The Assessment 6/10

Existují komorní psychologická/vztahová dramata, maskovaná za nízkorozpočtové sci-fi produkce s originálním, nebo alespoň zajímavým ústředním nápadem, která dokážou pokládat podnětné otázky k zamyšlení a současně fungovat jako kvalitní žánrovka. Pak ovšem existují i komorní psychologická/vztahová dramata, maskovaná za nízkorozpočtové sci-fi produkce s originálním, nebo alespoň zajímavým ústředním nápadem, jejichž invence začíná a končí u výchozí premisy, jelikož jen opakují již mnohokráte řečené. Režijní prvotina Fortune bohužel patří do druhé kategorie.

Post-apo sci-fi variace na Stanfordský vězeňský experiment, ve kterém Fortune vyměnila vězně a dozorce za potenciální rodiče a reprodukční úřednici, toho času nevypočitatelného potomka, sice není příliš originální, ale na papíře slibovala rozehrát slušnou psychologickou hru, ve které hlavní postavy budou čelit totálnímu psycho teroru a v konečném důsledku rozvrácení vztahu (případně i něčemu fyzicky nepříjemnějšímu, pokud se to namixuje ještě s thrillerem:-)).

Jak to dopadlo? Slušně hrající casting (Olsen i Vikander dostanou v průběhu filmu příležitost se herecky předvést), nepříliš zajímavý/napínavý děj (série jednotlivých "zkoušek" se skládá z tu více, tu méně wtf scén, nicméně stran dramatu/emocí i gradování aktuální situace šlo zajít mnohem dál), který nabere potenciálně zábavný/podnětný směr až v samotném závěru po odhalení pointy, načež tomu závěrečné titulky udělají přítrž, pár osvědčených žánrových témat (na konto lidského bytí, partnerských vztahů, podstaty rodičovství, vlivu technického pokroku/ekologického úpadku na lidskou společnost, atd.), minimalistická výprava, podivný OST a pomalé tempo, s čímž souvisí i mírně přepálená stopáž.

It Feeds 6/10

Archibald žádnou záruku kvality nikdy nepředstavoval, ale v tomhle případě se mu podařilo trefit jackpot. Protože výsledkem jeho nejnovějšího snažení je jeden z těch nemnoha případů, kdy se z na první pohled obyčejné duchařské žánrovky za pár dolarů vyklube nečekaně příjemné hororové překvapení, které sice nepřináší do žánru nic nového, respektive jen opakuje zažité žánrové vzorce, ale na všech úrovních bez problémů funguje.

Na gore tady nedojde a bodycount lze spočítat na prstech jedné zmasakrované ruky, ale co se filmu nedostává na poli krvavých brutalit, to Archibald divákovi vynahrazuje v jiných oblastech. Příběhová linka s démonickým stalkerem dokáže překvapit pár nečekanými zvraty, hlavní postavy jsou dostatečně sympatické, aby udržely divákův zájem o jejich osud až do konce (čemuž pomáhá i slušně hrající casting), strašidelným vsuvkám nechybí napětí a správná hororová atmosféra (i díky patřičně tematickému OST), nepostradatelné lekačky odvádějí poctivou práci, hlavní bubák se dočkal slušivého designu a tempo v průběhu filmu ani na okamžik nepolevuje, naopak s postupující stopáží film příjemně graduje až do samotného finále, kombinujícího výlet do temných zákoutí jiných dimenzí se svítilnou v ruce a víceúrovňovou procházku labyrintem mysli (dokazující, že Archibald má důkladně nastudován jak Insidious, tak Inception:-)).

Warfare 6/10

Trailer sliboval neoficiální adaptaci Six Days in Fallujah, bohužel to dopadlo jako takový polovičatý Black Hawk Down z výprodeje, což je škoda, protože Garland v závěru Civil War dokázal, že nemá problém zorchestrovat překvapivě intenzivní válečné divadlo a nepotřebuje k tomu ani na podobnou modern warfare žánrovku adekvátně velkorysý rozpočet. Tady jej taky nedostal, ale to je stran jeho nejnovějšího počinu ten nejmenší problém. 

Vzhledem k pozadí vzniku filmu (Mendoza si spolu-napsal a spolu-zrežíroval film o vlastních zkušenostech ze služby) tahle historka o jedné nevydařené operaci příslušníků speciálních jednotek v terénu jistou výpovědní hodnotu ala přímočará "válka je peklo" záležitost bezpochyby obsahuje a tvůrčí záměr předat tuhle válečnou zkušenost divákovi bez obvyklých žánrových přísad v podobě nějaké příběhové linky, představovačky jednotlivých postav, jakéhokoliv kontextu, podtextu nebo klimaxu (případně pointy) je chvályhodný. To ale ještě neznamená, že výsledek bude kvalitní podívaná. 

Akce je sice správně nepřehledná, hlasitá a místy brutální, ale k syrové/strhující perspektivě Scottovy klasiky na poli soudobého válečného žánru ji chybí dynamičtější ruční kamera, efektnější střih, realističtější choreografie (v některých scénách působí inscenovaným dojmem přesně jako vypadají záběry z natáčení v závěrečných titulcích) a dravější tempo. Casting obsahuje slušný jmenný seznam (Poulter, Quinn, Gandolfini, atd.), ale nikdo z nich nedostane příležitost vyjma zkušeností z filmového boot campu předvést i nějaký ten herecký výkon. Ani drama nebo emoce moc nefungují, protože o charakterech se divák v průběhu filmu nedozví vůbec nic (třeba důvod, proč by mu na někom z nich mělo záležet) a děj se nad rámec výchozí situace (obklíčení v domě a čekání na odvoz do bezpečí) až do konce filmu nikam nerozvine.

Rogue One: A Star Wars Story

Nevydržel jsem to a dal si repete ještě před skončením Andora. A nadšení z premiéry ani trochu nepolevilo, aneb:

Jak z jedné věty v textovém perexu čtyřicet let starého filmu udělat nejlepší příspěvek do filmového SW univerza za posledních dvacet let (byť laťka v Disneyho éře není nastavena příliš vysoko) a to přitom původně šlo jen o obsahovou výplň mezi jednotlivými epizodami sequelové trilogie, jejíž produkce by se dala označit za poněkud problémovou:-).

Jistě, výsledek není dokonalý, spousta věcí by se dala udělat lépe (v hlavní roli mohl být někdo herecky schopnější, nebo alespoň charismatičtější, umělohmotný panák Cushing mohl být nahrazen prostým přeobsazením, některé postavy mohly dostat více prostoru) a dokud Disney nevydá nějaký "Edwards' Cut", tak je možné donekonečna teoretizovat, zda Gilroy film obsáhlými přepisy a přetáčkami zachránil, nebo naopak Edwardsovu původní vizi potopil, ale tupě to nekopíruje předchozí filmy (jako Force Awakens), nesnaží se to překopat značku na místech, na kterých to není nutné (jako Last Jedi) a není to splácané dohromady takovým způsobem, že to vlastně nedává smysl (jako Rise of Skywalker).

A v neposlední řadě to do univerza přináší nové prvky. Od samotného narativu, který dokazuje, že se značka obejde i bez mytologické nadstavby, přes regulérní atmosféru válečného filmu (válka je špinavá záležitost a účel světí prostředky), až po zaplňování prázdných míst v kánonu (které konečně smysluplně zdůvodňuje, proč byli v Impériu takoví idioti stran projektování Death Star:-)). A s bonusem navíc v podobě praktické ukázky, proč je neslavnější astmatik v galaxii ultimátní badass (což z původní trilogie není až tak patrné), která je vrcholem celého filmu a paradoxně byla do děje přidána na poslední chvíli v rámci přetáček (na rozdíl od scény s TIE Fighterem v traileru, která byla jen marketingový trik:-)).

The Last Of Us - Day One (Sezóna 2 - Epizoda 4) 9/10

Čtvrtá epizoda po krátkém prologu, ve kterém se nečekaným způsobem uvede na scénu nově příchozí antagonista (podobným stylem došlo k předčasnému odhalení protivníka už v prvním díle), zavádí hlavní postavy do avizovaného velkoměsta, ve kterém se Mazin s Druckmannem rozhodli divákovi ukázat pestrý mix dílčích aspektů předlohy v podobě průzkumu prostředí, vydatné porce akce s hordou nakažených v hlavní roli a decentní romantické momentky, za doprovodu ikonické hudební vložky s brnkáním na kytaru a prozrazením hned několika tajemství najednou, výměnou za pokračující příběhové odchylky oproti hře. A to vše odehrávající se ve velkolepých zchátralých kulisách, které opět vypadají doslova jedna ku jedné s jejich předobrazy ve videohře (výprava a triky jako obvykle odvádějí prvotřídní práci).

Bring Her Back

Vypadá to na docela slušné psycho. Palec nahoru, že v traileru nevykecali, o jakého bubáka ve filmu půjde (tipuju zase duchařinu, ale rád se nechám vyvést z omylu - bylo by fajn, kdyby zkusili přijít s něčím originálním) a typově přesný casting (Hawkins v roli náhradní matky (jak jinak než s temným tajemstvím:-)) působí správně creepy). Jen doufám, že tentokrát Philippou bros. vyrukují s regulérním hororem se všemi patřičnými žánrovými náležitostmi, protože Talk to Me mělo do nějaké mrazivé/strašidelné podívané daleko (jako thriller to bylo ok, jako horor (natož roku:-)) to byl čajíček).

Turning Point: The Vietnam War 9/10

Krátce po sobě dorazil další dokumentární pohled na nejkontroverznější válečné tažení v amerických dějinách, s jehož následky se země svobody neúspěšně potýká až do dnešních dní, přičemž oproti nedávné sérii Vietnam: The War That Changed America naštěstí v mnohem komplexnější a současně kritičtější podobě, která se svou kvalitativní úrovní blíží na dohled nepřekonatelné sérii The Vietnam War, jež tento proxy konflikt pokrývá naprosto vyčerpávajícím způsobem. 

Oproti sérii Vietnam: The War That Changed America, která se zaměřila především na výpovědi přímých účastníků střetnutí z obou stran barikády, zatímco spousta souvisejících témat/aktérů/událostí nebyla zmíněna vůbec nebo jen okrajově (což se týkalo zejména geo/politické roviny, která zde hrála klíčovou roli), se v tomto případě tvůrci po vzoru série The Vietnam War pokoušejí zmapovat dějiny této občanské války na pozadí studené války ve všech historických, politických, společenských, vojenských, uměleckých a kritických souvislostech a vedle zdokumentování příčin a podstaty konfliktu věnují důkladnou pozornost i politickému pozadí a politickému/vojenskému zhodnocení (kvituji realistický přístup vystupujících aktérů na konto amerického angažmá v "Namu", zejména stran tehdy vládnoucí administrativy).

Weapons

Z Barbariana se vyklubalo nečekaně příjemné žánrové překvapení, takže další Creggerův kousek si zaslouží pozornost automaticky. O to více, když podle traileru na jeho novinku to vypadá, že minule to nebyla jen šťastná náhoda a Cregger dodá podobně stylovou a hravou žánrovku jako posledně. Premisa originální (ten dětský prvek mně vzdáleně připomíná Sinister), atmosféra hutná, závěrečná klipovitá montáž patřičně znepokojující, ale především po příběhové stránce udrženo vše podstatné pod pokličkou. Podtrženo sečteno pěkná práce a datum premiéry v kalendáři zakroužkováno:-).

Rust 6/10

V prvé řadě velký palec nahoru za to, že tenhle projekt po tragické události na place a vyšetřovací dohře Souza s Baldwinem nakonec dotáhli do konce (přetáčky a přeobsazení některých rolí na filmu naštěstí není poznat), protože westernů není v dnešní době nikdy dost (a těch alespoň trochu dobrých obzvláště). Výsledek sice není žádná westernová pecka a vyžaduje po divákovi jistou míru vstřícnosti, ale pokud se mu trefí do aktuální nálady, odejde vcelku spokojen.

Kdo hledá tradičního zástupce žánru, bude nevyhnutelně zklamán. Souza sice naplňuje klasické westernové schéma (útěk před spravedlností, v jehož průběhu si starý desperát na odpočinku hledá cestu ke svému osiřelému příbuznému, zatímco ruka zákona je oběma v patách), ale činí tak prostřednictvím pomalého tempa, spousty dialogových (charaktery a vzájemné vztahy rozvíjejících) scén, dějových odboček (většina vedlejších linek s pronásledovateli jen natahuje stopáž), minimální dávky akce (pořádná přestřelka se odehraje až na úplném konci) a to vše v rámci vskutku ambiciózní stopáže.

Mírné nedostatky na straně dramaturgie a narativu Souza kompenzuje na poměry podobných nízkorozpočtových westernových žánrovek překvapivě vysokými produkčními hodnotami, což se projevuje zejména na působivé kameře (parádní hra světla a stínu (časté záběry proti přímému slunci) - ať už za tím stojí Hutchins nebo nedobrovolný záskok Cline). Nádherné přírodní lokace, pro žánr občas netypický OST a výborná výprava a kostýmy pak spolu s castingem (z něhož vyčnívá Fimmel v podobné roli, jakou si nedávno střihl v Dune) zajišťují filmu správnou westernovou atmosféru.

P.S. Po konci závěrečných titulků je krátký dovětek tvůrců na konto Hutchins.

Death Of A Unicorn 6/10

Poučení z druhého Jurrasic Parku (krást zraněného potomka naštvaným a k tomu zubatým (případně jako v tomhle případě i rohatým) rodičům se nevyplácí:-)) převedené do podoby napůl satirické fantasy komedie s nenápadným sociálně-kritickým komentářem a napůl regulérního monstr hororu. A bohužel také napůl promarněného potenciálu, protože kombinace podobně originálního nápadu, hvězdného castingu a nadějných trailerů slibovala podstatně zábavnější podívanou, než jakou Scharfman ve své režijní prvotině ve výsledku doručil.

Satirická rovina je bohužel značně upozaděna a množství černohumorných/bizarních/parodických situací v průběhu filmu je nakonec znatelně menší, než to podle absurdní premisy a vedlejších postav na hraně karikatury (celá "povedená" podnikatelská rodinka se služebnictvem) zpočátku vypadalo. Stejně tak sociálně-kritická témata (enviromentalismus, kapitalismus, sociální třídy) jsou jen opatrně naznačena a konečně vedlejší rodičovská linka s opětovným hledáním cesty k odcizenému potomkovi nedostane tolik prostoru, aby se vymanila z kategorie žánrové klišé. Což by nemusel být zásadnější problém nebýt toho, že tohle mírné přešlapování na místě trvá polovinu stopáže.

Naštěstí ve druhé polovině filmu Scharfman přepne žánr a z komorní konverzačky se přesune k nekompromisní safari vybíjené a současně při tom nasadí vyšší tempo. Následující blízká setkání třetího druhu disponují slušným napětím, hororová atmosféra funguje na solidní úrovni, přičemž se ukáže, že vedle premisy druhý Jurassic Park připomenou i konkrétní scény (tunel vs trailer) a čistka mezi postavami probíhá za přítomnosti sympatického bodycountu a příjemně brutálních fatalit (eRkový rating je vytěžen naplno). Celkově obstojná debutová práce, kterou vedle krvavých radovánek táhne nahoru dvojice Ortega a Poulter, ale v rukou někoho schopnějšího to mohlo dopadnout mnohem lépe.