Některé jednotlivosti sice nezestárly úplně ideálně (třeba taková přestřelka v závěru filmu po stránce technické realizace v dnešní době působí už malinko úsměvně) a samotný děj je, nebýt důvtipné střihové skladby, značně triviální, ale je potřeba brát v potaz dobu vzniku snímku a především z celkového pohledu je už tady Kubrickův proslavený rukopis bez problémů patrný. Smysl pro každý detail, hrátky s vypravěčskými schématy, analytický přístup k postavám i samotnému filmu, jistá tragikomičnost buď událostí, nebo některých postav, případně děje jako takového, to vše je zde přítomno v míře větší než malé. Koneckonců i ten široký žánrový rozptyl a preference adaptovat cizí látky a dávat jim svou vlastní, specifickou, perspektivu započal u Kubricka už tady.
Kromě toho je v tomhle procedurálním, nechronologicky vyprávěném, heist movie plno dalších zábavných věcí. Od ukázkové femme fatale, která by mohla o lačnosti po penězích a technikách psychologické manipulace vyučovat na škole:-) a láskou poblázněného nejistého člena týmu (toho času jejího, okolo prstu omotaného, manžela), přes pečlivé skládání týmu a pomalu, krok za krokem, realizovaného plánu, až po skvěle ironické finále, které představuje příhodný vypravěčský kompromis mezi dvěma způsoby, jak jakýkoliv heist ve filmu zakončit (krádež se zdaří a lupiči s penězi mají do konce života vystaráno vs krádež se ošklivým způsobem zvrtne a nejen, že z peněz lupiči neuvidí ani dolar, ale mají co dělat, aby vůbec vyvázli životem) a dodává celému filmu patřičnou katarzi. Zkrátka kdo vyzkouší, ten neprohloupí.