Debutant na poli celovečerního formátu Finn se, po dvou krátkometrážních pokusech, odvážně rozhodl pustit do plnohodnotného filmu a vydal se při tom podobnou tvůrčí cestou jako hororový matador Raimi, protože tak jako on svou skromnou záležitost Within The Woods následně rozpracoval do rozpočtem, měřítkem a stopáží rozmáchlejšího hororového hitu The Evil Dead, ze kterého se okamžitě stala kultovní klasika žánru, tak i v případě Finna došlo k tomu, že jeho pár let starý kraťas Laura Hasn't Slept o terapeutovi a jeho pacientovi, pronásledovaném nočními můrami, se stal předobrazem (respektive přímým předchůdcem) současného filmu, a to na rozdíl od Raimiho dokonce na podnět studia, které v uvedeném konceptu a Finnovi jako tvůrci vidělo potenciál. A to až do takové míry, že původně čistě pro stream určený projekt byl po pozitivních ohlasech z testovacích projekcí nakonec poslán do kino distribuce.
Je pravdou, že dějovou výstavbou příběhu je film jen kopírkou jiného, ale taktéž věhlasného, zástupce hororu a totiž The Ring a všech jeho méně slavných (a zdařilých) následovníků typu It Follows, The Bye Bye Man, Truth Or Dare a jistě tuny dalších, takže žánrově zkušený divák předem tuší, co bude během děje asi tak následovat a kam celá příběhová linka pravděpodobně dospěje (a mýlit se moc nebude). Na druhou stranu osvědčená kombinace hororu a detektivky (viz The Ring, Scream, The Others, atd.) funguje skvěle i tentokrát, protože vypjaté hororové momenty se pravidelně střídají se scénami napínavého pátrání po původci všeho zla a divák tak nemá příliš času si oddechnout. I díky tomu, že se Finnovi daří pěkně budovat znepokojivou atmosféru, naplno využívající motivu "co je ještě skutečné a co už ne".
Relativně neokoukaná tvář Bacon v titulní roli předvedla působivý výkon a především její zásluhou tvůrci vystavěný psychologický rozbor postupného rozpadu osobnosti hlavní hrdinky, zasažené navíc dlouholetým traumatem, funguje na výbornou. Vedle Bacon mezi klady snímku rovněž patří povinné žánrové atributy typu nepostradatelných jump scare scén (ty jsou zde zastoupeny doslova na každém rohu a sice jde obecně o trochu laciný způsob, jak divákovi zvýšit srdeční tep, ale svůj účel plní dokonale, takže mise je splněna:-)), nebo pořádných gore prvků (těch je tady docela poskrovnu, ale možná o to více, na podprahové "šokující" úrovni, stojí za to, což není divu, když praktické triky měli na starosti šikulové z Amalgamated Dynamics) a technická stránka věci (některé konkrétní scény jsou, pomocí pomalých kamerových jízd, úhlů záběrů, střihu a zvuku, který si častokrát nezadá s kdejakou zvukovou nahrávkou, trpící "loudness war" syndromem:-), skutečně propracované), přičemž v neposlední řadě potěšil i krásně nekompromisní konec, aneb show row must go on:-).
Dosáhnout na status kultovní klasiky, tak jako to dokázal Raimi, se zde sice Finnovi nepodařilo, ale meta zábavné a v některých momentech značně intenzivní žánrové jednohubky překonána byla (což také není samozřejmost, u debutu pak obzvláště), takže celkově u mě panuje spokojenost. Finn tady názorně předvedl, že talent mu rozhodně nechybí a film nestojí za divákovu pozornost jen díky povedené marketingové kampani, takže do budoucna bude záhodno jeho kariéru pozorně sledovat:-).