ještě někdy dostane možnost dokázat opak.

Light & Magic 9/10

Povinnost pro všechny fanoušky filmu a zákulisí jejich natáčení, spadající do éry triky nabitých sci-fi a fantasy blockbusterů z dílny strýčků Lucase a Spielberga, mapující trikovou revoluci, která započala původními Star Wars na konci 70s a kulminovala "živými" dinosaury v Jurassic Parku zpočátku 90s a za níž stojí šikulové z Lucasem založené trikové společnosti Industrial Light & Magic, nebo-li ILM.

V šestidílné minisérii postupně dojde řeč na to, jak Lucas při přípravě originálních Star Wars zjistil, že žádná tehdejší firma z oboru zvláštních efektů není schopna naplnit jeho vizi a tak ji musel založit sám, proč firmu pojmenoval zrovna ILM, jak se do nově vzniklé ILM dostali takoví trikoví mistři v oboru, jako jsou Dykstra, Tippett, Muren, Edlund, Knoll, Ralston nebo Johnston, jak v podstatě z nouze zmínění matadoři přišli s novými a přelomovými technologiemi typu motion control camery (dynamická kamera, řízená počítačem, se pohybovala vůči statickým modelům, oproti v té době využívané technice, kdy tomu bylo naopak), jak se podařilo ILM, jakožto firmě, určené původně čistě pro tvorbu triků ve Star Wars filmech, expandovat a osamostatnit se díky Lucasem schválenému přijímání zakázek třetích stran (ač se to možná  nezdá, šlo o dost zásadní moment), jak zpočátku nenápadně došlo v ILM ke koketování s počítačem generovanou grafikou (což mělo následně vyústit ve vznik Pixaru a jeho odprodej Jobsovi), jak postupem času tato nová technologie - CGI - naprosto převálcovala všechno ostatní (stop-motion animace, fyzické modely, malovaná pozadí, masky, animatroniku, atd.), jak se k tomu jednotliví zaměstnanci stavěli (podle toho, na které straně barikády, aneb uměleckých oddělení, stáli) a konečně co pro soudobou kinematografii znamenala jak triková revoluce v podobě CGI, tak ILM samotná.

Jednotlivé díly se relativně podrobně věnují natáčení největších milníků (nejen) po trikové stránce, tj. zejména původní trilogii Star Wars (přičemž zdaleka nejvíce prostoru zaujímá Epizoda IV, o něco méně pozornosti má Epizoda V, Epizodě VI se pak tvůrci věnují nejméně ze všech tří filmů), Spielbergovu prvnímu dobrodružství Indiana Jonese (s trikově spektakulárním finále), Cameronovské dvojici kultovních klasik The Abyss a T2: Judgment Day (ve kterých bylo CGI poprvé použito ve větší míře) a pochopitelně opět Spielbergovu megahitu Jurassic Park (ve kterém CGI v pionýrské době digitálních triků dosáhlo vrcholu). K tomu nechybějí veselé historky z natáčení, vzpomínky jednotlivých aktérů, odpovědných za konkrétní trikové sekvence a samozřejmě i vyprávění příslušných režiséru od Lucase, přes Spielberga, až po Camerona a pár dalších osobností z řad režisérů a producentů (Zemeckis, Howard, Favreau, Abrams, Kennedy, Marshall, atd.).

Je trochu škoda, že se v rámci minisérie nevěnuje větší, případně alespoň nějaká, pozornost i dalším trikovým blockbusterům z dílny ILM z počátku zmíněné digitální trikové éry, například Oscarem za zvláštní efekty oceněným filmům Death Becomes Her, Forrest Gump, Innerspace, ale třeba i Who Framed Roger Rabbit a zejména pak prequelové trilogii Star Wars, která jak natáčením na virtuálním place, tak v případě Epizody II a III snímáním obrazu digitálními kamerami, představuje rovněž určitý přelom v trikových technologiích (alespoň ten The Mandalorian stran virtuálního placu nové generace krátce zmíněn je).

Celkově jde ovšem o špičkovou "making of" minisérii a pro každého pravověrného filmového fandu, který v 90s vyrůstal na dokumentární sérii Movie Magic (já to tehdy úplně hltal:-)), splněný sen a must-see záležitost o tom, jak se tenkrát tvořily filmově-trikové dějiny.