Příběhově se tady žádné překvapení nekoná, což samo o sobě nemusí být na škodu, ale rutinér Yates nedokáže vtisknout filmu žádný osobitější ráz, kterým by vystoupil z řady (ať už po formální nebo obsahové stránce). Není to až tak (černo)humorné, satirické, nebo absurdní, jak by to, vzhledem k atraktivnímu tématu, mohlo být a nějaké opravdu dramaticky nebo emocionálně vypjaté scény ve filmu divák také nenajde. Ani potenciálně vděčný "dokumentární" motiv retrospektivních rozhovorů, glosujících celou kauzu, není vytěžen tak, jak by si zasloužil. A hra na city tady rovněž příliš nefunguje, protože protistraně, v podobě osudů samotných pacientů, je v ději věnováno minimum prostoru.
Plusové body si Yates připisuje za svižné tempo, pár vtipných scén (přijímací pohovor, interakce s rodinou, rozšiřování týmu) a především silný casting. Blunt je jako obvykle parádní a zaslouženě na sebe strhává veškerou pozornost, Evans za ní, překvapivě, o moc nezaostává a herecký veterán García s přehledem dokazuje, že stále neztratil formu. Celkově jedna z těch lepších netflixovek, ale v rukou někoho schopnějšího to mohlo být mnohem zábavnější představení.